Černý Botič

Snímky jsou ve Fotogalerii u tohoto článku.

Z výpusti Hostivařské přehrady se voda valí do malého retenčního bazénku, který slouží přesně svému účelu. Úžasně rychlé masy vody ve dvou velkých vlnách zpomaluje a brání tak zničení koryta pod sebou. Z betonové hráze je vidět jen kovové zábradlí.

Přístupové cesty k potoku jsou přehrazeny výstražnými páskami, po obou březích pendlují strážnici a nepříliš úspěšně odhání davy zvědavců s fotoaparáty a kamerami. „Co tady děláte?“ často švihne vzduchem nesmyslná otázka, která má ovšem spíše znamenat: „Prosíme, opusťte ohrožený prostor.“ Při pohledu do policejních očí je vidět únava z nepřetržité služby.

Za mostem Botič kupodivu tiše proplyne mezi domky, které jsou i v létě těsně nad hladinou. Chrání je však zdi bez oken, na kterých je vidět, že už zabránily mnohým záplavám. Po pravé ruce se ovšem nenápadně rozlévá do usedlostí z přelomu století, které dnes slouží jako sklady a dílny. Stavebníci zřejmě neměli tolik zkušeností nebo rozumu jako jejich předchůdci.

Voda znovu nabírá na rychlosti, ale naštěstí ji zpomalují další přírodní meandry pod základní školou. Návštěvník si tu připadá jako v deštném pralese, voda se tlačí mezi stromy do šířky několika desítek metrů. Projít se tudy nedá, voda po pár krocích sahá k pasu a proud je silný.

Následuje jez Marcela kousek od nákupní haly Interspar. Je z něho vidět sotva půl metru, ale voda se pod ním převaluje jako veleryba. Pulzuje, cáká a občas se propadá hluboko pod hráz. Jez všechnu vodu nestačí pobrat a potok přetéká po loukách do stran. Odporní kanadští slimáci se v celých hejnech zachraňují na stromech, aby je nevzal proud s sebou.

Botič pod Marcelou mohutní, ale žádné velké škody už do Záběhlic nenapáchá. Stále teče přírodním korytem. Strhne sice po cestě pár dřevěných mostků, zaplaví zahrádkářskou kolonii, ale všechny historické domky nechává být. Záběhlický zámeček se zdá v pořádku. Místo, kde se pod hladinou ukrývá záběhlický jez, označuje jen nevýrazná vlnka v rychlém proudu.

V Záběhlicích jsou vyplavené stejně jako v Hostivaři jen nové dílničky a sklady neopatrně postavené na špatných místech. „Ne, sem by už voda přijít neměla, tenhle barák stavěli fortelní lidé,“ byl přesvědčen i za nejhoršího vodního stavu majitel zeleninového krámku u zámečku kousek nad vodou a prodával své zboží nerušeně dál.