Z jiného soudku

Start vynášení pivních sudů byl u dolní stanice lanovky na okraji Liberce. Cíl čekal závodníky na vrcholu Ještědu (1012 m n.m.).

Kafíčko, chytré kecy a noviny

Vyrážíme brzy ráno autobusem Student Agency z pražského Černého Mostu a počasí není nic extra.

Jedu ještě s Davidem, který má v úmyslu se vynášky také zúčastnit. Je to moc dobrý lezec a freediver, ale vynáškám se nevěnuje, tak neví co ho čeká.

Cesta příjemně utíká (kafíčko, chytré kecy, čtu noviny o průběhu Tour de France) a už jsme v Liberci.

Těžiště je velmi důležité

Potkávám se s Milanem, kterému se budu snažit být v závodě nápomocen. Je tu i Věra, která ponese také. Dámy budou mít na zádech patnáctilitrové sudy.

Pozoruji, fotím a nasávám nervozitu. Tentokrát si to můžu užít, aniž bych se musel nervovat. Před desátou přiváží sudy. Start se trochu protahuje. Všichni honem nabalují krosny.

Je zajímavé pozorovat, kdo a kam sud dává. Těžiště je celkem laborace. Údajně je lepší dát sud hodně vysoko.

Podmínkou účasti na závodech je vlastní krosna. Někdo má dřevěnou, další z hliníkových profilů. Dámy volí mezi batohem a krosnou s fusakem.

Dnes to prostě nejde

Je odstartováno. Tempo je tak rychlé, že musím popoběhnout, abych všechny dohnal. Milan se drží v hlavní skupince, ale je na něm vidět únava a nějak mu to netáhne.

Postupně ho předcházejí soupeři. Nevím, jak bych mu pomohl. Je to pro zlost takhle trpět a ještě být míjen rychlejšími soupeři. Mrzí mě to, a tak se ho snažím povzbudit. Nezvykle často odpočívá.

Podávám mu občerstvení, a když se chce zase rozejít, pomáhám mu s těžkým břemenem vstát. Říká mi: "Synu, dnes to prostě nejde."

Rekordman neměl svůj den

Jsme na silnici a Milan zvažuje, že po ní bude pokračovat až na vrchol. Předchozí ročníky šel kratší, ale náročnější kamenitou stezkou, která se napojuje na silnici až téměř na vrcholu Ještědu.

Pokračuje po silnici. Míjíme lidi a Milan chvilkama popobíhá. Lidé nevěřícně koukají, když je předbíhá, jak je to vůbec možné s takovou tíhou ještě běžet. Směju se tomu.

Konečně vrchol! Milan vypadá hodně vyčerpaně. Když se ho Marcela Augustová z televize ptá, jaké to bylo, Milan odvětí: "Strašný, neměl jsem den."

Že nezopakoval vítězství z předchozích ročníků je mrzuté, ale stále drží na tomto kopci rekord z roku 2006 v čase 0:39:00 hodin.

To je pro mě neskutečné, když si představím, že někteří lenochodi nejsou schopni na Ještěd vystoupat v tomto čase ani bez padesátilitrového sudu.

A teď tě vypiju, ty hajzle!

Muži skončili v následujícím pořadí: 1. Ondřej Pleštil 0:44:30, 2. Miroslav Duch 0:45:24, 3. Petr Schneider 0:52:01, 4. Milan Marhan 0:52:58, 5. David Franěk 1:19:24.

David u kterého jsem nepředpokládal, že sud vůbec donese na vrchol, mě neuvěřitelně překvapil. Došel do cíle sice jako poslední, ale za velkého potlesku všech přihlížejících. Když jsme mu pomohli sundat krosnu, tak poklepal na sud a prohlásil: "Teď Tě vypiju, ty hajzle."

Nejlepší z dam byla Jana Chocholoušková s časem 0:35:37 a druhá Věra Tomková s časem 0:55:54

Osmkrát na vršku za necelých pět hodin

Výstup na Mount Everest vyhrál v čase 4 hodiny 47 minut Tomáš Kobr. Nepřekonal při tom loňský rekord Jaromíra Švihovského, který činí 4 hodiny 19 minut. Druhý skončil Stanislav Jelínek v čase 5 hodin 27 minut a třetí Tonda Duda v čase 5 hodin 51 minut.

Všem zúčastněným se zhluboka klaním, protože donést padesátilitrový sud na vrchol Ještědu musí být neskutečné peklo. Zkusil jsem si ho na vrcholu poponést a měl jsem pocit, že mě sud zatlačí do země, nebo mě šplouchající pivo převrátí na záda.