Vylezli jsme do chatky na pilíři

Radbuza. Pilíř uhelné dráhy nad jezem Pančava. Počátky dobývání kamenného uhlí v Mantově a okolí se kladou do osmdesátých let 18. století. Na začátku 19. století dolovali hrabě Schönborn a hrabě Waldstein na malých šachtičkách až do roku 1844. V roce 1853 mantovské důlní míry a důlní míry hrabat Waldsteina a Schönborna přešly koupí do majetku velkého těžaře z Nýřanska dr. Lindheima. Ten vyhloubil u Mantova v roce 1862 dva hlubší doly kolem 100 metrů. Dittrich a Hermann - byla to Lindheimova křestní jména, kde se těžilo kamenné uhlí ve třech slojích. V roce 1863 se utvořila nová důlní společnost Mantovské těžařstvo, která Lindheimovy doly odkoupila. Mantovské těžařstvo postavilo roku 1866 důlní vlečku z Mantova do Stoda a prohloubilo doly Hermann a Dittrich na 166 m. Obnovilo důlní práce v důlním poli Dobré štěstí, kde se již v roce 1856 pokoušel Lindheim založit nový důl, a začalo v roce 1870 dobývat z nového dolu kvalitní uhlí. V roce 1874 se pokoušel Lindheim těžit uhlí na velkém dole Klára u Lhoty. Neuspěl. Těžbu zahájil až Západočeský báňský akciový spolek, který důl koupil. V roce 1877 vyhloubil Lindheim další šachtu Rheinland při výchozu západní strany. Tento důl se nazýval dříve Michal a podnikatelem byl v roce 1863 kníže Thurn-Taxis. Většina těchto dolů přešla do majetku Mantovského těžařstva. V roce 1865 dosáhlo Mantovské těžařstvo své největší těžby, 797 370 vídeňských centů uhlí. V roce 1889 přechází těžařstvo do majetku Západočeského báňského akciového spolku, který vlastnil většinu podílu v této společnosti.