Honba za prvním metrem

Koncem osmnáctého století se evropští vědci shodli, že základní jednotkou by se mohl stát metr. Dopracovali se k tomu, že ho určí jako desetimiliontinu vzdálenosti od zemského pólu k rovníku.

Triangulace vyžaduje přesné měření...

To nejobtížnější mělo přijít v roce 1792. Bylo potřeba přesně změřit vzdálenost mezi francouzským Dunkerque a španělskou Barcelonou.

Proč se měřila zrovna tahle vzdálenost a ne jiná? Obě dvě významná města měla již dříve velmi přesně zaměřenou zeměpisnou polohu pomocí astronomického měření. Jenom se nevědělo, jak jsou přesně daleko od sebe.

Jakmile by se tato vzdálenost s dostatečnou přesností změřila, bylo by poměrně jednoduché spočítat přesnou délku poledníku. Tedy by šlo vypočítat i vzdálenosti od pólu k rovníku, následně ji vydělit deset miliony a stanovit jednou provždy délku metru.

...a jednoduché výpočty

Na těchto výpočtech už není nic složitého. Všichni jsme se na základní škole učili, jak dopočítat v trojúhelníku úhly a strany, pokud máme aspoň tři ostatní prvky. Vědci se tedy rozhodli změřit jednu stranu a dva úhly již měli z předchozích astronomických měření.

Dodnes se tato základní geodetická metoda nezměnila. Říká se jí triangulace. Je založená na tom, že veškerou zemi rozdělíme na trojúhelníky. Čím potřebujeme podrobnější mapu, tím děláme trojúhelníky menší. Pak už jen měříme a počítáme.

Vedení vědecké výpravy se ujali dva význační francouzští astronomové Pierre François-André Méchain a Jean-Baptiste Delambre. Každý z nich měl na starost měření na svém úseku.

Triangulátoři mezi Dunkerque a Barcelonou na základě měření zakreslovali pomyslné trojúhelníky. K určení vzdálenosti jim stačilo znát délku jedné strany již zaměřeného trojúhelníku a dva úhly – ty zjistili zaměřením vzdáleného bodu z rohů této strany trojúhelníku pomocí primitivního teodolitu.

Nejdelší poledník ve Francii prochází symbolicky Paříží

Francouzi vybrali nejdelší úsek pevniny podél poledníku, který ve Francii existuje. Navíc symbolicky prochází Paříží. Zemský povrch potřebovali, protože na moři nedokázali měřit dostatečně přesně. Zároveň kvůli srovnatelné nadmořské výšce potřebovali začínat a končit přesně u hladiny moře. Velkou změřenou vzdáleností zvyšovali pravděpodobnost, že zákonité měřické chyby se v závěrečném výpočtu přiliš neprojeví.

Jednotlivá stanoviště při měření byla od sebe vzdálená několik desítek kilometrů, aby se překlenula vzdálenost a práce postupovaly kupředu. Nicméně stanoviště musela být na dohled, a to jak v rovinaté krajině jižní Francie, tak v horské oblasti Pyrenejí.

Z vědců se stávali horolezci a bojovníci s nástrahami přírodních živlů. Celý projekt komplikovalo období francouzské revoluce a četné pohyby vojsk. Bylo čím dál obtížnější prokazovat, že se podivná výprava zabývá mírovou činností.

Nakonec byla kýžená vzdálenost změřena, čtyři matematici nezávisle na sobě z ní vypočetli délku metru a roku 1795 byl zhoroven první etalon metru v podobě kovové tyče. Metr nakonec ve Francii prosadil Napoleon Bonaparte, despotický válečník, dobyvatel, zachranitel Evropy před řáděním lůzy, mecenáš vědy, vizionář a reformátor.

Metr na internetu

Populárně naučný výklad dějin metru píše na svém webu Fyzmatik.

Nad měrnými jednotkami a fyzikálními konstantami se zamýšlí Petr Kulhánek v bulletinu Aldebaran.

O zeměměřičské expedici pojednává televizní dokument ZDF z cyklu Terra X: Jagd nach dem Urmeter (doslova Honba za prototypem metru).

Čtěte více k tématu: Staročeské míry