Na sněžnicích přes Ještěd

Vyrážíme za sobotního ranního kuropění vymrzlým motoráčkem z Liberce. Ještědský hřeben podjíždíme tunelem a vystupujeme na zastávce ve Zdislavě.

Chvíli stoupáme po silničce a řídíme se zelenou turistickou značkou, která nás dovádí do sedla mezi Malý a Velký Vápenný vrch.

Pořád po červené

Nejpozději tady musíme vyndat sněžnice z batohů a nasadit si je na nohy. Odtud půjdeme celé dva dny po hřebeni většinou v neupraveném terénu. Jsme ve výšce téměř sedm set metrů nad mořem.

Držíme se červené turistické značky jako čert kříže, protože každé odbočení z hřebene by nás stálo litry potu, abychom se na něj hlubokými závějemi zase vydrápali.

Občas můžeme hluboko pod námi vidět projetou lyžařskou magistrálu, ale to není nic pro nás. Na sněžnicích se raději proplétáme hlubokým lesem a přecházíme přes paseky s dalekými výhledy do Lužických hor i na druhou stranu směrem k Ralsku.

Tisícový Ještěd

Po hodině svižné chůze křižujeme silnici v horském sedle nad Kryštofovým údolím a po další hodince jsme na Výpřeži, kudy prochází silnice od Liberce. To už máme za sebou Vápenný vrch a Malý Ještěd.

Na Výpřeži pohrdneme prohrnutou silničkou a namíříme si to prudkým svahem stále po červené značce přímo k vysílači. Buď ho jako tvrďáci těsně mineme a půjdeme dál, nebo si zaskočíme na jídlo a pití do zdejšího bufetu. Jsme už v tisíci metrech nad mořem.

Stále po červené značce jdeme okolo horní stanice lanovky Černý vrch a vleku Skalka a sejdeme do osady Pláně pod Ještědem. Na cestě raději uhýbáme sjezdařům, protože se nám zdá, že mnozí z nich jsou ovládáni svými prkénky, spíše než aby ovládali oni je.

V Pláních bychom měli být za nějakých pět hodin od vystoupení z vlaku ve Zdislavě.

Noc v Pláních

Kromě pár chalup rozházených po loukách je tu hospoda a ubytovna. Ubytování je tu levné, ale poněkud socialistického rázu nižší cenové skupiny.

Pokud nechcete přespávat pod střechou, ale máte s sebou spacák a karimatku, stačí zajít půl kilometru do lesa. V tichosti se ztratíte z dohledu a užijete si romantickiu zimní noc.

Javornická kaple

V neděli ráno je lépe vyrazit co nejdříve, než začnou jezdit vleky a lanovky. Musíme totiž ujít pár kilometrů po projeté běžkařské trase. Rozjetým sportovcům, kteří tu trénují až na doraz svých sil, je lepší se klidit z cesty.

Po modré značce stoupáme lesem k pomníku na dělnické setkání ve zdejších horách. Odtud se bude pár kilometrů Hlubocký hřbet mírně houpat a nakonec se zlomí dolů k hospodě U Šámalů.

Pokračujeme po Rašovském hřebeni, který je lučinatý, bez lesa a za špatného počasí jsme vystaveni nepříjemnému větru. Proto vítáme, když překročíme silnici v sedle nad Rašovkou a znovu se ponoříme do lesa. Stoupáme k Javornické kapli.

Poslední kopec Javorník

Pokračujeme lesem až na Javorník. Tady kdysi stávala rozhledna a hospoda. Dnes tu neuvidíme nic. Základy stavby jsou pod sněhem a výhledy do dálky zakrývá les.

Z vrcholu Javorníku klesáme po červené značce do Záskalí a dál údolím podél potoka do Hodkovic nad Mohelkou.

Malé městečko nás přivítá půvabným náměstím s hospodou. Z nedalekého nádraží jezdí vlak i autobus do Liberce a Turnova. Dnešní túra trvala přibližně čtyři hodiny.