Konec sudetské vesnice Domaslavičky

Domaslavičky původně nesly název Domaslav, stejně jako větší vesnice pod hradem Švamberk (Krasíkov). Až po roce 1750 se rozlišují Česká Domaslav (Böhmisch Domaschlag) a Německá Domaslav (Deutsch Thomaschlag).

V části vesnice Domaslavičky, která se jmenovala Věnov a stála směrem k Boněnovu, žila čarodějnice Alte Trudi (Stará Gertruda). Přivodila lidem i zvířatům mnoho zlého. Věnovští ji za to chtěli upálit na hranici. Když ji přivedli, vyrazil plamen z nachystané hromady dřeva až do vsi a zapálil všechny střechy. Celá vesnice do základů vyhořela. Nebyla už nikdy znovu postavena a obyvatelé raději postavili Boněnov na dnešním místě o kus dál.

Samotné Domaslavičky (Thomaschlag) nedopadly lépe. Napřed odtud nacisté vystěhovali několik českých rodin, potom komunisté vyhnali veškeré německé obyvatelstvo a nakonec udělali z celého kraje vybydlenou krajinu, kde skoro nikdo nemohl a vlastně ani nechtěl žít.  

Chudý kraj zemědělců a horníků

Tachovsko byl vždy chudý kraj. Zemědělcům se tu nedařilo vypěstovat skoro nic, krávy tu byly hubené a tráva nízká. Prosperitu občas přineslo otevření nového dolu, ale obvykle to bylo jen na chvíli, než se ložisko vyčerpalo. Těžilo se tu zlato o stříbro, ale i mnohé další vzácné kovy - lazurit, tuha, kaolin, uran... Žádná velká prosperita ovšem horníky nikdy nečekala.

Zdálo by se, že aspoň obrovské bohatství lesů muselo vést k pozvednutí zdejší ekonomické úrovně, jenže ani to se nedalo pořádně využít. Nebylo, jak ho odtud dostat k zákazníkům. Z Tachovska totiž neteče žádná velká řeka, kterou by bylo možné zesplavnit a využít ji pro vory anebo aspoň polena.

Tachovsko vždycky sloužilo jako nárazníkové pásmo mezi Němci a Čechy, přesněji mezi německými a českými pány. Zdejší území několikrát vylidnily války a mory. O Chebsko usiloval císař Barbarossa na úsvitu středověku, tady o pár set let později probíhaly boje o falcké dědictví, sem zvali panovníci zemědělské kolonizátory, horníky i mnichy, tady před druhou světovou válkou působil Konrád Henlein a připravoval půdu Adolfu Hitlerovi.

Odtud byli vyhnáni Češi po německé okupaci a Němci po osvobození, po nich sem přišli Slezané, Rumuni, Cikáni a Slováci, aby začali nový poválečný život, ale komunisté zadrátovali hranice a kraj upadl do bezvýznamnosti. Lidé odtud zase odešli. Zůstali jen ti, kteří neměli kam.

Němci a Češi se promíchali

Některé místní názvy znějí slovansky jako řeka Mže či klášter Planá, jiné mají germánský základ, například Drmoul (Dürrmaul) či Hleďsebe (Sichdichfür). Mezi ty ryze německé patřila i obec, jejíž název zněl českým uším libozvučně: Domaslavičky. Ve skutečnosti se jednalo o Deutsch Tomaschlag, neboli Tomášovu paseku.

Obec vznikla za středověké kolonizace Tachovska, kdy ji osídlili němečtí přistěhovalci. Střídavě patřila pod Tepelský klášter, občas ji vlastnila šlechta.

V době největšího rozkvětu za Marie Terezie v ní žily dvě stovky lidí a několik rodin se hlásilo k české národnosti. Obyvatelé se živili zemědělstvím, pár horníků nepravidelně pracovalo v nedalekých dolech na vzácné kovy. Ve vsi stály čtyři velké statky.

Obec vymřela

Domaslavičky velmi zasáhla okupace a následný odsun Němců. V padesátých letech minulého století začaly chátrat a v šedesátých letech vymřely. Doly byly pro malou výnosnost rudy opuštěny, pole převzaly státní statky ve střediskových obcích a domy neměl kdo opravovat. V roce 1974 byly obec úředně zrušena.

Dnes je z Domaslaviček vidět jen základy domů, dva bažinaté rybníčky a boží muka. Les, který bývalou vesnici zarostl, oživuje několik včelích úlů na mýtině, která bývala návsí. Ulomený litinový Kristus leží na kamenném soklu. Na zarostlé návsi stojí turistická tabule s fotkami, jaké bývaly Domaslavičky před 2. světovou válkou.

Přesto stojí za to viděl, že nejen pro lidi, ale i pro jejich sídla platí staré biblické: "Prach jsi a v prach se obrátíš!"

Zobrazit místo Turistika na větší mapě