Koupací zpráva z Kokořínského dolu

Z Prahy jedeme vlakem do Mšena. V Mělníku se nepřestupuje jako dřív do rozhrkaného motoráku, ale před nádraží najíždí autobus. Kola nakládá samostatná dodávka. Kdo nemám objednanou přepravu předem, nevejde se. Trekingové koloběžky se vejdou do autobusu. 

Pojedeme ještě někdy vlakem do Mšena? Asi ne! 

Důvodem jsou v celé délce trati vytrhané koleje i pražce. Zůstalo jenom štěrkové železniční těleso a kusy kolejí na kříženích se silnicemi. Drahám se asi nechce platit za opravu každého přejezdu.

Kdo by čekal, že hned za destrukční železniční četou bude následovat souprava na pokládání nových kolejí a podbíjení pražců, velmi se mýlí. Nic takového tady nepracuje. Místní lidé dokonce tvrdí, že na opravu tratě neexistuje žádný projekt a sejmutí kolejí slouží pouze k tomu, aby si obyvatelé zvykli, že už k nim žádný vlak nikdy nepojede. Pak se odveze štěrk a slavná kokořínská železniční trať Mělník - Mšeno - Mladá Boleslav zmizí. Jako by tu nikdy nebyla a jako by ji nikdo nepotřeboval.

Ve Mšeně zastavuje autobus Českých drah na náměstí, což je pro turisty daleko příjemnější než na vzdáleném nádraží.

Lázně Mšeno a Vrátenská hora

Městské lázně Mšeno nedaleko centra jsou teď v obležení lidstva. Příjemně chladná voda osvěží, občerstvení funguje jak má, vládne zde starosvětská atmosféra jako řemen. Vstupné pro dospělé stojí 50 Kč na den, pro děti a důchodce 20 Kč. Zákaz vstupu se psy.

Po okresní silničce jedeme na Vrátenskou horu nad Kokořínský důl. Asfalt se pod horkým sluncem roztéká. Když začneme strmě stoupat do Libovic, s úžasem sledujeme nejen rozteklé plochy na velkých plochách, ale také obnažený štěrk pod asfaltem. Horní vrstva vozovky se nabalila na kola traktorů a nákladních aut a zůstal jen spodní štěrk. Tudy nazpátek nepojedeme, nechceme se v zatáčkách zabít.

Na samotné Vrátenské hoře skoro nikdo není. Na záchytném parkovišti stojí jedno auto ze Zlínska. Jeho moravskou posádku potkáváme na rozhledně. Libují si, jaké je pěkné teplíčko. Já, který pocházím z věčně vlhkých a studených západních Čech, můžu vedrem chcípnout. Obzor je samozřejmě v těchto horkách zamlžený, ale stejně vidíme hodně z nejlepšího rozhledu daleko široko. Lužické hory tušíme v mlžném závoji daleko na severu, přímo pod nosem se vypíná majestátní Bezděz, pod námi zábavně jako vlny plynou kopce v okolí Máchova jezera, v dálce vidíme majestátní Říp a podle mapy dohledáváme i významné průmyslové objekty v Mělníku, Neratovicích a dokonci i na okraji Prahy.

KNIŽNÍ PRŮVODCE: 333 výletů po rozhlednách

Vstupné na rozhlednu stojí 25 Kč. U hlídače Marko Markova si můžete koupit teplou vodu nebo limonádu, případně nějaký pohled. Důležitější ovšem je, že vám poradí, kudy jet dál. Značky v okolí Vrátenské hory jsou poněkud nejasné. Míchá se zde značení pro pěší turisty, nestandardní cykloturistické značení a do toho ještě papírové mapy ani mapy instalované v terénu nezaznamenávají přesný stav v terénu.

Je jasné, že na Máchovo jezero nepojedeme. Voda je v něm odporně teplá a špinavá.

