Maiersgrün v Českém lese

V současné době čítá pár domů a jeden zanedbaný kravín, ale ještě po válce to bylo společenské centrum.

Kostel je na chalupě

O tom svědčí mohutný kostel svatého Jana Křtitele. Je opravený, navštěvují ho věřící z Čech i Německa, ale něco mu chybí. Nemá střechu. Z jeho trámů má více než dvacet let postavenou chalupu jeden z chebských komunistů a dnes majitel významných firem.

Nenávistné zápisy v návštěvní knize kostela svědčí o tom, že smíření Čechů s Němci ještě stále není úplné. Například jeden ze zápisů v knize, která je ve věži volně dostupná, zněl: "Je to tu moc hezké, ale frickové by sem měli mít vstup zakázán!" Poslední tři slova byla třikrát podtržená. Autorem byl jakýsi Karel Vlasák.

Turistická průvodkyně z nedalekých Mariánských Lázní Libuše Vernazzová přiznává, že ač sama nevěřící, občas do kostela v Maiersgrün zajede a z návštěvní knihy takové zápisy vytrhne.

Historie obce na pomezí dvou národů

Základem kostela a tím i obce byla obranná stavba nedalekého kynžvartského hradu zvaná Major Villae. První zmínky o ní pocházejí z přelomu 13. a 14. století. V té době vznikl i původní název obce. Není to tedy od častého německého jména Mayer nebo českého Majera, ale jedná se o zkomoleninu vulgární latiny.

Poté obec střídavě rostla a zanikala. Prožila několik válečných dob, z nichž nejhorší byly bitvy o landshutské dědictví, Chebsko se dostávalo z područí české koruny do rukou římského císaře, aby se párkrát stalo stalo samostatným územím, až skončilo v první Československé republice.

Mezi tím přestala být vojenská stavba pro hrad Kynžvart strategicky důležitá a v roce 1511 ji přestavěli na kostel. Její základy tvoří spodní část dnešní kostelní věže.

AUDIO Zvony v kostele Maiersgrün (5 MB, WAV, 0:27 min)

Po druhé světové válce bylo z Vysoké obyvatelstvo vystěhované. Jak by ne, když nedaleko odtud se narodil vůdce sudetoněmecké strany Konrad Henlein.

Naděje pro zničenou vesnici

Poslední hrob na zdejším zničeném hřbitově nese datum 1948. Přesto že byly všechny náhrobky povalené a hřbitov zarostlý lesem, po více než padesáti letech kvetou na stále stejných místech zahradní květiny, které nechali pozůstalí svým mrtvým. "Na jaře mě překvapují hlavně narcisky, v létě barvínek," říká průvodkyně Libuše Vernazzová.

Do opuštěných domů a hospodářských stavení se nastěhovalo nejprve Jednotné zemědělské družstvo a poté, co zkrachovalo, přeměnilo se na státní statek. Obec pustla a zarůstala stromy, ale kostel stále stál.

Poslední bohoslužbu v něm sice těsně přes svou smrtí sloužil farář Paul Dickt ještě v roce 1946, ale stavba přetrvala v solidním stavu až do 70. let minulého století. Teprve tehdy došlo k jejímu plánovanému zničení. Hlavní zásluhu na tom má zboření střechy a vybití oken a dveří.

Mezi místními lidmi se říká, že nejlepší trámy ze středověkých krovů má na své chalupě pan Dorn, chebský komunistický boss okresního formátu, majitel velké myslivecké firmy Interlov a po sametové revoluci podnikatel v lesním a zemědělském hospodářství. Byl to zřejmě zároveň jeden z těch, kdo o likvidaci kostela rozhodli, anebo jí aspoň mohli zabránit.

V roce 1992 se v ruinách konala první církevní slavnost. Dnes je kostel sice stále bez střechy, ale má opravenou věž, loď je upravena na modlitby pod širým nebem a otvory po oknech jsou otevřeny do okolní krajiny.

O rekonstrukci kostela se starají především původní obyvatelé, kteří se během poválečných let přestěhovali do blízkosti svého rodiště na německou stranu Českého lesa. Pod jedním opraveným oknem je ovšem přibitá malá kovová tabulka: "Erich Konhäuser. Toto okno je jako dárek k 70. narozeninám restaurováno českými přáteli."

Historie Maiersgrün/Vysoká

kolem roku 1300 – stavba středověké tvrze

1511 – přestavba na kostel

1946 – poslední mše

1968 – začátek plánovitého ničení

po roce 1972 - rozkrádání stavebního materiálu

1992 – začátek obnovy

Výlet k hranici

Kousek nad kostelem je poslední pramen vody na cestě, kde se můžeme napít. Pozor však, pokud nejste zvyklí na místní minerálky. Páchne po sirovodíku a je velmi železitá.

Po napití už nezbývá nic jiného, než šlapat hlubokými smrčinami po lesní silničce skoro do nebe. To propíchne až vysílačka na Dyleni. Od její paty je vidět daleko do Bavorska, Čechy jsou pro vysoký les neviditelné.

Pokud máte ještě energii, sejděte dolů na německou hranici, kde leží jeden z mnoha středů Evropy. Poznáte ho podle mohutného betonové sloupu a vysvětlující tabule. Ve skutečnosti je to jeden z důležitých bodů při prvním mapování v Rakousko-Uhersku za Josefa II. Nazpátek do Kynžvartu nebo Mariánských Lázní musíme stejnou cestou, jakou jsme přišli. Výlet ma Dyleň a zpět měří okolo dvaceti kilometrů. Vezměte si oběd s sebou, nepotkáte tu žádnou hospodu, ani stánek. Jen hluboké lesy a několik osamělých osad.

Co ještě vidět

Nevynechejte Kynžvart. Je to nejvýznamnější empírový zámek v Česku s průvodcovskou službou a nad obcí ční zříceniny středověkého hradu. Barevný zámecko-lázeňský park v anglickém stylu stojí také za prohlídku.

Na německé straně v Neualbenreuth je pohlazením na duši návštěva regionálního muzea Sudet. Je to takové sousedské muzeum, kde uvidíte kroje, zápisníky a jména odsunutých i nově usedlých rodin ve zdejším kraji.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě