RECENZE: Drž hubu a pádluj!

Knihu musí mít v knihovničce každý vodák. Své si v ní ovšem najde každý, koho berou výlety do přírody - trampové, turisté, horolezci.

Povídky ve sbírce Drž hubu a pádluj! jsou velmi nesoudržné a moc spolu neladí. Některé se dají přečíst jedním dechem, do jiných se čtenář musí doslova nutit.

Kniha byla věnováno památce Zdeňka Šmída. V tom je asi hlavní problém. Jeho geniální vodácká knížka Proč bychom se netopili má tak svébytný jazyk a autor tak dobře souzní s vodáckým národem, že se pokoušet o nápodobu se rovná spisovatelské sebevraždě.

Právě tuto sebevraždu nejméně polovina povídkářů spáchala. Standardní odpad je čtvrtina. Nakonec nám tedy zbyly čtyři povídky, které bylo radost si přečíst. Aby nebylo mýlky - to je dobrý poměr na poměry tuzemského literárního trhu!

Nejsilnější odstavec jsme našli ke konci knihy, ve kterém Michael Tony Antony píše, proč po dálnici nedojel s partou na balkánskou Taru:

"Hopák vyfasoval invalidní důchod, já na půl roku berle a do občanky zápis, že jsem vdovec. Po necelém roce manželství. Časem jsem zjistil, že v pravé noze jsem dost dobrej v předpovídání změn počasí, a že víc než zlomené kosti bolí za ztráta a stesk."

Přesto se v povídce Během naší plavby se nic mimořádného nestalo oba vracejí na řeku, pádlují po Otavě ze Sušice a užívají hořkosladký týden na vodě.

Věra Nosková, Praha 2011. Vázané. Bez ilustrací. Orientační cena 145 Kč.