Válka o vzácnou horu

K bývalému lomu v hoře jsme se dostali krásnou podzimní krajinou. Uvítala nás střelba ostrými.

To nebylo vítězství

Poklad uvnitř Tlustce se jmenuje čedič. Kvalitní kámen, který lze snadno směnit za zlato. Hodí se na stavbu domů či mostů a má obrovský odbyt jako štěrk mezi koleje. Dobývání hory proto začalo už za komunistů a od roku 1992 tu těžaři ročně z kamenné masy odhadnuté na 100 milionů tun ročně ukrojili kolem 500 tisíc tun.

Část hory se rychle proměnila v měsíční krajinu posetou zrezivělými troskami starých strojů. Místní to děsilo. Báli se, že hora zmizí a jejich domovy s ní. Kameny z odstřelů létaly až do vsi Postřelná na úpatí Tlustce, domy začaly praskat.

Není divu, že usedlíci se proti těžbě bouřili a krach polistopadových těžařův roce 1998 uvítali s nadšením. Už tři roky poté ale přišli jiní. Horu na štěrk teď drtily stroje liberecké firmy Go Point. Domorodci firmu zažalovali — pro nedodržení podmínek ochrany prostředí — a soud v roce 2004 odebral firmě povolení k těžbě.

Ekologové po celé zemi bouchali šampaňské, pod Tlustcem zavládlo nadšení. "Považovali jsme to za jasné a nezvratné vítězství," říká Miroslav Šimonek, předseda Sdružení na záchranu Tlustce, které do právní bitvy o horu vstoupilo jako první už před osmi lety.

Po soudu práce v lomu ustaly, lom sám ale nebyl likvidován. Naopak: dva roky po soudním verdiktu se těžaři vracejí a chtějí se pustit do hory znovu. A do vesnic pod Tlustcem se vplížil strach.

Vyhrožování? Nesmysl!

Ten velký dům Miroslav Šimonek koupil a opravil před třiceti lety. Stojí na kraji Postřelné, na ůpatí Tlustce. Svah nad stavením kryje les. Pod námi jsou louky, pastviny a pole.

"Není ten kopec nádherný?" ukazuje Šimonek na kamennou masu krytou lesem, která se tyčí téměř nad námi. Pak se ale vysoký, štíhlý šedesátník otočí ke stěně domu, kde loni v lednu našel namalovaný hákový kříž a kosočtverec. Kresby zabílil, stopy v omítce jsou ale ještě patrné.

Policejní psi stopy pachatelů brzy ztratili. Nedávno se zas o dům rozprskly pytlíky s barvou. A anonymové Šimonkovi telefonem nařizují, aby se "koukal odstěhovat a neotravoval."

Šimonek si je jist, že jeho aktivityjsou trnem v oku těžařům. Právě žaloba jeho sdružení na firmu Go Point totiž před dvěma lety vedla k rozhodnutí městského soudu ukončit těžbu. "A prý mě taky může přejet auto," popisuje anonymní telefonáty ctihodný člen místního představenstva a obchodník známý po celém kraji.

Zastrašovací manévry na vlastní kůži pocítili i další členové spolku za záchranu Tlustce. "Nechci o tom mluvit," říká Karel Koutný, místostarosta z Jablonného v Podještědí, kam obec Postřelná patří. Jemu zas neznámí pachatelé vymlátili okna.

A poté nebojácná starostka Jablonného Vlasta Dozorcová na veřejném shromáždění nahlas prohlásila, co si po kraji každý raději jen šeptá: podle ní za útoky a výhrůžkami stojí těžaři, tedy firma Go Point. "Kdo jiný by měl zájem děsit občany, kteří jsou už dlouhá léta otevřeně proti těžbě? Za svým názorem, že výhrůžky a násilí provokují těžaři, si stojím. Vždycky budu bránit svoje lidi," říká starostka dnes.

Je ale vůbec možné, že se na severu Čech kolem těžby odehrávají výjevy jak z divokého západu? "Zastrašování? Nesmysly a pomluvy," říká na všechna obvinění předseda představenstva Go Point Tomáš Štainbruch. "Kvůli pomluvám jsme na starostku podali trestní oznámení. Jdeme na věc přesně podle zákona. Nezastírám: jsme těžaři a chceme těžit. Soud nám odebral povolení kvůli nesplnění jistých podmínek. Pokud je splníme, bude těžba obnovena."

