Když padá föhn

Obávaný föhn přišel do Bernského Předalpí 3. února 2008. Snímek je pořízený ve švýcarském údolí Diemtigtal na skalním hřebeni nad Fildrichem.

Jaro zapaluje lýtka

Stará rakousko-německo-švýcarská tradice praví, že po prvním oteplení na severní straně Alp se selkám zapálí lýtka.

Pradávný pud je žene do údolí, opuštějí na pár dní rodinné usedlosti zavalené mokrým sněhem a mizí za očí svým manželům. Do jejich duší a těl přišlo jaro.

Cynici mluví o biologické potřebě. Začátek jara je nejlepší na početí potomků. Mají největší naději na přežití. Při tom je důležité, aby nebyli všichni mezi sebou příbuzní, protože by byli ohroženi dědičnými chorobami a sníženou inteligencí. Toho lze docílit v uzavřených údolích jen tím, že se namixují vlastní geny s podhorským materiálem.

Mokrý nahoru a suchý dolů

Původně föhn (fén) označoval pouze opadavý vítr na severní straně Alp. Dnes se tímto pojmem nazývají podobné větry v celé Evropě.

Föhn vzniká, když vlhký vzduch přetéká přes hory. Při tom se na návětrné straně vytvoří oblačnost a z ní vypadají strážky v podobě deště nebo sněhu. Vítr stoupá k vrcholům, chladne a vysychá.

Na závětrné straně hor suchý studený vzduch rychle klesá, ohřívá se a vytváří silný vítr.

Vlhký vzduch se ochlazuje při výstupu o 0,6°C každých sto metrů výšky a naopak suchý vzduch při sestupu se otepluje o 1°C na sto metrů výšky.