Tentokrát se totiž běželo zas v trochu jiném gardu. Elite line, super borci, ženy a nakonec – na konec přece to nej nej … to, co dělá Běchovice Běchovicemi: My! Staří pardálové. To jen tak trochu na úvod – jsem skromný jako fialinka, co?! Jsou závody, které mají svoji atmosféru – třeba moje milované Ústí, které se mi ve finiši Běchovic přece jen trochu připomnělo. A jsou Běchovice a ty…ty jsou prostě BĚCHOVICE! Už jen ta jména! Homoláč, Vrabcová-Nývltová, Sára, která s sebou vzala i Evžena, MUDr. Pirk… A u toho chvilku zůstaňme!
Co bych jim radil?
Pan doktor Pirk si totiž Běchovice střihnul letos po třicáté! A pak, že doktoři nejsou závisláci! A pozvali ho na pódium. "Co bych jim radil?" odpověděl na dotaz moderátora, co jako s námi, co nám poradit. "Radit můžu devatenáctiletému klukovi, ale tohle – tohle jsou ostřílení matadoři…" Tak jsme se hezky nafoukli. A taky jsme pana doktora naposled viděli zepředu. Pak nám zmizel – asi někde na špici.
Běchovická imprese
A teď mi výše jmenovaný pan doktor promine – nebo spíš nepromine. Jedno malé přiznání: Mea culpa: Jsem kuřák! Ne silný, fakt ne, ale když je mi fajn a mám chuť, tak si to cigárko dám. A teď, hodinu před startem, mi fajn bylo. Krásné počasí sluníčko, teplota akorát. Jenže: Kolem krásní rozběhaní zdraví a nadšení lidé, tak kde si zapálit to smardlavé cigáro?! Vytratil jsem se na takovou loučku mezi panely. A už tam jeden seděl. Tak trochu v mým věku. Na prsou číslo, v ruce cigáro. Spiklenecky jsem na něj mrkl a ukázal tu svoji cigaretku. "Já se tak stydím," špitl. Sedl jsem si kousek dál a styděli jsme se oba. Ale krásně! Fuj a promiňte, pane doktore!
Oldřich Nový... a go!!!
Obloukem se vracím k tomu názvu článku. Na rozhejbání do nás bušily třeba Stouni se svou nesmrtelnou Satisfaction. V cíli na Pražačce duněl Jim Morrison a jeho Personal Jesus, jenže ke startovnímu výstřelu zazněl hypnotický song Mistra Nového: Jen pro ten dnešní den stojí za to žít.
A je to fakt. Kouzelný den i přes trápení mezi pátým a šestým kilometrem, které je nekonečné. Přes dech beroucí Hrdlořezák – ale tam to jde vydržet, protože od Pražačky už vine krásný pivní vítr. A tím pivkem jsme taky ty stodvacáté narozeniny zapili. Jo, byl to den, pro který stojí za to žít.
Obloha se lehce zachmuřila očekávanou zimou, ale pak ještě lesy, mýtiny a luka zvesela zamrkaly barvami odcházejícího léta. Podmanivá krajina zádumčivého klidu za chodským kopcem Čerchovem na česko-německé hranici přivítala půlmaraton... celý článek
Po nezvykle podzimně slunečném a teplém týdnu se předpověď rosniček bohužel naplnila. Pršelo, jen se lilo. Celou neděli. Od rána až do noci. Jen chvíli trošku míň, pak zas víc, místy
Obloha se lehce zachmuřila očekávanou zimou, ale pak ještě lesy, mýtiny a luka zvesela zamrkaly barvami odcházejícího léta. Podmanivá krajina zádumčivého klidu za chodským kopcem Čerchovem na česko-německé hranici přivítala půlmaraton
VIDEO
FACEBOOK
TWITTER
INSTAGRAM
PINTEREST
ENGLISH
Jirka Ransdorf