Jakých podmínek? "Jde o zlepšení ochrany prostředí a zabezpečení odstřelů, aby nevznikly škody na majetku," říká šéf Go Pointu. "A to všechno zabezpečit dokážeme."

Zapovězený lom

V kanceláři pana Šimonka jsou v šanonech srovnané desítky úředních spisů, lejster a dokumentů, týkajících se Tlustce a okolí. O co vlastně Sdružení jde? "Chceme, aby kopec zůstal kopcem," vysvětluje Šimonek jednoduše krédo spolku, k němuž se svými podpisy přidaly tři tisícovky lidí z nejbližších vesnic. "Po tom všem, co jsme tu s těžaři prožili, chceme úplné zastavení těžby a likvidaci lomu," říká Šimůnek a má ze sebou i devatenáct z dvaceti členů zastupitelstva města Jablonného.

Kus cesty odsud, přímo ve svahu Tlustce, v dřevěné chaloupce jak z pohádky, bydlí Marie Novotná. Hlíně, kamenným základům a dřevu otřesy neuškodily. Přesto paní Novotná nemůže těžaře vystát. "Valila se tu auta se štěrkem, všude prach a špína a hluk. O kus dál je Mimoň zničená tankodromy, je tu Severočeská uhelná pánev, Ralsko vydrancované těžbou uranu," vypočítává na prstech kronikářka jizev zdejšího kraje. "Z Tlustce už nesmí vydrancovat ani balvan. Je to přece nesmysl zničit další kus přírody."

Podle studie Hnutí Duha sídlí v lesích na Tlustci "neobyčejně bohatá lesní společenstva rostlin a živočichů, která vznikala v době před asi 6000 lety." Žijí tu stáda muflonů, jeleni, sídlí tu černí čápi a krkavci. Místní mají vstup na horu zapovězen. K vrcholu sice pořád vede modrá turistická stezka, ale také je tam cedule s nápisem "Vstup zakázán“.

A nikdo z domorodců ten zákaz přes všechnu vzpouru a vztek moc neporušuje. Lom a jeho okolí prý totiž hlídá svérázná ochranka. A někdy je tam slyšet střelba. "Jsou to výstřely z pistole," říká Rudolf Ajchler z osady Tlustec, bývalý voják a lovec. Že je v lomu ochranka, ale považuje za správné. "Kabely, měď, trafostanice," jmenuje pár lákadel pro zloděje. "Není tam už dávno co ukrást — chtějí jen nahnat strach aktivistům a ukázat, komu hora patří," říká Miroslav Šimonek.

Členy ochranky s dalekohledy už viděl několikrát. A protože už má na krku trestní oznámení za to, že v lomu fotil, dál než k cedulím se zákazem vstupu s námi jít nechce.

Úprk z lomu

Od posledních domků Postřelné to strmým svahem k lomu trvá necelou hodinku. S námahou se škrábeme po turistické značce. Pak je náhle v ohybu asfaltky plechová cedule se zákazem vstupu — a dál už jen vylámaná obrovská plošina. Sviští vítr. Je to šok vyjít z hustého lesa do téhle měsíční krajiny.

Přímo nad námi poznáváme skalní masiv Rabštejn, podle ekologů unikátní místo, pokryté skalní stepí. Do skály pod námi jsou v železobetonu zabudovány zrezivělé stroje. Jsou to stovky tun oceli, soustava drtičů kamene a pod nimi dopravníky, kudy tuny nadrceného štěrku sjížděly až k náklaďákům. Jdeme k drtičům, opatrně se suneme po zrezivělé lávce, asi patnáct metrů nad zemí se otvírá výhled do krajiny.

Všude pod námi je nepřehledný terén plný balvanů, porostlý křovinami a stromy. A vtom slyšíme hlasité prásknutí a svistot. A za chvilku zas — a teď se pod úderem kulky rozdrnčí železo pár metrů od nás. "Někdo po nás střílí!" vykřikne fotograf. Vteřinu nato se po lávce ženeme pryč, utíkáme mezi stroji, smýkáme se po štěrku a kamenitým polem. Doběhneme do lesa, padneme na zem a lapáme po dechu.

