Schönbrunn: na skok do Vídně za uměleckými poklady

V roce 1569 se pozemky v lokalitě Katterburg dostaly do držení Habsburků prostřednictvím Maxmiliána II. Když Maxmilián II. zemřel 1576, Katterburg přešel na Rudolfa II. Po jeho smrti jeho mladší bratr císař Matyáš využíval panství k lovu. Podle legendy při lovu v roce 1612 narazit na Schöner Brunnen (Krásný pramen), který dal panství nakonec jméno.

Jeho nástupce, císař Ferdinand II., a jeho manželka Eleonora von Gonzaga, oba vášniví lovci, v Schönbrunnu lovili. Eleonora von Gonzaga zde nechala v roce 1642 vystavět letohrádek, který pojmenovala Schönbrunn. Stavitel Johann Bernhard z Erlachu na zakázku Leopolda I. začal stavět roku 1688 ohromnou barokní rezidenci, která měla překonat Versailles francouzských králů. Dnešní podobu zámku dala Marie Terezie po roce 1743, její oblíbený architekt Nicolo Pacassi však plány realizoval v redukovaném měřítku.

V roce 1830 se tu narodil císař František Josef I., který tady trávil svá poslední léta a zemřel zde. Poslední císař Karel I. tady 1918 rezignoval a zámek přešel do správy nové Rakouské republiky.

Prohlídka zámku: imperiální okruh

Zámek Schönbrunn má celkem 1441 pokojů. Imperiální okružní prohlídka zahrnuje 22 místností. Při Grand tour se podíváte do 40 komnat v 1. patře.

První místnost je pro císařovu osobní gardu, která střežila přístup do soukromých komnat císařského apartmá. V další místnosti Čekárně čekali na přijetí všichni, kdo byli ohlášeni na audienci u Františka Josefa. Císař udílel pravidelně dvakrát týdně audience. Aby se hosté po dobu čekání zabavili, byl zde kulečníkový stůl.

V Ořechovém pokoji přijímal František Josef své audienční hosty. Císař byl schopen během jednoho dopoledne přijmout na sto osob. Měl úžasnou paměť, nikdy nezapomněl jméno nebo tvář člověka, třebaže jej viděl jen jednou. Audienci ukončoval po několika minutách slovy "velice mě těšilo".

Další místnost byla Pracovnou Františka Josefa, který byl císařem od svých 18 let. Jeho pracovní den začínal již před pátou hodinou ranní a až do setmění seděl u svého pracovního stolu, nechával si sem nosit snídani i oběd. Za den zvládl obrovské množství práce.

Na velkém obrazu je vyobrazen František Josef ve věku 33 let, na druhém císařovna Alžběta, Následuje ložnice císaře. Na prosté železné posteli zemřel František Josef ve věku 86 let v roce 1916 po 68 letech vlády.

Následující tři malé pokoje patřily k apartmá císařovny Alžběty. Západní terasový kabinet spojoval soukromé apartmá císařovny s pokoji císaře. Kabinet s točitým schodištěm sloužil jako pracovna, v níž psala Sisi dopisy, deníky a skládala básně. Toaletní pokoj sloužil výhradně k péči o císařovninu krásu. Alžběta byla považována za jednu z nejkrásnějších žen své doby a také si toho byla patřičně vědoma.

Další místnost byla u příležitosti sňatku císaře zařízena jako společná ložnice císařských manželů. František Josef se v roce 1854 oženil se svou šestnáctiletou sestřenicí Alžbětou, Alžběta vedla více méně nezávislý život, podnikala dlouhé cesty do zahraničí a ve Vídni byla stále řidčeji. V září 1898 byla Alžběta ve věku 61 let zavražděna v Ženevě italským anarchistou Luchenim. Paradoxně se vrah spletl, když chtěl zabít níže postavenou šlechtičnu.

Salon císařovny má tapety z hedvábí a nádherný nábytek v neorokokovém stylu. Hodiny na stolku před zrcadlem mají otočený ciferník tak, aby bylo možné vidět správný čas i v zrcadle.

