Mittenwalder Klettersteig v Karwendelu

Východiskem na ferátu Mittenwalder Klettersteig je bavorské městečko Mittenwald, ležící zhruba na cestě mezi Garmisch-Partenkirchen a Innsbruckem.

Na hřebenech Karwendel už leží první sníh. Ne nadarmo se naší trase říká také Mittenwalder Höhenweg (Mittenwaldská vysoká cesta).

Lanovka z Mittenwaldu

Cesta nás povede po rakousko-německé státní hranici. Karwendel patří oběma zemím a rozděluje je právě vysoký a úzký hřeben.

V Garmisch jsme odbočili z dálnice na východ a po chvilce parkujeme v Mittenwaldu. Z časových důvodů volíme cestu nahoru lanovkou Karwendelbahn za 13,50 eur na osobu. Pěšky by to byla dlouhá celodenní túra.

Z kabinky pozoruji pěšinu traverzující příkrý svah. Uklouznout na mokré trávě by tady mohlo mít osudové následky. Nahoře nás vítá sníh. Jsme ve 2244 metrech nad mořem.

Mírně obtížná feráta

Nástup na ferátu je jen čtvrt hodiny od lanovky. Udělali jsme si krátkou odbočku na vrchol Westliche Karwendelspitze (2384) a pak už hajdy na ferátu.

Klettersteigatlas Alpy od Paula Wernera cestu klasifikuje jako mírně obtížnou, v písmenné klasifikaci nese obtížnost B. Pokud bychom nepoužili lanovku, celá túra by nám trvala osm hodin. Takhle to byl příjemný výlet.

Cesta je ze začátku zasněžená, což nás trochu překvapuje. Poté, co se přehoupneme na druhou stranu hřebene, zbudou ze sněhu jenom malé ostrůvky.

Klasická hřebenovka s dalekými výhledy

Převážná část pět a půl kilometru dlouhé trasy kopíruje německo-rakouskou hranici. Je to klasická hřebenovka s nádhernými výhledy.

Přesto i zde, někde na začátku trasy, zahynul turista, který uhnul protijdoucím a spadl dolů. Zmiňuje se o tom Pit Schubert ve své populární knize Bezpečnost a riziko na skále a ledu.

Na ferátovém setu mu povolily uzly. Na vině bylo pravděpodobně domácí neodborné složení setu.

Kavčata jako od Hitchcocka

Posouváme se po vzdušné a zasněžené lávce. Oddychneme si, až teprve když se dostaneme ze zóny sněhu.

Po lehkých hřebíncích nás čeká krátký traverz stěnou. Je to jediné místo, kde hrozí padající kameny. Upozornění na cedulce je jen v němčině, bez piktogramu. Následuje žebřík, úzká cesta zpevněná dřevěnými stupni a pomalu se dostáváme na další vrchol cesty Südliche Linderspitze (2305).

Našeho odpočinku využívají kavky žlutozobé a jedna zobe Petrovi rovnou z ruky. Zdržuji se focením a po chvíli zjistím, že jsem na vrcholu zůstal sám. Ne tak docela. Kavek přibývá a okolo mne začíná kroužit celé hejno. Vybaví se mi Hitchcockův film Ptáci a raději volím kvapný ústup.

Dívejte se jen před sebe

Mlha se valí z údolí a zaráží se o jednu stranu hřebene. Druhou stranu prosvětlují hřejivé sluneční paprsky. Vychutnáváme si krásné podzimní počasí.

Překračujeme poslední úsek mezi Sulzleklammspitze (2321) a Kirchlspitze (2301), který by mohl rozhodit slabší povahy. Skalní hřebínek se zužuje a po obou stranách spadá prudký sráz. Je tu ale nataženo lano a chce to jen vynechat pohledy dolů.

Skalnatý terén přechází definitivně v travnatý. Sundaváme úvazky a přicházíme do sedla k chatě Tiroler Hütte (2153). Odtud se sestupuje dolů.

Návrat do údolí je nezáživný

Malebná esíčka na protějším svahu vrcholu Brunnsteinspitze (2180) nás zlákají k další malé odbočce. Nahoře nás uvítá mlha a pořádný fičák. Vracíme se zpět do sedla.

Pak už následuje sestup k chatě Brunnsteinhütte (1560) a nezáživný pochod po rovince k parkovišti u lanovky Karwendelbahn.