Čtyři lehké řeky na jaro

Nabízíme pár tipů pro ty, kteří si myslí, že Vltava je moc daleko, Lužnici znají jako své boty a do Rakouska je nic netáhne.

Západočeská Radbuza a Střela, moravská Dyje a severočeská Mohelka jsou řeky jako stvořené pro zajímavou turistickou plavbu bez davů ostatních vodáků.

Radbuza: stále dost vody

Radbuza je jednou ze čtyř řek, které se stékají v Plzni a tvoří mohutnou Berounku. Není to nijak divoký tok, poklidně si teče plochým lučinatým údolím ve stínu olší a ničím zvláštním nevyniká ani její okolí. Úzký tok má dost vody po celý rok, ale to je vykoupeno množstvím klidných hladin nad často nesjízdnými jezy.

Je to prostě říčka pro romantický rodinný víkend. Naložte do kanoe děti, tábornické vybavení, zásoby jídla a pití a vyražte z Horšovského Týna na Plzeň. Kam dojedete, tam postavte stan. Dál od vesnic si můžete rozdělat ohníček, majitelé rybářských povolenek se mohou pokusit chytit něco k snědku. Nelze ovšem spoléhat na úlovek, protože stejný nápad mají v nejrybnatějších úsecích i desítky jejich kolegů.

Horní tok je trochu tajemný, protože ani nejnovější Jančarova kilometráž o něm mnoho neví: "Radbuza bude zřejmě sjízdná ještě výše, minimálně z Bělé, ovšem o tomto úseku není nic známo, charakter toku však bude pravděpodobně stejný." Je jisté, že tento úsek lze sjíždět po velkých deštích, kdy stoupne hladina.

Na řece není žádný oficiální kemp ani tábořiště, mnoho hospod v malých vesnicích je zavřených.

Dolní Radbuza

Dyje: zakázaná řeka

V mohutné moravské řece teče po celý rok dost vody, ale vodáci si ji kvůli úředním obstrukcím a socialistickým megalomanským projektům příliš neužijí. Občas se vyskytne někdo, kdo všechny zákazy poruší a sjede tekoucí vodu v krásném okolí.

Jen co Dyje přiteče z Rakouska na Moravu, její proud se ztratí v nádrži Vranov. Hluboké údolí pod ním je součástí národního parku Podyjí, jehož správa splouvání řeky nepovolila. Další zákaz plavby následuje nad Znojmem, protože se jedná o zdroj pitné vody. Pod Znojmem by se dalo po Dyji teoreticky plout, ale k tomu by bylo nutné se složitě dohodnout s pohraniční policií, neboť řeka místy tvoří státní hranici nebo ji dokonce překračuje. Poté bezprostředně po sobě následují tři novomlýnské nádrže, které zatopily původní lužní lesy. Navíc je střední nádrž ptačí rezervací, která omezuje případnou plavbu.

Až teprve pod nimi se od hlavního toku odpojuje umělý tok Zámecké Dyje, který je vodácky a hlavně krajinově zajímavý. Po deseti kilometrech ovšem idyla končí a řeka teče rovinami do Břeclavi a dál k soutoku s Moravou. Tady je už zase potřeba povolení od pohraničníků.

Dyje teče přes hranici

Mohelka: jako z Ladových obrázků

Typická česká říčka se určitě zalíbí těm, kteří se nasytili velkých toků s desítkami a stovkami lodí, plnými tábořišti a zázemím v podobě buřtostánků, hospod a restaurací. Nic takového je totiž na Mohelce nečeká. Když se na tomto toku potkají dvě vodácké party, je to svátek. Fungující hospody jsou jen na začátku v Sychrově a na konci v Mohelnici.

Po delších deštích bývá Mohelka sjízdná ze Sychrova, ale lépe je začít až na soutoku s potokem Ještědka v Libíči. Nad Ještědkou je totiž její koryto tak zapadané pahýly stromů, že je potřeba co padesát metrů vylézat a přetahovat přes ně loď. Ne že by na spodním toku padlé kmeny ve vodě nezdržovaly plavbu, ale je jich tam výrazně méně.

Říčka je vhodná především pro pohodovou kajakovou plavbu. Není sice nějak zvlášť obtížná, ale často se musí kličkovat mezi náplavami a mělčinami, jezdí se úzkými náhony a je potřeba se vyhýbat padlým kmenům nebo je dokonce podjíždět.

Na závěr plavby si prohlédněte obec Mohelnice. Vypadá totiž jako by vypadla z obrazů Josefa Lady. Na kopci je vidět zřícenina zámku Zásadka, na návsi stojí románský kostel, proti němu hospoda, na mělčinách Mohelky si hrají děti a okolo plavou kachny.

Vodnatá Mohelka na kanoi

Střela: romantické peřeje

Na podzim a na jaře je tato říčka mezi vodáky velmi populární. Obvykle se jezdí v době vypouštění přehrady nad Žluticemi, ale dost vody mívá i po deštích. Horní tok meandruje v širokém lučinatém údolí, střední se zařezává do skal a vytváří lehké peřeje, aby se poté uklidnil a nepříliš zajímavou krajinou vplynul do Berounky. Celá řeka se dá sjet za tři dny na otevřené kanoi, má málo jezů a stále teče. Na peřeje pod Rabštejnem je však potřeba na lodi již něco umět. S dítětem si může splutí dovolit jen zkušený dospělý s kompletním záchranným vybavením.

Nejkrásnější tábořiště na Střele je těsně před Rabštejnem na pravém břehu. Spartánské vybavení reprezentuje jen pumpa s pitnou vodou a polorozpadlý dřevěný záchodek. Za to všude okolo jsou jen lesy, řeka šumí a do hospody je tak daleko, aby se ke stanům nedostal žádný opilec. Na tábořiště lze autem zajet po příkré lesní cestě z Rabštejna.

Podzimní kombinace na západě