Pastelové podobizny dětí Marie Terezie z 18. století jsou od ženevského malíře Liotarda. Nejmladší dcera Marie Terezie, Marie Antoinetta je na obraze v loveckém kostýmu. V roce 1770 byla ve věku patnácti let provdána za pozdějšího francouzského krále Ludvíka XVI.. Za Velké francouzské revoluce 1793 byla popravena.

Salon Marie Antoinetty sloužil jako rodinná jídelna, vidíme prostřenou tabuli. Při oficiálních večeřích se podávaly francouzské pokrmy, při rodinných večeřích dával František Josef přednost typickým pokrmům vídeňské kuchyně.

Dětský pokoj zdobí portréty dcer Marie Terezie. Císařovna měla celkem 16 dětí, mezi nimi jedenáct dcer, z nichž většinu provdala v již velmi mladém věku z politických důvodů. Vedle dveří je portrét Marie Kristýny, nejmilejší dcery Marie Terezie. Byla jediná, která se směla provdat z lásky, a to za vévodu Alberta Sasko-Těšínského, zakladatele vídeňské Albertiny, jedné z nejvýznamnějších grafických sbírek na světě.

V Ranním salonku se podávaly snídaně. Stěny zdobí ve zlatě zarámované medailonky s ornamentálními ručními výšivkami, které osobně zhotovila Marie Terezie a její dcery.

Žlutý salon je první z místností apartmá, která jsou umístěna směrem do zámecké zahrady. Za pozornost stojí pastelové obrazy Liotarda, na nichž jsou realisticky zobrazené měšťanské děti.

V Balkonovém pokoji upoutá podobizna Marie Terezie v modrých šatech jako uherské královny od dvorního malíře Martina van Meytense. Portréty dětí Marie Terezie jsou dílem Liotarda.

Zrcadlový sál byl místem oslav v rodinném kruhu. V roce 1762 se zde konal první koncert teprve šestiletého Mozarta, který předvedl císařovně své umění. Po skončení koncertu malý Wolfík přiběhl k panovnici, a jak hrdý otec píše "…vylezl jí na klín, objal kolem krku a celou zulíbal". Panovnice byla dojata.

Rosovy komnaty tři místnosti jsou pojmenovány po malíři Josefu Rosovi, známém krajináři. První jeho obraz, vlevo vedle dveří, zobrazuje hrad Habichtsburg (Jestřábí hrad) ve Švýcarsku později Habsburg. Je to původní sídelní hrad rodu Habsburků, vystavěný počátkem 11. století,

Ve Velké galerii dlouhé čtyřicet metrů a široké deset metrů pořádala císařská rodina plesy, recepce, galavečeře a další velkolepé podniky. Fresky pocházejí z dílny italského malíře Gregoria Guglielmiho a jsou oslavou Marie Terezie a Františka Štěpána. V letech 1814-1815 zde zasedal Vídeňský kongres. V roce 1961 se tu setkali prezident Kennedy a sovětský vůdce Chruščov.

Z Malá galerie je nádherný výhled do zámecké zahrady.

V Čínském oválném kabinetu se Marie Terezie scházela na tajných poradách se státním kancléřem knížetem Kounicem.

Karuselový sál byl pojmenován po obrazu, na kterém je slavnost (Dámský karusel) v roce 1743 v zimní jízdárně Hofburgu u příležitosti oslav znovuzískání Prahy ve válce o rakouské dědictví.

V Ceremoniálním sále se konaly za časů Marie Terezie malé rodinné slavnosti u příležitosti křtin nebo také svateb. Na obrazech, které krášlí tento sál, jsou zachyceny oslavy sňatku Josefa, nejstaršího syna a následníka trůnu Marie Terezie, s bourbonskou princeznou Izabelou Parmskou.

Modrý čínský salon byl na počátku 19. století vyzdoben ručně malovanými tapetami z rýžového papíru, pocházejícími původně z 18. století. V této místnosti 11. listopadu 1918 podepsal poslední císař Karel I. abdikaci.

Den nato byla slavnostně vyhlášena Rakouská republika a tím skončilo více než 600 let dlouhé panování Habsburků. Karel I. zemřel roku 1922 ve věku pouhých 35 let v exilu na Madeiře. Jeho manželka Zita zemřela ve věku 96 let v roce 1989 ve Švýcarsku a byla jako poslední rakouská císařovna pohřbena ve vídeňské císařské hrobce.

