Hlavní beskydský hřeben

Moravskoslezské Beskydy se dají přejít nalehko za pouhý jeden den, ale my si je chtěli užít a vyhradili sme si na ně celý víkend.

Začínáme z ostra

Přechod jsme začali v Mostech u Jablunkova. Hned první stoupání na Skalku je výživné a patří k nejtěžším úsekům na celém hřebeni. Trička jsou propocená, stěží popadáme dech. Utěšujeme se myšlenkou, že když se dostaneme na hřeben, stoupání už nikdy nebude tak prudké a dlouhé.

Pozitivní je počasí. Předpověď, jako často v tomto létě, nevyšla. Je nádherná viditelnost, sytě modrá obloha a jen lehký větřík. Konečně jsme u základů nové chaty Skalka, která tu roste po nedávném požáru.

Tady se hřeben láme a už nešplhá k obloze. Jen se lehce vlní. Jdeme asfaltkou kolem horních stanic vleků. Míjíme chatu Severka a za chvíli se již občerstvujeme na Kamenné chatě, která je spojena s rozpadající se chatou Tetřev, která byla kdysi vyhlášenou.

Hřeben se houpe

Stoupáme na Velký Polom. Díky vysokým lesům se nám nabízejí převážně výhledy zpět, na severovýchod, tedy na polské Beskydy. Až dál, někde za Muřinkovým vrchem, se nám otevírají výhledy západním směrem, kde vévodí majestátný vrchol Lysé hory.

Výstupy i sestupy jsou poměrně krátké, což však neznamená, že bychom se nezadýchali. Těší nás obrovské množství borůvek. Každý koho jsme potkali, měl stejně jako my ruce i pusu tmavomodře zbarvené.

Procházíme úpatím Malého Polomu. Tady se napojuje boční hřeben vedoucí od Javorového vrchu, na který lze se nechat vyvést lanovkou. Nabízí se nádherná, lehčí varianta hřebenovky s návštěvou Kolářovy chaty na Slavíči.

Noc u samoobsluhy

Počasí se začíná pomaloučku kazit. Obloha od západu se zatahuje. Pociťujeme váhu batohů. Přemýšlíme, co neseme za nejtěžší potraviny, a rozhodujeme se je co nejdříve beze zbytku zlikvidovat. Stejně si myslím, že jich máme strašný přebytek. Na hřebenech Beskyd je soustava otevřených chat, kde se lze občerstvit i posilnit, případně přenocovat za poměrně levný peníz.

Hned po příchodu na Bílý Kříž do jedné takové chaty usedáme. Pivo se vlezlo, valašská smrďulka (česnečka s tvarůžky) byla přímo vynikající. Při druhém pivu začíná pršet. A hodně. Náš neurčitý záměr dojít dnes co nejdál, nabyl nečekaně reálného rozměru.

Co nejdál tedy znamená najít úkryt někde v nejbližším okolí. Nakonec jsme v krátké přestávce deště našli dobře zakrytou zásobovací rampu již nefungující samoobsluhy. Postavili jsme na ni stan a v něm přečkali několik silných bouřek. Byli jsme v suchu a pohodě, jen kdyby ze střechy nekapaly kapky do kornoutů všude přítomných lopuchů. Tento proces měl na svědomí neuvěřitelně realistický zvuk okolo chodících lidí.

Bojíme se pohraničníků

Vzhledem k tomu že jsme spali přímo na státní hranici, pronásledovali nás sny se spoustou po zuby ozbrojených členů pohraniční stráže zasahujících proti nelegálním běžencům. Nad ránem jsme začali přemýšlet, co budeme dělat. Pokračovat v přechodu, nebo to zabalit? Rozhodla sedmá hodina. Přestalo pršet a nebe se začalo protrhávat.

Z obav před pohraničníky se velice rychle balíme. Na rozcvičenou vybíháme na vrch Súov, protože červená značka nám někam zmizela. Nic si s toho ale neděláme. Hřeben vede rovnou po hranici a ta je dostatečně značená patníky. Dřív nebo později určitě narazíme na správnou cestu.

V devět ráno jsme na chatě Doroťanka a vychutnáváme si Zlatého bažanta. Moc dlouho se však nezdržujeme. Chceme dorazit co nejdřív na Konečnou abychom chytili autobus pro případ, že se počasí zkazí.

Osvědčený doping pro Pavlu

Na Konečné trochu trnu, že se zde budeme muset rozloučit s Pavlou, která toho má už plné kecky. Únavou sotva plete nohama a při nakupování občerstvení pozoruji, že pomalu neví co mluví. Objednává 40 rohlíků, platí jich 10 a jak později zjišťujeme, vzala si jich jen 8.

Nicméně jsem použil doping starých horalů, který takové krize pomáhá rozehnat. Po panáku rumu se dává Pavla dohromady a po krátké pauze můžeme pokračovat. Stoupání nad Konečnou je dost dlouhé i strmé. Alkoholický doping byl tak silný, že Pavlu sotva stíháme.

Pak už je cesta zase příjemná. Na Bobku vaříme oběd. Pak sestupujeme na rozcestí Hluchanka a za ním opět ztrácíme červenou značku. S jistotou se vydáváme podél červenobílých hraničních patníků. Téměř po čtyřech překonáváme prudké stoupání na Polanky a již mírnějším sestupem se vracíme na správnou cestu. Kousek odtud se zastavujeme na horské chatě Kmínek.

Další chatu Sněžná míjíme, jelikož je od Kmínku vzdálená pouhých pár set metrů. Zastavujeme se až kilometr před Bumbálkou na Masarykově chatě. Blížíme se ke konci přechodu hlavního hřebene Moravskoslezských Beskyd.

Hlavní hřeben Beskyd