Hornická desítka na vlastní kůži

Každý člen naší výpravy pojal trénink po svém. Petr, který nás k účasti naverboval, běhá pravidelně. Já s Danem, jsme to vzali spíše teoreticky.

Všude okolo je plno sportovců. První běhy mládeže odstartovaly už v půl jedné odpoledne.

Spěcháme do Národního domu na registraci a převzetí čipu. Na kotník, nabádá nás pořadatel ke správnému umístění. Některým běžcům, jak se ještě uvidí, to bude dělat problémy.

Život je krutý

Jdeme se roztrénovat ven. Je sychravo a drobně mží. To ale neodradilo účastníky běhu pro zdraví na 1000 metrů.

Pestrá směsice běžců, od mládeže po postaršího hipíka, se valí ulicí. V parku se zatím k běhu na 150 metrů chystá kategorie ročník 2004 a mladší. Start! Malý prcek hbitě vyrazil, ale po pár desítkách metrů upadl.

S brekem se zvedá, ale to už se dav budoucích Zátopků nemilosrdně prohnal kolem něj. Život je krutý, jen si zvykej...!

Do cíle se statečně dokolébal i Vojta Franěk, který ve svých 16 měsících možná zahájil běžeckou kariéru.

Záměna končetin

Blíží se start hlavní kategorie, běhu na 10 km. "Upozornění pro závodníky, čip patří na nohu," vyzývá pořadatel. Na čáru se začínají trousit atletické postavy. Už zbývá jen pár minut.

"Upozornění pro závodníky, čip patří na nohu, někteří z vás ho mají na ruce," znovu varuje pořadatel. Startovní horečka asi vykonává své a dochází k záměně končetin.

Na poslední chvíli se na čáře objevují další běžci. Od pohledu samí chrti. Chápu, v trenkách a tričku, postávat v tomhle počasí na lajně, není nic moc.

Odstartováno. Pořizuji fotografie, obcházím měřič času zpátky na start a vydávám se na trasu.

Vítek udává tempo

Musím ale doběhnout běžce a vymámit z nich nějaké informace. V jedné ruce držím diktafon, v druhé fotoaparát. Ten svůj, kilový, jsem raději nechal doma a půjčil si kompakt.

S důvěrou v techniku jsem nastavil režim sport, výsledkem jsou mázlé snímky. Různě pobíhám mezi chvostem běžeckého pole a kladu všetečné dotazy. K tomu se ještě snažím fotit a opět se zapojit do běžeckého dění.

Některé jsem musel takhle předběhnout snad třikrát a počítám, že jim tím lezu pěkně na nervy.

Mezi běžci převažují staří známí. Václav z Frenštátu běží hlavní závod počtvrté. S pátou účastí ho trumfuje Jaromír z Ostravy, který i ve svých čtyřiasedmdesáti letech běží lehkým tempem.

Trasa nás nejprve vede kolem bytovek, a pak zahne mezi rodinné domky. Následuje cyklostezka vedoucí kolem řeky Ostravice, a na konec se trasa stočí do parku, kde je start i cíl. Celý okruh má 3333 m.

Před sebou vidím běžce s kočárkem. Sláva, toho bych mohl předběhnout. Kamil ze Šenova, ale nasadil slušné tempo. Před sebou veze syna Vítka, manželka je někde v závěsu. Souběžně s hlavním závodem se totiž běží i kondiční běh na jedno kolo, který tato rodina běží podruhé.

Posunková řeč tmavovlásky

První kolo šlo v pohodě. Když načínám druhé, začínají mne předbíhat chrti. V úseku mezi rodinnými domky se rozhodnu s jedním z nich změřit síly. Zařadím se vedle něj a snažím se držet tempo.

Vydržel jsem čtyři ploty a pak ho opustil s tím, že musím fotit. Vydýchávám se a říkám si, že ta desítka je vlastně docela pohodová záležitost. Aspoň mám čas si všímat lidí kolem sebe.

Štíhlá tmavovláska běží zcela soustředěna na svůj výkon. Pokolikáté běžíte? vyzvídám. Ukáže na ruce pět prstů. Aha, pátý ročník. A odkud jste? Ukáže rukou na zem. Takže místní. A jak se jmenujete? Ukáže na hruď, kde má startovní číslo s jménem. Romana. A kolik vám je? Tmavovláska konečně promluví: "23." A hned dodá: "Pozítří mi bude 24."

Bardzo ladnie

Vbíhám do třetího kola. Chtěl jsem si tu počkat a vyfotit vítěze, ale ten už cílem dávno proběhl. Dochází mi, že mne (a nejen on) předběhl dvakrát. Tak vzhůru do posledního kola.

To se mi už tak v pohodě nejeví. Nohy nějak ztěžkly a funěním zamlžuji při focení objektiv. Ani už si nevšímám kačen, které se honí na řece a dumám, jestli na mě v cíli zbude banán.

Krize udeřila i na Andrease z polských Katowic (59). Začal běhat před třemi lety a na Hornické desítce je poprvé. Závod si ale v cíli pochvaluje slovy: "Bardzo ladnie."

Do cíle dobíhám ve své kategorii poslední. Přesto i tak na mne zbude tričko. Postarší pán, který doběhl přede mnou, vypadá, že se ani moc nezadýchal. Když slyším pořadatele, jak vítá Františka Zikeše s poznámkou o věku 81 let, je mi jasné, s kým udělám rozhovor.

P.S.: Ani on nebyl v závodě nejstarší. Co se věku týče, trumfnul ho jeho jmenovec František Tomášek z Jiskry Otrokovice. Letos mu bylo 84 let.

ROZHOVOR František Zikeš (81) z Frýdku-Místku

Pokolikáté jste tady?

Běhám už od prvních ročníků, když to bylo ještě v Paskově. Možná jsem chyběl dvakrát.

Kdy jste začal běhat?

Po padesátce. Dnešní závod je pro mne víceméně výklus. Běhám maratóny. Zatím jich mám 180.

Kdy jste běžel poslední?

V říjnu v Ostravě a týden předtím v Košicích.

Co na to vaše rodina? Podporuje vás?

No tak, občas reptají, když někam cestuji. Předtím jsem běhal po Evropě - Berlín, Frankfurt, Paříž. Teď už běhám spíš doma. Letos jsem uběhl maratónů šest.

ROZHOVOR Jozef Nejezchleba, ředitel závodu

Jak jste spokojeni s letošním ročníkem?

Přestože nevyšlo počasí, tak byla obrovská účast 1433 startujících. Pevně věřím, že kromě nás byla spokojená i většina účastníků.

Potrápila vás hospodářská krize?

Dlouho jsme nevěděli, zda se závod vůbec uskuteční. Nakonec to myslím, závodníci ani nepoznali.

Odkud se rekrutují účastníci běhu?

Jsou z celé republiky - Plzeň, Litvínov, Stříbro, Hodonín, Jeseník, Brno atd. A samozřejmě také ze Slovenska, Polska a Ukrajiny. Dokonce už i v závodech mládeže je řada polských a slovenských dětí, i když drtivá většina z téměř šesti set dětí je z Frýdku-Místku a okolí. Potěšitelné je, že v hlavním závodě a kondičním běhu startuje stále více občanů našeho města.

Jaké je věkové rozpětí?

Nejmladší v hlavním závodě na 10 km bylo děvče ročník 1998 (11 let) a nejstarší muž ročník 1925 (84 let). V závodě rodičů s dětmi startují caparti ročníků 1997/98 a v běhu pro zdraví na 1000 metrů se proběhly tři maminky s miminkem v kočárku. I miminka byla přihlášena jako závodníci.