Kdyby nás podpořil Havel…

Nezávislá média a ekologičtí aktivisté odhalili skutečný rozsah plánovaného projektu teprve nedávno. Černohorská vláda totiž smlouvu s Republikou srbskou v Bosně o výstavbě hydrocentrály podepsala koncem dubna tajně, pro jistotu bez jakékoli studie o dopadech projektu na životní prostředí a navíc protiústavně - podobné dohody mají totiž projít schválením v parlamentu. Oficiálně jde o „nezbytnou stavbu“, která Černé Hoře, sužované výpadky proudu, zajistí levný přísun elektrické energie.

Příroda za peníze

Bližší pohled na celý plán však veškeré ekonomické argumenty demaskuje jako nesmyslné. Zvednutí hladiny sníží výkon již existující hydrocentrály na řece Piva na minimum, znehodnotí turistický potenciál kaňonu Tary a vynutí si výstavbu nové infrastruktury nad zaplavenými oblastmi. Přestože většina zaplaveného území bude na černohorské straně, Černá Hora má podle dohody právo na pouhých 25% elektrické energie. Ani tu čtvrtinu však nebude dostávat zdarma, nýbrž kupovat za tržní ceny od vlastníka koncese, která bude udělena na 30-50 let. A vlastníky koncese je londýnská společnost, vlastněná srbsko-černohorskými byznysmeny, provázanými úzce s vládou Černé Hory.

Hroby pod vodu

Kromě ekologických a ekonomických aspektů budování hydrocentrály je tu ještě jeden, na který upozornil v internetové diskusi odpůrce přehrady z Bosny: „Pospíchají, aby rychle zaplavili hromadné hroby“. Zatímco v Černé Hoře by se pod vodou měly ocitnout nádherné přírodní scenérie, v sousední Bosně by plánované vodní dílo potopilo především svědectví o minulosti. Kromě hromadných hrobů u města Foča (po etnických čistkách přejmenovaného na Srbinje) by se pod hladinou octl také památník nejslavnější jugoslávské bitvy z doby II. světové války v kaňonu Sutjesky, proslavené i stejnojmenným filmem Sutjeska s Richardem Burtonem v roli maršála Tita.

K odpůrcům projektu se zde řadí také americká organizace USAID. Celá oblast byla poničena během války v letech 1992-1995 a právě USAID zde investoval miliony dolarů na opravu vesnických škol, silnic a mostů, které by se nyní ocitly pod umělým jezerem.

Radost mají naopak dřevařské firmy, už nyní nemilosrdně drancující bosenské a černohorské přírodní bohatství. V prostoru určeném k zaplavení se nachází odhadem 100 milionů kubíků dřeviny.

Tajná dohoda

Máme před sebou klasický balkánský propletenec: tajná dohoda dvou vlád, megaprojekt zahalený konspirativním mlčením, falešná tvrzení o národním zájmu a ekonomické prospěšnosti, britská firma v rukou srbských podnikatelů s politickými vazbami na všech stranách – a jeden kaňon, krásný, majestátní, ale křehký a bezbranný. Zdánlivě beznadějná situace. Naštěstí do všeho zasáhl ještě jeden fenomén: občanská společnost. Kupodivu, ono to občas vážně existuje.

Politici i pastevci

Odpor vůči stavbě hydrocentrály se nejprve rozšířil ve vesnicích a městečcích kolem řeky. V této oblasti zachvátily protesty postupně všechny vrstvy obyvatelstva, od místních novinářů, kavárníků, řidičů či převozníků po pastevce a lokální politiky bez ohledu na stranickou příslušnost - v zemi, kde jsou i hasičské sbory rozděleny podle názoru na případnou nezávislost Černé Hory, se jedná o zcela přelomový moment.

Mozkem celého hnutí je malá půjčovna videokazet a internetová kavárna v jednom, kterou provozuje ani ne třicetiletý mládenec na vozíku Siniša Stevović. Z místnosti spravuje internetové stránky s informacemi o problému, prodává trička se slogany proti likvidaci kaňonu a rozesílá protesty do médií. Stejně jako řada dalších dobrovolníků tím tráví většinu svého času. „Vedeme tu nejčistší možnou kampaň, bez jediného eura, všichni jednotlivci i organizace pracují zadarmo“, chlubí se Siniša. Ale dodává: „Pokud ovšem budeme přinuceni v kampani pokračovat, bez nějakých prostředků se už asi neobejdeme. Ti, co stojí proti nám, jsou finančně velmi silní“.

Od poloviny srpna protesty přerostly lokální rozměry díky rozsáhlé podpisové akci, organizované ve všech černohorských městech. Hned první den podpisové kampaně podepsalo petici proti výstavbě hydroelektrárny sedm tisíc lidí, což v půlmilionové Černé Hoře není špatný výsledek.

Cílem kampaně je dosáhnout toho, aby černohorský parlament zrušil rozhodnutí vlády o výstavbě přehrady a přijal rezoluci o ochraně celého toku Tary. Petici podepsal i předseda parlamentu Ranko Krivokapić, členové olympijského týmu Srbska a Černé Hory a v elektronické formě také již několik tisíc cizinců.

Mezinárodní podpora

Předminulý týden se už organizátoři mohli pochlubit 10 000 podpisy občanů Černé Hory a 5 000 podpisy ze světa. „Budeme bojovat, dokud nevyhrajeme,“ říká Stevović. „Musíme zburcovat celý svět. Kdyby nás podpořila nějaká významná osobnost, někdo jako Brad Pitt nebo váš Václav Havel, snad by se vláda zastyděla a zrušila by to.“

Černohorská vláda se síly odporu evidentně zalekla a začal vypouštět dýmovou clonu, patrně v naději, že to lidi časem přejde. Nikdo z vlády není ochoten přiznat, že by cokoliv podepsal, není možné najít nikoho, kdo by projekt obhajoval a ministři i premiér Djukanović se v médiích předhánějí, kdo více miluje Taru. Přípravné práce jsou ovšem v plném proudu. Staví se přístupové cesty ke staveništi, sklady materiálu i ubytovna pro tři tisíce dělníků. Stavba hráze má začít příští jaro.

Článek byl napsán pro Respekt