Teprve teď dostávám pořádný strach. Stále se rozhlížíme a snažíme se jít potichu. Pokud tu totiž pobíhají pomatenci, kteří střílí na lidi ostrými, těžko říct, co by podnikli, kdybychom se potkali.

Když pak stojíme dole v lese a probíráme událost se šéfem sdružení, zpětně žasneme nad nesmyslností té střelby. Stříleli po nás tak ze dvou set metrů. I kdyby mířili "těsně vedle," nemohou si být jisti, že nezasáhnou. Na lávce nad údolím jsme byli vidět úplně zřetelně. To tu snad "střeží" krajinu parta opilců či šílenců, kterým je všechno jedno? "Aspoň jste poznali, jakým způsobem nás tady chtějí všechny zastrašit," říká pan Šimonek.

Ještě z lesní mýtiny voláme šéfovi Go Pointu. Tomáš Štairibruch ale rezolutně tvrdí, že jeho firma v lomu žádnou ochranku nemá. Večer jsme střelbu ohlásili na policii v Liberci. "Na místě činu byly nalezeny nábojnice z krátkých palných zbraní. Policie provádí výslechy, pátrá po možných svědcích a zkoumá místo střelby," uvedla týden poté mluvčí policie v České Lípě Ivana Baláková.

Majitelé razítka

Po hákovém kříži pod omítkou, kulkách svištících mezi stroji a úprku z lesa působí moderní prosklená budova libereckého Báňského úřadu jako uklidňující znamení spořádané civilizace. Jsme v úřadu, bez jehož razítka žádný těžař nemůže ani kopnout krumpáčem.

Právě tady už jednou firma Go Point povolení k těžbě dostala. To, které zrušil soud. Tak se chceme zeptat, jaké tu má firma vyhlídky do budoucna. Po zprávě o střelbě ředitel úřadu, inženýr Dalibor Hampejz, otcovsky zahrozí prstem. "Nemáte tam lézt! Turistická stezka už dávno neplatí! Firma GoPoint těžbu určitě neodpískala a bude se o ni znovu ucházet."

A jak se k věci postaví úřad? "My čekáme na vyhotovení studie ElA," říká báňský šéf, "což bude trvat dlouho, neboť je třeba zkoumat flóru i faunu v různých ročních obdobích." A co když studie vyzní pro těžbu negativně? "K doporučení či odmítnutí ministerstva jsme povinni přihlédnout," říká pan Hampejz. "Nicméně nakonec stejně rozhodujeme my."

Podle Báňského úřadu se bude těžba na Tlustci studovat ze všech úhlů ještě pár let, třeba tři čtyři roky. "Ono je to celkem jedno," říká ředitel Hampejz. "Těžaři jsou zvyklí na pomalou návratnost investic. Ovšem když pak těžba jednou začne, trvá desetiletí. Na Tlustci nejméně šedesát let. Možná víc."

A pak kopec zmizí? "Ne, víte, my už teď víme, že firma hodlá těžit šetrně, zachová vrchol, pěknou pohledovou kulisu." A jak vlastně vypadá šetrná těžba? "Místo milionu tun za rok se dá těžit jen třeba tři sta tisíc. Místo mohutných komorových odstřelů se dají použít mírnější clonové. Kvůli prachu lze použít vodní zastínění, proti hluku filtry. Možnosti moderní techniky jsou obrovské."

Ale co s lidmi, kteří jsou proti těžbě? "Jde o pár kverulantů, to nebudu komentovat," říká pan Hampejz a teď se trošičku naštve. Ale hned se zas usmívá. "Rozhodně si nemyslete, že jsme s těžaři na jedné lodi, jak se říká," varuje ředitel Báňského úřadu. "Víte, my jsme prostě a jednoduše obyčejní úředníci. Nesplní-li firma podmínky, těžit nebude. Ale když je splní, tak od nás dostane razítko a může se pustit do díla."

Článek byl napsán pro Respekt