Karpatfest

Nedozírné hluboké lesy, nepřístupná a lidskou činností téměř nedotčená údolí, poloninské louky rozezvučené cinkotem zvonců ovcí, strmé skalní stěny a nebetyčné štíty hrdě se zvedající k blankytně modré obloze.

Roubené dřevěnky zastrčených vesnic a Bohem zapomenutých horských samot a usedlostí, dřevěné pravoslavné kostely, poslední skomírající lesní železnice poháněné párou.

Stálé sílící tlak člověka na poslední neporušené horské a přírodní celky, ale i silná a životaschopná populace medvědů, vlků a dalších velkých šelem, které jsou na evropském kontinentu největší.

Krásné a dlouhé hřebenové túry, treky okořeněné posezením u večerních ohňů s praskajícím a smolou vonícím dřevem, pečenou slaninou, ale i borovičkou, vodkou či rakijí.

Posezení na salaších, noci pod širákem či v senících, nebe plné hvězd, které nejsou rušeny světly velkoměst. Nevšední zážitky, nezapomenutelná přátelství, pohostinnost a dobrosrdečnost domorodců, scenérie zarývající se nesmazatelně hluboko pod kůži.

To jsou Karpaty.

Je krásné toulat se zasněženými pláněmi Antarktidy, či v pohodlí křesla slézat strmé osmitisícové štíty, na plachetnici přeplout Atlantik, či prodírat se neprostupnou Amazonskou džunglí, nebo žít mezi domorodci na Nové Guinei.

Ruku na srdce. Kolik z nás bude takovéto cesty absolvovat?

Hřebenovku Velké Fatry a Nízkých Tater, túry v Roháčích, polských Bieszczadech, ukrajinských Poloninách či rumunském Maramureši, Retezatu nebo Apusenách může absolvovat prakticky každý. Bez dlouhých dovolených, bez přehnaně vysokých finančních nároků.