Barevné podzimní lezení ve Svatém Janu

Udělali jsme si výlet na dvě pětkové klasiky ve Svatém Janu.

Jedeme vlakem

Nejprve jsme vylezli dvoudélkové Kamarády z Tour Ronde na Dušičkové stěně a poté jednu délku O strach postaráno na stěně Za klášterem.

Jsme bohatí, jedeme tedy vlakem z Prahy do Srbska. Kdybychom chtěli ušetřit, pojedeme příměstským autobusem do Loděnice nebo přímo do Svatého Jana.

Ze Srbska jdeme necelou hodinu proti proudu Berounky k soutoku s Kačákem a dále proti jeho proudu až do Svatého Jana.

Kamarádi z Tour Ronde

Obtížnost: 5 UIAA (starší průvodce uvádějí 4 až 4+)

Kde se leze: Dušičková stěna, levá část

Prvovýstup: J. Hiller, S. Hokr, J. Tintěra. 16. října 1971.

Jištění: smyčky, střední a velké vklíněnce, 3 kruhy, 2 skoby, slaňovací borhák

Přicházíme od Hostimi po silnici. Dušičková stěna se zvedá po levé ruce za mostem. Bílá skála se tyčí nad loukou s trampskými chatami. Obejdeme je zleva po cestičce a ocitáme se na úpatí.

Batohy odkládáme v bivakovém převisu. Společnost nám dělají stará nosítka. Kdysi je sem umístil Český horolezecký svaz, teď už jsou k ničemu.

Od převisu popojdeme asi dvacet metrů doleva k zarostlému žebru. Prvních pár metrů stoupám po hlinité pěšince skrze křoví.

Zajistím se smyčkami o jeho kmeny a ocitám se pod kolmou stěnkou. Hledám skobku, která tu bývala, ale nic nenacházím. Zajistit se tedy musím až po dvou metrech na travnaté poličce (vklíněnec, smyčka).

Po ní udělám pár kroků doprava ke kruhu. Protože si chceme lezení užít, využijeme pohodlný štand ke střídání na ostrém konci lana.

Hanka se vydává do prvních oklouzaných chytů a stupů. Jediné místo je v Kamarádech takhle nepříjemné. Po třech metrech se dá ovšem do spáry založit první dobrý vklíněnec a pak hned několik dalších.

Bohužel to se Hance nedaří a vypadávají pod ní jeden za druhým. Nakonec jsme oba rádi, že dolézá bez jediného jištění k dalšímu kruhu. Prastará skoba v tomto mírně převislém úseku už také neexistuje.

Od druhého kruhu se uhýbá dost doleva a obloukem se lehce leze do kouta nad námi. Hanka si to o dost ztěžuje a mastí přímo vzhůru k málo důvěryhodnému kroužku.

Dobírá mne, dolézám k ní a kroužek pojišťuji obrovskými hodinami vyhrabanými generacemi lezců ve skalním bloku na štandu. Posledních pár metrů je zase na mě.

Pěkné lezení vede nejprve spárkou. Když do ní založím vklíněnec, nemůžu se v ní držet. Následuje kout, jehož obtíže zdánlivě ustoupí, když cvaknu dvě skoby zatlučené společně, aby dobře držely. Ještě několik metrů a vkládám karabinu do borháku pod temenem skály.

Slaňovací a zároveň dobírací kruh mám na dosah pravé ruky. V něm si Hanku doberu a poté na dvě délky v klidu slaníme pod Dušičkovou stěnu. Máme v kapse další přelez našich oblíbených Kamarádů.

VIDEO Kamarádi z Tour Ronde na Dušičkové stěně

O strach postaráno 5 UIAA

Obtížnost: 5 UIAA (starší průvodce uvádějí 4+)

Kde se leze: stěna Za klášterem, levá část

Prvovýstup: J. Kopecký, V. Sedláček, M.Mánek. 2. ledna 1975.

Jištění: střední vklíněnec, střední friend, 2 smyčky, 7 borháků, 1 skoba

Dušišková stěna se noří do stínu. Kvapně házíme batohy na záda. Stále ještě navlečení do úvazků a ověšení horolezeckým materiálem se přesouváme na druhou stranu údolí.

Slunce právě začíná svítit do stěny Za klášterem. Dříve to býval lámavý postrach horolezců. Ne nadarmo se zdejší cesty jmenují například Západočeské kamenolomy, Kamenný déšť a také O strach postaráno.