Salon Vieux Laque je pojmenovaný podle staré techniky čínských a japonských laků. Marie Terezie ho po náhlé a smrti svého milovaného manžela Františka Štěpána v roce 1765 změnila ve vzpomínkovou místnost. Černé lakované tabulky, pocházející z Pekingu, byly zasazeny do obložení z ořechového dřeva a opatřeny pozlacenými rámy. Marie Terezie od této události neodložila vdovský smutek a až do smrti chodila v černém.

Napoleonský pokoj využíval Napoleon Bonaparte jako ložnici 1805 -1809, když obsadil Vídeň a zvolil si Schönbrunn jako svou rezidenci. Sňatkem Napoleona Bonaparta s Marií Louisou, dcerou císaře Františka II. (vnuk Marie Terezie) v roce 1810 měl být zpečetěn mír mezi oběma říšemi.

Porcelánový salonek využívala Marie Terezie jako pracovní pokoj a místo pro společenské hry. Kresby v dřevěných zdobně vyřezávaných rámečcích jsou modrobílé a mají vyvolávat dojem, že jsou z porcelánu. Je jich celkem 213, jsou namalované modrou tuší a jejich autorem je František Štěpán a některé z dětí Marie Terezie.

Milionový pokoj své příznačné jméno získal díky krásnému obložení stěn z růžového palisandru, do něhož jsou zapuštěny indo-perské miniatury. Miniatury zobrazují scény ze soukromého a dvorského života Velkých Mogulů 16. a 17. století.

Gobelínový salon je zdoben bruselskými tapiseriemi z 18. století, na kterých jsou zobrazeny výjevy z tržiště a z přístavu. Navíc křesla jsou potažena tapiseriemi, které znázorňují roční cyklus dvanácti měsíců včetně znamení zvěrokruhu.

Pracovní pokoj arcivévodkyně Sofie tvořil součást soukromého apartmá rodičů Františka Josefa, arcivévody Františka Karla a arcivévodkyně Sofie, kteří zde v 19. století pobývali.

V Červeném salonu visí portréty několika habsburských císařů od konce 18.století.

Tak zvaný Bohatý pokoj vděčí za své jméno přepychové posteli. Je to jediná zachovalá parádní postel vídeňského císařského dvora. Byla vyrobena v době sňatku Marie Terezie.

Pracovna Františka Karla byla stejně jako přilehlý salon v 19. století obývána arcivévodou Františkem Karlem, otcem císaře Františka Josefa.

Lovecký pokoj připomíná původní funkci Schönbrunnského zámku. Vedle dveří je obraz, na němž je v pozadí vidět zámek tak, jak jej vybudoval Fischer z Erlachu, tedy v podobě loveckého zámečku.

Nemůžeme si nechat ujít procházku v parku, který byl založen roku 1693 Jeanem Trehetem a dokončen v letech 1748-1781 Ferdinandem Hetzendorfem von Hohenberg. V hlavní ose se zámkem stojí na vyvýšeném místě gloriet z roku 1775 v raně klasicistním slohu. Připomíná vítězství rakouské armády vedené maršálem Daunem nad pruským Fridrichem II. Byl to obrat v sedmilété válce, Fridrich pak ukončil obléhání Prahy a odtáhl z Čech.

Je odsud nádherný výhled na zámek i Vídeň.

Pod glorietem je Neptunova fontána. Ústřední postavou je Neptun, jehož mořská bohyně Thetis prosí o ochranu syna Achilla. Vpravo je Palmenhaus, skleník dlouhý 113 m a 28 m vysoký z roku 1882. My jdeme doleva kolem Římských ruin z roku 1778 a Obeliskové kašny ke Krásnému prameni (Schönbrunn). Císař Matyáš tu dal postavit sochu nymfy Egerie římské bohyně pramenů a jezer. Autorem sochy je Wilhelm Beyer. Legenda praví, že ten, kdo se napije z tohoto pramene, do roka a do dne zkrásní. Od pramene nás dělil drátěný plot, a tak nezkrásníme.

INFO: Schönbrunn

Zobrazit místo Turistika na větší mapě