Proč zmizely vesnice u Lipna

Putování po pravém břehu Lipna, místy která byla ještě před pár lety obyčejným smrtelníkům nepřístupná, není jen poučné, poskytuje i spoustu času k přemýšlení.

Komunistická nenávist

Třeba o tom, proč vlastně státní hranice socialistického ráje začínala dobrých patnáct kilometrů před tou skutečnou, proč tam bylo zničeno tolik obcí, kam až vedla komunistická nenávist ke všemu kromě komunismu, proč došlo k likvidaci celých etnik.

Poutník jde a hledá zbytky téměř zapomenutého poutního místa Maria Rast am Stein kdesi v lesích nad Vyšším Brodem. Cesta se klikatí mezi vysokými stromy.

Žiju, dokud chodím

Proti nám svižně kráčí chlapík. Botasky, kraťasy, na zádech stará poctivá usárna, co pamatujeme ještě z dob trampského mládí. Poutník i chlapík, odhadem přes šedesát let, se zastaví a na kraji paseky společně usednou do zelené trávy. Chlapík se, jen tak mezi řečí optá, kam že vede tahle zapomenutá silnička, a poutník podle nejlepšího svědomí vysvětluje vše, co ví.

Chlapík přeruší proud slov mávnutím ruky a přizná, že je na jedné ze svých obvyklých letních cest. Každý rok se tak vypraví krajinou, bez velikého plánování určí jen cíl. Jí, co se dá, spí pod širákem a letos kráčí na Boží Dar. Ten je v Krušných horách. Chce co nejvíce kopírovat hranici.

"To je jednoduchý. Dokud chodím, tak žiju. No a dokud žiju, zatím teprve dvaasedmdesát let, tak je na světě docela sranda," prohlásí chlapík a ti dva pokračují každý svým směrem.

Vesnice Kapličky už není

Poutník zvolna přichází k místu, kde dříve stávala vesnice Kapličky. Připomíná ji jen prostý kříž z kamene, pamětní deska a bývalá hláska protivzdušné obrany státu. Ještě slouží. Ne snad při bedlivém střežení vzdušného prostoru před letadly zlých imperialistů, ale jako stanice k měření vzdušných proudů.

Kdysi bohatou a velkou vesnici připomíná ještě jedna drobnost. Příkaz Okresní správní komise k odsunu jedné z místních rodin vyvěšený pod sklem na tabuli s popisem života vesnice.

ADRESA

Z a h r a d n í k o v á Terezie

a celá vaše rodina

O m l e n á š k y

Byl jste určen k odsunu do své vlasti (domů do Říše) a budete odtransportován dne 24. / 6. 1946 v 7 hodin do sběrného střediska v Kaplici.

Vezměte s sebou: 2 přikrývky - 4 soupravy prádla - 2 dobré pracovní obleky - dobrý pracovní plášť (zimník) - misku, šálek a jídelní příbor - 2 ručníky a mýdlo - šicí potřeby (jehly a nitě) - potravinové lístky a úřední osobní průkazy a doklady.

Dále si můžete vzíti s sebou předměty Vaší osobní potřeby, něco nezkazitelných potravin a podobně; všechny Vaše věci nesmí přesahovati celkovou váhu 50 kg na jednu osobu.

Veškeré šperky, cenné předměty, peníze a vkladní knížky (kromě markových platidel) si sepište a odevzdejte je v sáčku s Vaším jménem a adresou na shromaždišti.

Při odchodu z bytu jste povinen uzamknouti všechny vchody do místnosti, které obýváte nebo v nich provozujete živnost, klíči, které opatříte lepenkovými štítky s Vaším jménem a adresou a odevzdáte na shromaždišti.

Klíčové otvory přelepte přiloženými papírovými páskami tak, aby dveře nemohly být otevřeny bez porušení pásky. Na pásky se hlava rodiny vlastnoručně podepíše.

Důrazně upozorňuji, že nic z Vašeho majetku nesmí být prodáno ani darováni, půjčeno nebo zcizeno. Neuposlechnutí těchto příkazů se trestá.

Z příkazu Okresní správní komise

V případě, že neumíte česky, poslouží vám vedlejší překlad.

A poutník stojí a tiše uvažuje. O tom, na kolik je Terezie Zahradníková německé jméno, o tom jak asi dlouho rodina v Kapličkách žila, o tom zda některý z povadlých svazků květin kolem kříže nepatří právě Zahradníkovým.

Kam šlápne noha vojáka, ani tráva neroste

Přicházejí i myšlenky, proč po vysídlení pohraničí většina vesnic ještě dlouhé roky stála. Nejdříve obývána lidmi, nezřídka zlatokopy z vnitrozemí, časem opět násilně vyklizena a zabraná socialistickou armádou. Její činnost znamenala definitivní konce. Domy, kostely, hospodářské objekty se staly terčem cvičné palby těžkých zbraní, nebo byly, jen tak patrně pro zábavu vojenských pánů, vyhazovány do vzduchu.

U kříže z lomového kamene opatrně položená vzpomíná na vesnici i lidi povadlá kytice.

Cesty toulavé vedou ale poutníka stále dál a dál, okolo kláštera ve Vyšším Brodě podle divokého toku Vltavy do podhradí v Rožmberku. Tam již poválečné odsuny v masovém měřítku neprobíhaly, většina starousedlíků i vesnic zůstala na svých místech.

Zahrada ticha za Rožmberkem

Břehy i vodní plocha jsou plné vodáků a poutník hledající mír a samotu raději mizí kamsi, kde opět čeká pustiny. Nachází taková místa hned za městečkem. Z dáli jakoby mu na hradní věži mávala Bílá paní a usmívala se na něho.

U silničky je stará roubená chalupa, za ní mohutná kamenná zeď. Zvědavý poutník opatrně otevírá omšelou bránu a zvolna, jak se sluší, vstupuje do zahrady ticha, do míst těch, kteří se v prach obrátili.

Opuštěný židovský hřbitov

Několik desítek starých i novějších pomníků, pár z nich je přizdobeno volně položenými kamínky, vzrostlá tráva, u zdi drobný trs zplanělých žlutých kostaců. Data konce života jsou nejčastější z dob první republiky, lidé opustili svět tam, kde se narodili a často prožili celé své bytí.

Mnohé pomníky ale nesou letopočty poněkud mladší. Řada jich je ze čtyřicátých let minulého století. Často připomínajícího seznamy všech rodinných příslušníků. Ty pomníky jsou zanedbané, nezdobí je kamínky a místa smrtí jsou dost stereotypní. Osvětim, Dachau, Mathausen, Treblinka, Ravensbrück...

Hroby u pomníků jsou jen symbolické a k mnohým z nich již dávno nemá kdo položit ani ten vzpomínkový kamínek. Poutník je více než kdy jindy tichý a ač na židovském hřbitově, nějak podvědomě smeká. Napadá ho co dokáže neúcta k lidskému životu, co dokáže genocida, jak dlouho obě ještě potrvají.

Vzpomíná na povadlou kytici u kamenného kříže ve zničené vesnici Kapličky. Domy nestojí, ale obyvatelé nebo jejich potomci někde v dálce žijí dál. Mohu přijet a položit alespoň kytici. Domy židů z Rožmberka sice stojí, ale žijí v nich dávno jiní. Těm, kteří se v nic narodili, žili, milovali a třeba i nenáviděli, nikdo vzpomínkový kamínek ani povadlou kytičku do míst, která měli rádi, nepřinese.