Jurský (komunistický) park v Holešovicích

Na bizarní slet rudých čarodějnic jsem se chystal už dlouho, ale až teď mi konečně vyšel čas. Celý spektákl se koná pravidelně na Výstavišti v Praze - Holešovicích v prostoru Křižíkovy fontány.

U vchodu číhají pořadatelé s kasičkou, ale asi jsem byl vyhodnocen jako neperspektivní, takže jsem prošel bez ztráty koruny.

Zatímco tvrdé jádro komunistických fanoušků se peče na slunci přímo před pódiem, ostatní pojídají pečené buřty a další pochoutky na tribuně. Tribuna, to byl mimochodem název plátku z dob normalizace, který vydávala KSČ, takže to sedí.

Zatímco řečník na pódiu ohnivými slovy tepe neřády kapitalistického systému, jdu si projít stánky. Od levicových klubů žen jsem uprchl ke knihám. Výběr je zde opravdu široký od Lenina přes Che Guevaru po Ludvíka Svobodu a Ženy za pultem v podání Jiřiny Švorcové. Bývalý komunistický ministr národní obrany Miroslav Vacek nás oblažil knihou Nejen z vojenského kufru. Pokud se vám z toho zvedá kufr, tak vás spolehlivě dorazí časopis Hraničář. Vydává ho Klub českého pohraničí, jehož prapor spolu s jinými visí ze stánku. Pro neinformované, jsou to bývalí příslušníci pohraniční stráže, kteří nás kdysi pomocí ostnatých drátů chránili, abychom omylem nezabloudili do kapitalistického pekla.

Ve vedlejším stánku na stole trůní cedulka, oznamující autogramiádu Jaroslava Kojzara. Úplně mi zatrne. Jedná se o bývalého komentátora Rudého práva, jehož jméno bylo značkou nejhorších nenávistných žlučovitých pamfletů. Jako zástupce šéfredaktora už zmíněné Tribuny se podílel na napsání pověstného likvidačního pamfletu Nová vlna se starým obsahem, který znamenal stopku pro řadu kapel jako například Pražský výběr. Takový český Goebbels. Mohla taková nenávistná osoba vůbec existovat, říkal jsem si? Stánek je už prázdný, jen nějaký pán si bere ze židle kabát a odchází. Pořídím fotku a doma na internetu zjistím, že je to opravdu on. Stále píše, teď už jen do obskurních periodik jako Haló noviny.

O největší atrakci jsem přišel. Miloš Jakeš, bývalý generální tajemník ÚV KSČ, proslulý svým projevem z Červeného Hrádku, už zmizel. Nevadí, zastoupí ho další zjevy Miloslav Ransdorf či Marta Semelová, známá svou láskou ke Klementu Gottwaldovi. Nesmí chybět samozřejmě společnost česko - kubánského přátelství. Ze zahraničních hostů je velký zájem o focení s nějakým Asiatem. Údajně to je první tajemník velvyslanectví Severní Koreje. Po chvilce pózování si s jiným soudruhem radostně připíjí limonádou. Červenou, jak jinak. Zatímco v jeho zemi jsou lidé mučeni a umírají hlady, soudruh si užívá pozornosti a pohostinnosti českých komunistů. Z toho by se jednomu opravdu zvedl kufr.

Přichází vrchol setkání. Marta Semelová ohlašuje Internacionálu. Z reproduktorů to jen řinčí a i největší lazaři se zvedají do pozoru. Nejskalnější zvedají zaťaté pěsti a zpívají. Nejvíc pozornosti budí jakýsi maník v železničářské uniformě, který to opravdu prožívá. Chlápek, co stojí za ním, vypadá trochu jako Gustáv Husák. Tak kvůli tomu to stálo za to sem přijít, říkám si v duchu a pečlivě to natáčím. Připadám si jako na safari.

Chvilka vzrušení končí, diváci se s úlevou sesouvají zpět do sedadel. Ještě trochu kultury, a pak už je čas jít domů. Klub českého pohraničí balí vlajku. Určitě jim je to líto, že už nemůžou střílet lidi jako kdysi.

U východu z prostoru fontány čeká skupina mladých lidí s transparenty "Zámek hrůzy zadarmo, slez bolševiků." Na shledanou a příští rok zase na viděnou, loučí se ironicky s odcházejícími jeden mladík. Některé postarší občany to evidentně popuzuje, až zlobně mávají svou hůlkou. Odcházím domů a cestou se oddávám nechutným představám, že sem půjdu příště a od toho Kojzara si nechám něco podepsat. Každý má nárok na nějakou tu zvrácenost, ne?

Zobrazit místo Turistika na větší mapě