Pěšky okolo Watzmannu

V oblasti majestátní hory Watzmann (2712 m), kouzelného jezera Königssee (603 m) a romantického pohoří Hegengebirge kousek nad Berchtesgadenem jsou nejoblíbenější tři túry. První obkružuje úpatí hory, druhá sleduje jezero a třetí nás zavádí do opuštěných lesů a skal.

Okružní trasa Watzmannrunde

Turisté vyrážejí okolo osmé hodiny ranní z přístaviště jezera Königsee parníčkem, který svojí velikostí i tvarem připomíná tramvaj. Jdou na okružní trasu okolo celého masívu Watzmannu.

Po půlhodině plavby se objeví bílý kostelík s cibulovitými červenými báněmi na šťavnatých zelených pastvinách. Z lodi vystupujeme u jeho paty.

Kostelík St. Bartholomä stojí za krátkou prohlídku. Mějme přitom na paměti, že na poutě dvakrát do roka se sem chodilo podle toho, jak příroda dovolila. V létě dva dny přes hory Steinernes Meer z dnešního Rakouska a v zimě po ledě zamrzlého jezera od německého Berchtesgadenu. Jinak byl kostelík i s malou osadou celý rok odříznutý od světa.

Od kostela jdeme nějaký kilometr širokou cestou po rovině podél jezera, až se dostaneme k vodopádům potoka Schrainbach. Protéká pod skalním mostem. Tady začíná dlouhé několikahodinové stoupání až na sedlo Trischübel.

Po cestě nás čeká vzrušující místo zvané Sigeretplatte, což je úzká skalní stezička místy zpevněná dřeěenými trámy obcházející ve velké výšce skalní masív. K bezpečnosti má přispívat tenké ocelové lanko zavěšené na skále, které ovšem nebudí velkou důvěru. Kousek nad tímto ošemetným místem musíme zdolat ještě nebezpečné dřevěné schody, které slouží v lese jako náhrada feráty, a jsme ve skalnatém údolí.

Tady téměř jistě potkáme kamzíky, jichž tu žije několik stád. V potůčku najdeme pár malých pramínků, odkud můžeme nabrat poslední vodu na dnešní túře. Na sedle budeme mít pod sebou třináct set metrů převýšení. To samé nás čeká dolů. Cesta bude ovšem většinou pohodlná a široká.

Sejdeme do obrovského údolí potoka Wimbach a v něm narazíme na chatu Wimbachgriesshütte. Můžeme tu přespat, nebo pokračovat stále dolů až k vyústění údolí do roviny u obce Wimbachbrücke, odkud jezdí autobus ke Königssee. V rozhodování nám pomůže pohled na jízdní řád, který bývá vyvěšený v chatě. Pokud jsme byli rychlí, tak nám to až sem bez přestávek trvalo osm hodin. Při plánování však spíše počítejme s přespáním na chatě, kam dorazíme skoro až za tmy.

Nahoru jsme šli po trasách číslo 412 a 419, dolů jsme se napojili na značku číslo 421.

Jezero Königssee

Kýčovitě krásné túry začínají u jezera Königssee nad Berchtesgadenem. Po osm kilometrů dlouhé jezerní hladině jezdí lodě rozměrů a vzhledu vodních tramvají. Uprostřed jezera mezi vápencovými skálami kapitán vypne elektrický motor, průvodce otevře futrál a vyjme z něho křídlovku. Zahraje pár tónů lidové písničky. Z dálky se ozve odpověď také na trubku. Každý z trumpetistů vždy zahraje krátkou pasáž a druhý neviditelný někde na břehu mu odpoví.

I když je to sehrané divadlo pro návštěvníky, vždy chytne za srdce. Potom následuje další okouzlující zážitek. Z mlhy se vynoří rudé báně a bílé zdi kostelíka St. Bartholomä. Jeho základy jsou staré přesně 871 let, protože byl založen 24. srpna 1134 jako basilika svatého Bartoloměje na břehu tehdejšího Chunigesee. Dnešní podoba je z konce 17. století.

Z lodě vystoupíme v přístavišti u jeho paty, ještě si tady v restauraci bývalého lesního zámečku můžeme dát něco na posilněnou, a vyrazíme do hor, které se tu vypínají všude okolo.

Ledová kaple

Klasická procházka vede ze St. Bartholomä okolo kaple St. Johann und Paul k Eiskapelle a nazpět. Ta první je opravdu lesní kaplí, ale Ledová kaplička je název pro velké firnovisko pod gigantickou východní stěnou Watzmannu. V místě, kde ze sněhu vytéká potok, se tvoří jeskyně připomínající kapli.

V okolí najdeme porůznu na kamenech připevněné pamětní cedule horolezců, jejichž životy si vzala hora nad námi. Za sto let jich tu zemřela více než stovka.

Výlet zabere dvě až tři hodiny po značce č. 446.

Arnoweg

Horská túra pro zdatné turisty míří ze St. Bartholomä dále podél jezera k vodopádům potoka Schrainbach, kde se prudce zvedne a v mnoha serpentinách vystoupá o tisíc metrů výš až k plesu Funtensee (1601 m). Krátkou odbočkou si odskočíme na překrásný vyhlídkový vrch Viehkogel (2158 m) už za německo-rakouskými hranicemi, poté obejdeme skalní masív Schneibel do sedla Trischhübel.

Odtud sestoupíme údolím Gamsseck zpět k jezeru. Údolí se jmenuje podle několika kamzičích stád, které tu lze zahlédnout. Na podzim ovšem pozor na případné myslivce, protože v tu dobu probíhá lovná sezona. Túra je celodenním pochodem s velkým převýšením pro zdatné turisty.

Jde se po značkách č. 412, 420, 411, 421 a 419.

Pohoří Hagengebirge

Máte-li k dispozici prodloužený víkend, hoďte batoh na záda a vydejte se na zajímavý třídenní přechod Hagenskými horami. Začíná stejně jako Arnoweg, ale místo k plesu Funtensee odbočíme k jeho bratříčkovi Grünsee (1474 m). P

Přes vyhlídku Halsköpfl, odkud je překrásně vidět jezero, dojdeme k chatě s obsluhou i ubytováním na pastvině Wasseralm.

Druhý den dlouho stoupáme zprvu lesem a potom mezi skálami do sedla Windscharte na německo-rakouské hranici. Po ní dojdeme skalnatým hřebenem až k celoročně otevřené chatě Carl-von-Stahl-Haus.

Třetí den pokračujeme náročnou stezkou, která se místy mění na lanem zajištěnou ferátu, k nejvyššímu vrcholku Hoher Göll (2522 m). Z něho sestoupíme dalším neméně náročným hřebenem na panoramatický vrcholek Kehlstein (1820 m). Na něm dodnes stojí proslulé Hitlerovo Orlí hnízdo, ve kterém je dnes muzeum.

Dolů do Berchtesgadenu se svezeme autobusem. Třídenní přechod je vhodný pro samostatné skupinky zkušených turistů s patřičným vybavením.

Jde se po značkách 412, 416, 451 a 452.