Makro: co se děje v trávě

Fotografování detailů přírody otevírá fotografovi zcela nový, zázračný svět plný půvabu a hodný obdivu. Upozorňuji proto, že makro focení je silně návykovou činností. Jakmile se do toho pustíte, stane se nezdolatelnou vášní.

Co si představit pod pojmem makrofotografie? Jedná se o snímání malých objektů o velikosti milimetrů, maximálně centimetrů. U kinofilmu se někdy zmiňuje poměr 1:1, tedy že vzniklý obraz na negativu je stejně velký jako předloha. To u digitálních přístrojů, až na výjimky v podobě DSLR, se snímači o velikosti kinofilmového políčka, v podstatě není možné. Snímače jsou totiž o dost menší.

Ohnisková vzdálenost

Velkým problémem u digitálních fotoaparátů je krátká fyzická ohnisková vzdálenost (nepleťe si to s přepočty na kinofilmový přístroj). Což znamená že budeme mít hloubku ostrosti hodně velkou. A to není dobré. Jedním z požadavků na dobrou makrofotografii je ostrý snímaný motiv a maximálně rozostřené pozadí. Pozadí by totiž nemělo rušit.

Jediné, čím se můžeme bránit, je nastavení minimální clony. Abych však by spravedlivý, i u digitálních přístrojů může dojít k tomu, že hloubka ostrosti bude naopak příliš malá a je třeba clonu naopak zvětšit. Abych byl konkrétní. Fotil jsem malý lístek ibišku. Lístek nebyl rovný, ale u krajů zvlněný. Snímal jsem v režimu supermakro a nechal vše kromě ostření na automatice. A nastal problém. I když byly ty kraje jen o několik málo milimetrů od roviny listu, byly rozostřené. Musel jsem tedy obrázek opakovat s vyšší clonou. Ono taky u C-740 je při s-makro režimu reálná ohnisková vzdálenost kolem 63 mm (odhaduji to podle nejnižší možné nastavitelné clony, ruku do ohně za to nedám) a to už není zas tak málo.

Fotoaparát

Záměrně se nezabývám kategorií DSLR, protože tento seriál je určený pro široké publikum. Budeme potřebovat přístroj, který ostří minimálně od deseti centimetrů. To je už skutečně hraniční vzdálenost, která nám toho ale ještě příliš neumožní. Mnohem lépe se nám povede s přístrojem, který umí ostřit pod pět centimetrů a takových není v kategoriích dražších kompaktů a digizrcadlovek málo. Počet megapixelů nechám na Vás, osobně považuji za rozumné 3 MPx a více.

Udělej si sám

Pokud máme aparát, který makro příliš neumí, můžeme si pomoci speciální makropředsádkou, která umožní ostřit na kratší vzdálenost. Pro "kratší" přístroje ji však profesionální obchody a dokonce ani výrobce Olympus nedoporučuje.

Pro všechny aparáty máme možnost zakoupit sadu čoček (typicky tři, se silou dioptrií např. 1D, 2D, 3D), které lze vzájemně kombinovat. Bohužel s nimi nemám zkušenosti, proto pokud je někdo máte, popište prosím do komentářů své zkušenosti.

Ještě je tu třetí možnost, tzv. "udělej si sám". Setkal jsem se s několika podomácku tvořenými řešeními a jedná se určitě o velmi zajímavou alternativu. Jako předsádku můžete zkusit obyčejnou čočku z lupy, případně čočky z dalekohledů a vynikající výsledky jsou například s binokulární lupou (mikroskopem). Jde o pouhé přiložení objektivu k okuláru. U kinofilmu je ještě často zmiňován trik, fotografovat přes objektiv, který je nasazen opačně... Pokud se vám něco takového doma válí, můžete dosáhnout takových extrémů, že spočítáte mouše oči.

Blesk

Použití integrovaného blesku při makrofotografii téměř nepřipadá v úvahu. Je vyosený a zároveň tvoří nepříjemné stíny. Pokud potřebujete blesk, tak je nutné využít speciální kruhový makroblesk, nebo několik synchronizovaných zábleskových zařízení. To je ovšem drahá legrace.

Můžeme si pomoci odraznými deskami. Jedná se o desku potaženou reflexní fólií, která funguje na stejném principu jako sluneční prasátka odrážená od zrcátka na stěnu. Takto si můžeme přisvítit a odstranit nepříjemné stíny. Povšimněte si jich zvláště na snímku květiny.

Protože jsem za profesionální odrazné desky nechtěl dát vysokou částku, zkusil jsem ji vyrobit doma na koleně. Použil jsem obyčejný alobal za patnáct korun a funguje to překvapivě dobře. Profesionální set Mylar stojí v základní verzi 243 korun.

