Keeskogel vedle Venedigeru

Po rychlém přechodu Grosser Venedigeru nás napadlo, že se podíváme ještě na jednu třítisícovku Keeskogel.

Vydatný spánek dělá divy

Je něco po páté, pípá mi budík na hodinkách, stejně už jsem vzhůru.

Přes náročný program předchozích dnů jsem po osmihodinovém spánku pod čtyřmi dekami ve winterraumu Kürsinger Hütte (2548 m n.m.) docela svěží.

Chvíli váhám, jestli jsem udělal dobře, když jsem Jagyčovi slíbil, že se k němu přidám. Mám obavy, co řeknou kolena na dlouhý sestup. Ale, když už jsem tady a počasí je skvělé… Určitě by mě to mrzelo.

Vycházíme před svítáním

Po rychlé snídani těsně před šestou vyrážím ještě za tmy napřed. Cesta mezi kameny vedoucí na severovýchod je za svitu čelovky dobře znatelná a obloha na východě se už světlá přicházejícím ránem.

Mrzne. Je už skoro světlo a Jagyč mě dochází. Pokračujeme dál společně. Pěšina se odklání od potoka a serpentinami překonává strmý svah. Dál se téměř ztrácí, jdeme na sever mírnou strání mezi ohromnými balvany.

Mezi skálami, sněhem a ledem

Obcházíme sněhové pole rozkládající se na jihozápadním úbočí hory a přicházíme na hřeben, který nás vyvede mezi sněhovým polem a ledovcem Käferfeldkees na vrchol.

Po dvou přespáních nad 2500 m se mi jde výborně. Navíc na hrbu netáhnu jako včera 18 kilo. V kapse mám jen láhev s vodou, energetickou tyčku, kameru a foťák.

Místy kličkujeme mezi balvany, někde jdeme po nich a cesta je čím dál strmější. Balvany či spíše skály jsou ukloněné a střechovitě poskládané na sebe. Občas lezeme po čtyřech. Jagyč kvůli bolavému ramenu po třech.

Bez hůlek po čtyřech nebo po třech

Hůlky mi začínají překážet, zapíchnu je tedy na úzkém hřebínku mezi kameny, snad je pak najdu. Na několika místech je staré rezavé ocelové lano, které nám pomůže překonat obtížnější místa.

Nejhorší je suť, která ujíždí pod nohama. Obcházíme skalky, observery ukazují přes 3200 m, už bychom tam měli být. Stoupáme stále vzhůru a náhle se nám otevře pohled na vrchol, který je překvapivě blízko.

Poslední metry jsou mírnější a jednodušší. Okolo osmé jsme u vrcholového kříže Keeskogel (3291 m.n.m.). Kochám se nádherným výhledem na Venedigergruppe i výhledem do obou údolí, nad kterými se tyčí náš kopec, obdivujeme ledovce Käferfeldkees, Untersulzbachkees i Obersulzbachkees, který jsme včera při sestupu z Venedigeru přešli.

Byla to pěkná túra na nádhernou horu

Bohužel od východu přichází mrak, který nám zahaluje výhled na jih i hřebínek, po kterém jsme sem vystoupali.

Vracíme se zpět. Je zima, mlha na skále namrzá a pěkně to klouže. Jdeme tedy opatrně a pomalu. Naštěstí se záhy vyjasňuje a sluníčko rychle ohřeje mrazivý vzduch a led taje.

Nejprudší část sestupu máme za sebou. Beru si své hůlky a spěcháme dolů na chatu.Jsme u ní okolo desáté. Bylo to zajímavé a ne úplně snadné odskočení na pěknou třítisícovku.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

 Grossvenediger na Horydoly

Grossvenediger od Kürsingerhütte

Grossvenediger od chaty Prager Hütte

Keeskogel vedle Venedigeru

HISTORIE: Rudolf Kauschka, vzor všech horolezců