Cyklisté se hrnou na vyznačené trasy

Jak je možné, že v Pardubicích, Hradci Králové nebo třeba Znojmě se jezdí do práce i po nákupech na kole, ale v Praze nebo Plzni téměř vůbec?

"Cyklistická infrastruktura se v Praze staví jen tam, kde politici nenarážejí na překážky," míní organizátor každoměsíčních manifestačních cyklojízd přes pražské centrum Michal Křivohlávek. "Hlavní překážkou je, že se musí prostor pro auta a kola přerozdělit. Je nutné především zredukovat parkovací místa. Je potřeba, aby byly cyklostezky skrze město průjezdné. Do toho se politikům vůbec nechce."

Cyklostezka versus cyklotrasa

Cyklostezka je něco jiného, než cyklotrasa. Na tom si odborníci velmi zakládají. Cyklostezka je určená pro dopravu na kole skrze město, nebo mezi dvěma blízkými obcemi.

Měla by mít co nejlepší asfaltový povrch, na frekventovaných křižovatkách speciální semafory a hlavně by se měla co nejméně křížit s chodníky pro pěší a ulicemi pro auta. Součástí městské infrastruktury by měly být stojany na bicykly nejen před obchody či veřejnými budovami, ale také u každé železniční zastávky, na náměstích a u výrobních podniků.

Cyklotrasy slouží turistům na kolech. V současné době je jich vyznačeno okolo třiceti tisíc kilometrů. Nikdo přesně neví, kolik jich ve skutečnosti je. Nikde není dostupný jejich úplný přehled. Většinu však najdete na mapách Shocart, Žaket a Klubu českých turistů.

Monopol na značení cyklotras má Klub českých turistů. On vytváří metodiku, on na to dostává dotace a on zadává spřáteleným firmám výrobu značek a nakonec i značení v terénu.

Klub vychází vstříc ve své značkařské činnosti především silničním cyklistům. Jako každý správný monopolista odmítá akceptovat trendy a jakoby si nevšiml, že většina cyklistů dnes jezdí na horských kolech vhodných do terénu.

Potom se nevyhne i tak strašným přehmatům, jako je třeba oficiální cyklostezka vedená po frekventované silnici z Adršpachu do Teplic nad Metují, na které polské autobusy míjejí cyklistické rodiny doslova o centimetry.

Cyklotrasy Klubu českých turistů jsou setříděné do čtyř tříd a každá z nich má své číslo. První nejdůležitější třída spojuje dálkové cíle. V Česku je v tomto ohlednu nejznámější trasa Praha – Brno – Vídeň. Poslední čtvrtá třída zahušťuje síť cyklotras přes místní zajímavosti, jako jsou například rybníky, zříceniny nebo vyhlídky.

"Je čas vyvrátit představu, že rekreační cyklistika je vlastně nemotorovou verzí silničního provozu," radikálně prohlašuje předseda České mountainbikové asociace Tomáš Kvasnička. "Přestaňme stavět drahé, neekologické, ošklivé, rovné a široké, vyasfaltovaná cyklostezky. Ty patří do města a ne do volné krajiny, natož pak do lesa."

Proto se porůznu objevují amatérské pokusy o značení zajímavých okruhů v lesích, nebo třeba profesionálně vybrané sítě terénních cyklotras v okolí rekreačních středisek.

Pohnutky ovšem mohou být různé – zajímavá je například trasa pro horská kola po trati nejtěžšího tuzemského cyklomaratonu Rallye Sudety skrze Teplické, Adršpašské a Broumovské skály. Takové trasy obvykle nebývají vyznačené standardními žlutými tabulkami, ale jejich tvůrci umísťují značky podle svých možností, nebo dokonce jenom malují pruhy na stromy.

Cyklobusy porazily České dráhy

Rychlý rozvoj cykloturistiky podporuje kromě dobře značených cest také autobusová doprava. Během pár let se v Česku rozvinula síť tak zvaných cyklobusů. Upravené autobusy nebo normální autokary s připojenými vleky na přepravu bicyklů jezdí od května do října po všech důležitých turistických oblastech. Jejich ceníky se neliší od pravidelné dopravy.

Zpočátku jezdily cyklobusy na objednávku obcí, teď už je to regulérní podnikání v dopravě, kterého se zúčastňují i největší hráči na tuzemském trhu. Ukousli tím velký díl Českým drahám.

Ty sice lákají ve svých reklamních kampaních cyklisty, ale praxe je jiná. Kdo má trochu dražší kolo, bojí se ho dát do rukou železničářů, aby o něj nepřišel, nebo mu ho nezničili. Kdo si zvyknul na ochotu řidičů a logicky postavené jízdní řády cyklobusů, těžko se vrací do náruče nepružného molocha na kolejích.

Pár speciálních cyklovlaků na tom zatím nic nemění. Zkuste se ráno dostat vlakem z nějakého velkého města například na Šumavu, do Krkonoš, nebo Českého ráje, a večer se vrátit. Je to téměř nemožné. Cyklobusem to ovšem zvládnete velmi lehce.

Kde jezdí cyklobusy

Beskydy - Connex, ČSAD Vsetín

Brdy – Connex, ROPID, ČSAD Plzeň

Český ráj – ČSAD Semily

Český a Slavkovský les - Autobusy Karlovy Vary

Hostýnské vrchy – Krodos, FTL

Jeseníky – Connex, Dopravní podnik města Olomouce

Jizerské hory – ČSAD Jablonec n.N.

Krkonoše – Svazek měst a obcí Krkonoše, Technické služby Špindlerův Mlýn

Krušné hory – Dopravní podnik Mostu a Litvínova (tramvaje), Autobusy Karlovy Vary, Dopravní podnik Teplice, Dopravní podnik Ústí nad Labem, Dopravní podnik města Děčína

Orlické hory – CDS Náchod, Audisbus, Orlobus

Praha a okolí – Dopravní podnik hl.m. Prahy (tramvaje, metro, přívozy)

Šumava a Jižní Čechy – Jihotrans, Skitur, ČSAD Plzeň

Železné hory - Connex