Perspektiva a detaily

Tématika makrofotografie je mimořádně široká. Kolik jen okolo sebe máme drobných předmětů, detailů a struktur, kterým snímek dodá nový rozměr. V tomto seriálu se ale orientujeme hlavně na focení přírody, případné další experimentování nechávám plně na vaší fantazii. Našimi hlavními tématy budou květiny a hmyz.

Velmi důležitou věcí pro výslednou fotografii je perspektiva. Pokud chcete fotit napříkla brouka lezoucího po zemi, je velmi efektivním snížit se na jeho úroveň. Zkrátka klasický makrofotograf se neustále někde plazí, válí a polehává. Je třeba s tím počítat a vhodně se obléci. Na příkladu vidíte, že snímek vzatý normálně shora nijak zvlášť působivý není, zatímco snímek z broučí perspektivy zaujme.

Rostliny

Zde jsou v podstatě dva hlavní přístupy. První se snaží zobrazit květinu jako celek. Typickým příkladem jsou fotografie v různých klíčích a atlasech květin či hub. Druhý přístup je o něco kreativnější. Jde o zachycení určitého zajímavého detailu či linie. Jak vidíte na příkladech, použití těchto dvou přístupů na jednom květu zcela mění význam snímku. Právě zachycení detailů otevírá zcela novou oblast. Takové fotografie mohou být velmi emotivní, dramatické a zajímavé.

Výhodou fotografování květin je jejich stabilita. V podstatě se dočkáte pohybu pouze za větru, nebo když s kytkou někdo třepe. To dává možnost vše si pořádně promyslet, použít odrazky, případně scénu důsledně naaranžovat. A květin je všude okolo spousta. I zdánlivě obyčejná rostlina může být velmi fotogenická.

Efektní bývají například makra hub, nebo mechu. Při zvětšení se ukáží skryté krásy a detaily.

Hmyz

Tady je to s pohybem už trošku horší. Pokud se nejedná o nějakého pomaloučku lezoucího brouka, je hmyz až nepříjemně rychlý. Například fotka motýla není zas až tak jednoduchá. Takový motýl někde sedne, vy se k němu přiblížíte a než stačíte zaostřit, motýl je o dva metry vedle. A tak se po louce honíte za létajícím přízrakem a ne a ne ho chytit. O to víc si ale můžete úlovku cenit.

Když už jsme u těch motýlů - je považováno za chybu, nemít na fotce křídla rozevřená a obě ostrá. A opět se dostáváme k problému hloubky ostrosti. Jak vidíte na obrázku, pokud jedno křídlo není v téměř stejné rovině s druhým, dochází k jeho rozostření. A samozřejmě, stejně jako u květin, se můžeme zaměřit pouze na nějaký detail.

Motýl ovšem není jediným létajícím hmyzem. Velmi efektní jsou například fotografie vážek. A jsou také velmi těžké. Nejde ani tak o sedící vážku, ale viděl jsem pár fotek letící vážky a ty byly skutečně bomba. Jenže taková vážka umí létat až osmdesátikilometrovou rychlostí.

U brouků a dalšího lezoucího hmyzu je situace o něco jednodušší. Přeci jen se nehýbají tak rychle. Za chybu je zde považováno, pokud nejsou například vidět všechny nohy. Žádoucí je také, aby byl daný druh ve svém přirozeném prostředí. Především to platí pro vědeckou fotografii. Takové chyby skutečně není třeba brát až tak vážně. Když bude na snímku vidět pět nohou místo šesti, přesto to může být umělecky dobrá fotografie.

Hledejte všude

Je nasnadě, že často pořídíme kombinaci rostlin a hmyzu. Například včelu na květu. Nemusíme se však omezit pouze na živou přírodu. I v neživé přírodě můžeme nacházet spoustu zajímavých témat pro makrofotografii. Zde je největší prostor pro fantazii a všímavost.

Je vhodné se i alespoň trošku připravit teoreticky, zvláště pokud jdete fotit třeba konkrétní druh hmyzu. Pozjišťovat si, jaké má daný druh zvyky, na jakých místech se obvykle vyskytuje, v jakou denní dobu bývá aktivní atd. Nemusí jít jen o hmyz, ale i například květiny mají různé denní režimy, jsou rostliny, které rozvíjí své květy například jen ráno nebo v podvečer a podobně. Podobné je to i u geologických zajímavostí, lidských výtvorů a veškerých fotografovaných objektů. Čím více o nich budete vědět, tím se vám budou lépe snímat a dostanete z nich lepší záběry.

To samozřejmě nevylučuje spontánní focení. Zkrátka jste na cestě a náhle zahlédnete zajímavý květ, motýla nebo dojdete vodě a vidíte rej šídel a vážek. A jdete fotit. Zbytek výpravy na vás netrpělivě čeká, případně využívá času k odpočinku. Osobně si myslím, že z treku nestačí na památku jen fotky krajiny, případně účastníků zájezdu, ale i fotografie místní květeny a hmyzu.