Jarní turistické řeky Tichá a Mže

Dnes používáme historický název řeky Mže jen pro horní tok nad Plzní. Němci jí říkají Mies stejně jako městu Stříbro na jejím toku.

Dlouhá řeka

Mže pramení v Německu, ale po pár kilometrech vtéká do Česka a skrze Český les zurčí do Plzně. Do cesty se jí staví jen pár jezů a přehrada Lučiná nad Tachovem.

Za opravdu velké vody lze dát loď na vodu už pod přehradou a dojet až k přehradě Hracholusky. Pokud jste masochisté, můžete přepádlovat dvacet kilometrů Hracholuské přehrady a přenést lodě po plzeňských nábřežích okolo obrovských jezů. Dál pak pokračujete po Berounce do Prahy.

Taková túra měří čtvrt tisíce kilometrů. Když budete dobří, zvládnete ji za týden usilovného pádlování. Jestli vám to nevleze na mozek, můžete pokračovat po Vltavě do Mělníka a po Labi dál do Hamburku.

Po Mži nebo po Tiché

Standardní jednodenní štreka na Mži začíná u mostu v Kočově a končí po patnácti kilometrech v Ošelíně. Vodácká obtížnost se v peřejích pohybuje okolo stupně WW 1. Je to tedy akorát pro rekreační kajakáře, začínající posádka nafukovcích kanoí a případně zkušené vodáky na turistických otevřenkách.

Trasa Kočov - Ošelín je vhodná především pro vodáky se dvěma a více auty ve skupině. Do Kočova totiž nejezdí vlak a do autobusu se vejdou jen sfouknuté nafukovačky.

Z Ošelína lze k řece přijet po lesní silničce prudce z kopce až k vlakové zastávce u řeky (v obci je směrovka na rekreační středisko), ale je to dva kilometry. Vlaky teď mají dlouhodobou výluku a náhradní autobusy nejezdí k dráze, ale staví jen v obci.

Pozor na železniční výluku

Kdo má k dispozici jen jedno auto, volí v současnosti spíše trasu z Brodu nad Tichou do Svojšína. Ta je sice o něco delší, něco přes dvacet kilometrů, ale nabízí se daleko lepší spojení.

Dělá se to takhle: Auto odveze vodáky do Brodu k mostu u dětského hřiště. Řidič odveze auto do Svojšína, nasedne na vlak a vrátí se do Brodu nad Tichou přímým spojem. Celá logistická operace trvá necelou hodinu od vyložení lodí.

My volíme prostřední variantu z Brodu do Ošelína. Prší, jeden z nás zapomněl doma bundu a navíc je docela zima.

Klídek na řece? Zapomeň!

Spěcháme už z Prahy. Po dálnici se prodíráme přívaly deště, popruhy na střeše vrčí jako splašený buldozer. Neslyšíme vlastního slova.

Vyskakujeme do bahna v Brodě. Za pět minul vyložíme lodě z auta. Na hraně aquaplanningu řežu zatáčky po okreskách do Svojšína. Čas mě tlačí, a tak auto odstavuju v Ošelíně. Na návsi se rvu do neoprenu a běžím na autobusovou zastávku. Čekám v lijáku na autobus. České dráhy nezklamaly - autobus, který nahrazuje během výluky vlak, přijíždí o čtvrt hodiny později. To jsem mu mohl jet naproti až do Svojšína...

Začínáme na Hamerském potoce (Tiché)

V Brodu bylo naštěstí pod mostem sucho, a tak moji kamarádi nejsou promoklí, ale pouze promrzlí. Skáčeme do dvou kajaků a jedné nafukovací pálavy a konečně hurá na řeku. Už název potoka Tichá (Hamerský potok západočeský) nám slibuje příjemnou plavbu daleko od civilizace.

Jsme ještě stále připitomělí z hukotu popruhů na dálnici a už nás čeká další nálož zvukové bomby. Na každém železničním viaduktu pracují čety dělníků se sbíječkami, míchačkami, rozbrušovačkami a dalšími stroji vyrábějícími pekelný rámus v poklidném hlubokém údolí.

Jediný jez na Tiché se nedá splout, protože hned za ním postavili nízkou provizorní lávku. Je to dřevěný jízek viditelný z vlaku mezi Chebem a Plzní, když se na trati zrovna nepracuje.

Za viaduktem se říčka rozběhne, skrz déšť prokoukne na pár chvil slunce, vlnky se stříbří a my přijíždíme na romantický soutok se Mží. Teď jsou oba toky stejně velké. Mže je o poznání studenější a tmavší.

Válec pod prvním železničním viaduktem

Ještě chvilku si vychutnáváme jemné šplouchání peřejek, abychom za další zatáčkou slyšeli další rachot. Opravuje se další železniční most. Raději vysedáme a prohlížíme, protože řeka pod ním není vidět. Během oprav se tu vytvořil stupeň s válcem.

Naši minivýpravu dojíždí nafukovací kanoe z Kočova. Společně usuzujeme, že se válec dá projet. Kolegiálně tedy vybíráme nejmladšího kajakáře, aby nám ukázal, jestli to půjde.

Šlo to. Ačkoliv si omylem strhnul špricku a pak nechtěně vjel do největšího válce, stupeň překonal bez ztráty kytičky. Dělníci, kteří v sychravém počasí nahradili legendární rudé břichouše z knížky Proč bychom se netopili, pobaveně zatleskali.

Nejkrásnější úsek a nejhorší hospoda v Pavlovicích

Podjíždíme několik mostů, na kterých se pracuje, Když je mezi nimi větší vzdálenost, která by poskytla našim napjatým ušním bubínkům klid, vjedeme doprostřed lesní těžby. Jekot motorových pil vyhrává nad sbíječkami.

Opravený šikmý jez před Pavlovicemi raději prohlížíme, ale pak ho všichni dohromadě nějak zboucháme. Následuje nejhezčí úsek celé Mže. Mezi starými opěrnými zdi nás vedou krásné peřeje půl kilometru až do Pavlovic k hospodě na levém břehu hned za mostem.

Bohužel obsluha je zralá na vyhazov z práce. "Dali bychom si sekanou a párek," objednáváme. "Žena mě zabije, to nejde, právě vaří oběd pro dělníky." Dali bychom si tedy to samé, co oni. "To taky nejde, to je jenom na objednávku." Pakujeme se. Na břehu vypijeme termosku horkého čaje a rozdělíme se o rohlíky. Do Ošelína nějak vydržíme.

Končíme v Ošelíně. K autu je to dva kilometry do kopce

Poslední jez u Černého mlýna prohlédneme už jenom z lodí a v levé části ho sjedeme. Vpravo u náhonu je to kolmý stupeň, ale vlevo je šikmý a jednoduchý.

Následují ještě dva viadukty a dvě železné lávky. Jsme pod Ošelínem. Vrtá nám hlavou, proč na posledních pěti kilometrech vedly přes řeky dvě desítky malých lanovek. Mnohy měla každá chata jedne. To se majitelé nebyli schopni domluvit?

Vylézáme z lodí, balíme a já sprintuji do dvoukilometrového krpálu pro auto. V neoprénu je to nepříjemné, ale zato mi není zima. V lese je konečně klid!

 Mže a Berounka na HORYDOLY

Horní Mže - klášter Světce

Střední Mže - horní část (VIDEO)

Střední Mže - dolní část (VIDEO)

Dolní Mže - přehrada Hracholusky

Tichá - kemp Karolina

Berounka - celá řeka (FOTO)

Zobrazit místo World of rivers. Světové, české a slovenské řeky. na větší mapě