Je to náš oblíbený výstup, ale už jsme ho patnáct let nelezli. Má se ukázat, že zájem lezců celou skálu včetně "strachu" zkultivoval. Přibyly bezpečné borháky, směry jsou vyčištěné od volných kamenů. Je otázka, zda-li je to tak lepší, nebo zda mělo na skále zůstat místo pro dobrodružství.

Lezu první. Určitě vytočím celých padesát metrů. Na střídání není nikde místo.

První část stěny, která mne přivádí do kouta, si pamatuji jako lehkou, ale velmi lámavou. Lehká zůstala, ale při troše opatrnosti se neláme nic. Leze se příjemně z poličky do poličky přes krátké kolmé úseky.

Masivní borháky ukazují cestu a značně omezují svíravý pocit v dolní zadní části těla.

Vzpomínám na pár rezavých skob v koutě a nedržící vklíněnce. Teď jsou sice borháky dál od sebe, ale bezpečí je zaručeno. Dolézám na nevýraznou polici, po které se dříve uhýbalo doleva na hranu.

Chvíli přešlapuji, hledám očima skoby, udělám pár kroků do exponované stěny, ale nic nenacházím. Vydávám se tedy přímo vzhůru. Je to těžší než dříve, ale jde to. To je asi ten rozdíl půl stupně, který přidaly nové horolezecké průvodce oproti starým.

Dolézám k první skobě. Má kroužek, ale nevypadá důvěryhodně. Poprvé přecházím z čistě stěnového lezení na kout. Rozkročuji se do protilehlé stěny, podívám se pod nohy do hloubky, zhluboka se nadechnu a za pár kroků cvakám další borhák.

Smyčka, vklíněnec a friend mi dodávají odvahu k dalšímu postupu. Opatrně oblézám po levé straně malý převis a hledám koukám na další borhák. Dochází mi karabiny. Rozdělávám expresky.

Poslední kroky, poslední borhák a konec stěny. Sunu se po listí a suti ke křoví ve svahu. Obmotávám ho lanem a křičím: "Zruš! Polez!" Lano vyšlo akorát na padesát metrů.

Pro Hanku je lezení krásným zážitkem. Lano vede stále vzhůru, stěnové lezení neklade nároky na sílu ani psychiku druholezkyně a vápenec se prohřívá.

Než bychom se vyvěšovali do borháku nad stěnu, viseli v něm oba dva a při tom slaňovali, raději sejdeme po stezce pod skálu po svých.

VIDEO O strach postaráno na stěně Za klášterem

Vzpomínky letí jako blesk

Byl to pěkný podzimní lezecký den. Kombinaci Dušičkové stěny a stěny Za klášterem, případně Pod Křížem můžeme jenom doporučit.

Podívejte se pro srovnání na staré video z roku 1991. Tehdy jsme na Dušičkové stěně lezli Dušičkovou spáru 5+ a Křemílkovu cestu 6+ s nástupovou variantou Mochomůrka.

Tehdejší lezci dnes žijí velmi rozdílné osudy. Jiříček je známým boulderistou, Klaxon prodává omítky a lezení ho pořád baví, Bára slouží bohu jako jeptiška pod Pyrenejemi, Žabu vychová postiženou dceru, Baloo je architektem a rekreačně stále leze a Kuba je vydavatelem portálu Horydoly.

VIDEO Dušičková spára a Křemílkova cesta na Dušičkové stěně

Kdybyste pořád neměli dost, zkoukněte ještě jedno staré video z nejkrásnější cesty daleko široko od Prahy. Je to třídélková Křížová cesta, která vede až na vrchol dominantní skály s křížem.

Obci Svatý Jan pod Skalou dal tento vápencový klenot jméno.

VIDEO Křížová cesta Svatý Jan pod Skálou

 Lezení ve Svatém Janu pod Skálou

Barevné podzimní lezení v Českém krasu

Dušičková stěna 

Dušičková spára

Křížová stěna

Svatojánská Kobylka

Horské výstupy v Českém krasu

František Kutta - legendární horolezec

Poslední slanění ve Svatém Janu pod Skálou

Nesplněný slib

Stáhněte: Horolezecký průvodce Svatý Jan

Doporučené vybavení

Batoh 40 l, lano 50 m, sedací a hrudní úvazek, lezečky, helma, vklíněnce a friendy, 6 expresek, 3 karabiny s pojistkou, 4 středně dlouhé smyčky, jistítko, prusik na slanění, magnézium, lékárnička, nůž, mobil, horolezecký průvodce, fotoaparát, doklady a peníze. Pokud pojedete hromadnou dopravou, nezapomeňte pražskou Lítačku, která platí na část cesty vlakem nebo autobusem.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě