Skoky do bazénu jsou nudné

Orlando Duque v roce 2000, jako první skokan v historii, obdržel za svůj skok (dvojité salto nazad se čtyřmi vruty) ohodnocení nejvyšší známkou deseti bodů od všech rozhodčích. V roce 2008, na závodech v Polignano, dostal za svůj skok rekordní celkové ohodnocení 162 bodů.

Orlando Duque ve zkratce

Státní příslušnost: Kolumbie

Výška: 178 cm

Záliby: Hraní na bubny

Oblíbené jídlo: Všechno s rybou

Oblíbená hudba: Rock, elektronická hudba, salsa

Filozofie: Život je krátký, musím ho žít na maximum a udělat z něj to nejlepší.

Slyšel jsi někdy o Highjumpu, který se koná v Hřiměždicích?

V minulosti se několik mých přátel účastnilo divingu na Highjumpu. Také jsem viděl spousty materiálů na internetu.

Co víš momentálně o České republice?

Toto bude moje první návštěva v České republice, nicméně mám tam několik velmi dobrých přátel a je to místo, které sem chtěl vždycky navštívit. Nakonec mi to tohle léto vyšlo.

Co ti organizátoři Highjumpu v České republice nabídli, že tě přesvědčili, abys letos přijel?

Chtěl jsem se zúčastnit v předchozích ročnících, ale pokaždé jsem měl nějaký závod Světového poháru někde jinde. Tento rok mě Red Bull opět kontaktoval a pozval mě. Na datum letošního Highjumpu mám pauzu mezi dvěma závody Red Bull Cliff Diving Series 2009. Doopravdy se velmi těším, že se potkám s ostatními závodníky, kteří zde budou.

Znáš nějakého českého skokana? Myslíš si, že jim můžeš pomoci zlepšit jejich dovednosti během tvého pobytu v České republice?

Michal Navrátil se mnou cestuje a závodí od minulého roku. Letos se také účastní Red Bull Cliff Diving Series. Také se zúčastní Highjumpu. Můj hlavní záměr bude dávat důležité rady ohledně bezpečnosti a jak se připravovat na zkoušení nového skoku. Dva dny jsou velmi krátká doba na opravování chyb u skoků, ale některé důležité informace bych rád předal skokanům během jednodenního workshopu.

Co je můžeš naučit během tak krátké doby?

Nejdůležitější věc v cliffdivingu je bezpečnost. Chci se ujistit, že přistupují ke sportu bezpečně a že si můžou užít delší čas, když zůstanou bez jakýchkoliv zranění. Co je můžu naučit je individuální a závisí to úrovní jejich znalostí. Tohle je něco, co můžu zjistit až na místě. Mám nějaké dobré plány, které chci provést se skokany různých úrovní, a bude to určitě skvělý den.

Proč jsi přešel z olympijského skákání na skákání ze skal?

Po více než deseti letech strávených v bazénu, pořád na jednom místě a ve stejné kondici, se z toho stala nudná záležitost. Cliff diving mi poskytuje možnost objevit nová místa, kde podmínky nejsou vždycky stejné (výška, okolí, světlo, atd.). Také zde nebyla velká podpora, když jsem byl v národním týmu.

Orlando trénuje pět až šestkrát v týdnu, skáče 70x na trampolíně, 50x v bazénu, stráví 2 až 3 hodiny ve vodě denně. Po ránu běhá a pracuje na svém těle, odpoledne jezdí na kole, cvičí a 3x v týdnu jde do bazénu trénovat jeden určitý skok.

Momentálně čte The Namesake od Jhumpa Lahiri a jeho nejoblíbenější kniha je Ensayo sobre la ceguera od Jose Saramago.

V listopadu bude závodit v Akapulku a v prosinci jede do Itálie dělat exhibici na mostě přes římskou řeku Tevere v Římě. Samozřejmě nechce prošvihnout koncerty U2 a Pearl Jam, které budou v Honolulu 9. prosince. "Před dvěma lety jsem skákal s písničkou Elevation v pozadí."

Nicméně, říká, že když se chystá ke skoku, nemůže poslouchat nic. "Ani poslední CD, které si koupil – In between dreams od Jack Johnson – prostě nemůžu poslouchat vůbec nic. V den závodu můžu jíst a musím si dopřát snídani a udržet si energii. 15 minut před skokem, moje srdce bije daleko víc než obvykle, minutu pře tím se plně soustředím na skok krok po kroku, abych předešel nějaké nehodě.

Když jsem na můstku, zapomínám na vše co se děje kolem mě. Soustředím se pouze na impulz ke skoku a ve vzduchu jsem 2 nebo 3 sekundy, které jistě vypadají jako věčnost. Když získáš rychlost, cítíš vítr, který tě bije do tváře, jediná věc, kterou můžete slyšet, je hukot. Je to doopravdy šokující, vidět jak mozek pracuje tak rychle. Během letu můžu zpracovat tolik informací, tolik že dokonce přemýšlím o zavřených očích. Mám je zavřené celou dobu, jak to učí v klasické škole divingu.

Oči otevírám až před posledním manévrem, abych viděl, kam padám a kolik času mám, než spadnu do vody. Poté je znovu zavřu, ponořím se do vody 100 kilometrovou rychlosti v hodině a poté vyplavu na hladinu s klepajícíma se rukama a nemůžu vymazat úsměv z tváře."