Rybník Harasov mezi skálami

Vydáváme se po modré turistické značce na Housku. Známe to tu, takže nebloudíme. Lesem se houpeme nahoru a dolů dobře sjízdnou pěší stezkou až ke hradu Houska.  Dovnitř tentokrát nejdeme, jenom si dáme ve stánku limonádu, abychom neumřeli žízní. Vos je tu jako much. Vypozorovali jsme u sebe i ostatních návštěvníků, že jim víc chutná černá kofola než červená malinovka. Stejně je ale do sebe jenomhrkneme a vosám rychle ujíždíme.

Jedeme neznačenou Zámeckou cestou. Je to cyklisticko-koloběžkářsko-krajinové vyrcholení dnešního výletu. Dlouhatánský sjezd štěrkovou cestou vede malebným údolím Černý důl skrz stromořadí, paseky a lesem. Mažene dolů bez jediného šlápnutí, točíme serpentiny a pouštíme brzdy po dlouhých rovinách. Pramen Pšovky až dole u silnice je upravený jako skalní studánka s chladnou vodou. Pijeme z ní jako velbloudi.

Vjíždíme do samotného Kokořínského dolu. Už se budeme držet jenom na silnici. Mírně klesáme dalších dvacet kilometrů. Po cestě míjíme pitné studánky, nádherně opravené mlýny a chalupy,  hospody a hlavně se dvakrát vykoupeme. Nejprve v Harasově. Skalní rybník Harasov je z poloviny pokrytý kvetoucími stulíky a ve druhé polovině se plave. Voda je u břehů zašpiněná od hlíny, protože se v ní cachtají děti. Uprostřed je voda čistá. Je příjemně osvěžující, ale není úplně studená, jak v Harasově bývá skoro celé léto. Vstupné se tu neplatí. Na vedlejším parkovišti otevřel podnikavec buřtostánek s jídlem a pitím.

Obecní koupaliště u Lhotky

Poté projedeme okolo několika chovných rybníků v dolní části Kokořínského dolu, kde se lidé nekoupou, mineme známý dětský tábor ve Lhotce u Mělníka a zastavujeme na obecním koupališti mezi Lhotkou a Hleďsebí. Malý rybníček je vybavený skokanským prknem, písčitou pláží a hlavně protékající vodou. Voda je v něm tedy i v těchto vedrech přijatelně čistá. Celé rodiny s dětmi se sem sjíždějí z okolních vesnic. Stánek nabízí základní občerstvení, pod stromy je stín a na pláži se můžete smažit celý den. Do areálu nesmí zvířata. Ani tady se vstupné neplatí. Tak si představujeme ideální službu obce svým občanům!

Blíží se večer a musíme opustit toto pohostinné místo. Jedeme dál po silnici, kterou na chvíli opustíme, když podle cykloturistického značení projedeme lesem a polem okolo vodárny, abychom se dostali z Kokořínska od říčky Pšovka do Polabí.

Už zase po silnici musíme vystoupat vražedný kopec do Hosína. Zastavujeme se u stromku s mirabelkami, že se osvěžíme malými červenými plody. Když si je strkáme do pusy, máme dojem, že chutnají jako čerstvě uvařený kompot, jak nám ho dělávala babička. Jsou sladké, horké a jejich dužnina je doslova rozvařená.

Požární nádrž na návsi v Hostíně

Když už tlačíme, protože na jízdu do strmého výjezdu došla síla, zjevuje se fata morgana. Požární nádrž na návsi je vyčištěná, napuštěná studenou vodou a koupe se v ní asi dvacet lidí. Ostatní sedí v nedaleké hospodě. Nádrž byla drahná léta vypuštěná. Teď neváháme, naposledy se převlékáme do plavek a skáčeme do hodně studené vody Požádní nádrže a koupaliště Hostín. Jinak bychom snad nedojeli, jak nás horko přes den zničilo.

Následuje dlouhý rychlý sjezd směrem k Labi. I když frčime skoro šedesátkou, horký vzduch, který rozrážíme, nás nijak neochlazuje. Z Liblic dojedeme do Všetat už za šera víceméně po rovině. Tady nasedáme na vlak a jedeme domů do Prahy.

Podobnou trasu jsme jeli před třemi lety
Kokořínskem na koloběžce od koupaliště ke koupališti

Zobrazit místo Koloběžka - Scooter na větší mapě