Letecký den na Radbuze

Lodě i s posádkami jsem vyložil u mostu ve Vránově, auto odvezl o sedmnáct kilometrů níž do Hradce u Stoda a vrátil se vlakem.

Lepší by bylo nechat lodě ve Staňkově a pádlovat až do Stoda. Doprava vlakem by byla jednodušší. V obou městečkách jsem ovšem nějakou dobu žil a pracoval, a tak se bojím o osud volně zaparkovaného auta.

Jez-volej-jez-volej...

Na vodočtu ve Staňkově je hladina na čtyřiceti centimetrech, což slibuje možnost jet na krátkých zavřených lodích všechny jezy.

K prvnímu jezu Bílý mlýn není daleko. Zjevuje se po kilometru a půl. Vystupuji, prohlížím šikmý jez a rodinné výpravě velím ke sjezdu. Pod šikmou deskou se netvoří žádný válec, a tak nemusím ani jistit s házečkou v ruce.

Po dalším půl kilometru začíná jít do tuhého. Parabolický dvoumetrový jez Mlýnek nevěstí nic příjemného. Zase ukazuji, aby rodinka vyrazila. Všichni se zabořili špičkami kajaků do zpěněné vody pod jezem a každý po svém balancoval. Tady bylo potřeba házečku připravit.

Jediný Staňkov nám nedal

Jediný jez, který na Radbuze nesjedeme, čeká ve Staňkově. Pod jeho tělesem jsou naházené ohromné balvany, které nezalije ani velká voda, natož pak čůrek, který nám v řečišti nechávají provozovatelé vodní elektrárny na pravém břehu. Jez tedy opatrně sešoupneme.

Pod Holýšovem čekají smrtelné voleje. To ale nevíme, a tak čekáme za každou zatáčkou hladké vody jez, anebo aspoň trochu tekoucí vody. Po třech kilometrech přichází jez Ohučov. Ze šikmé desky padá voda kolmým stupněm do válečku. Je to opravdu jen malý váleček, proto jez po prohlídce bez rozpaků skočíme.

Katapult v Holýšově

Další tři kilometry galejí na stojaté vodě nás přivádějí k třímetrovému jezu v Holýšově. Pečlivě ho prohlížím zeshora i zezdola, jdu dokonce do vody k vývaru a pádlem sonduji, kde jsou kameny a kde volná voda.

Holýšovský jez pro nás připravil vzdrušující zážitek. Domlouváme pořadí, potom se postavím s házečkou pod korunou jezu a mávám na prvního jezdce. Na šikmé desce nabere rychlost, jez ho vyhodí do výšky jako na skokanském můstku a on po krátkém letu měkce dopadne do napěněné vody.

Když projedou všichni tři, musím do kajaku vlézt i já. Nahoře mě přepadne nervozita, musím ji zhluboka rozdýchat. Když to sjela manželka i dvě děti, musím do toho jít také. Oni ale měli výhodu, že jez neprohlíželi a mohli se spolehnout jenom na moje pokyny. Nakonec si i já užívám letu v kajaku.

Pičman schoval šutry

Radbuza se pod jezem trošku rozeběhne, na přírodu na březích se dá dívat, pole a louky se změnily na lesy. Pádlování k Hamerskému mlýnu zvanému podle majitele Pičman, se tedy dá přežít.

Zase je to šikmá deska a pod ní skok. Na koruně jezu vykukují z vody v pravidelných rozestupech traverzy. Jedu v druhém jezovém poli od leva. Skáču a dopadám na placatý kámen schovaný ve vařící se vodě. Ukazuji tedy o jedno pole vedle a tam už je vše v pořádku a vody je pod jezem dost.

Pět kilometrů na zbláznění

Následuje pětikilometrové pádlování po široké řece bez jediného náznaku vlnky nebo proudu. To je snad za trest! Navíc se stmívá. Dojíždíme k podivnému několikrát zalomenému jezu na začátku Hradce u Stoda. Najdeme si stružku, kudy teče nejvíc vody, a v ní se sklouzneme do velké laguny. Jak tom tady vypadá za velké vody, to nechceme ani domýšlet. Hradecký jez musí být nevyzpytatelný.

Sedmnáct kilometrů po vodě nám trvalo více než šest hodin. Za parádní sjetí šesti jezů jsme museli zaplatit úmornou prací na vodě. Na vině byly samozřejmě krátké a pomalé kajaky.

Kdybychom jeli na delších kanoích, museli bychom všechny jezy přenášet a užili bychom si výletu po klidné vodě.

Zobrazit místo World of rivers. Světové, české a slovenské řeky. na větší mapě

 Radbuza na HORYDOLY

Turistika od pramene Radbuzy do Bělé

Splutí středního a dolního toku z Horšovského Týna do Plzně

Splutí středního toku z Vránova do Hradce u Stodu

Splutí dolního toku Radbuzy ze Stodu do Dobřan

Čtyři lehké řeky na jaro - Střela, Radbuza, Mohelka, Dyje