Tentokrát se totiž běželo zas v trochu jiném gardu. Elite line, super borci, ženy a nakonec – na konec přece to nej nej … to, co dělá Běchovice Běchovicemi: My! Staří pardálové. To jen tak trochu na úvod – jsem skromný jako fialinka, co?! Jsou závody, které mají svoji atmosféru – třeba moje milované Ústí, které se mi ve finiši Běchovic přece jen trochu připomnělo. A jsou Běchovice a ty…ty jsou prostě BĚCHOVICE! Už jen ta jména! Homoláč, Vrabcová-Nývltová, Sára, která s sebou vzala i Evžena, MUDr. Pirk… A u toho chvilku zůstaňme!
Co bych jim radil?
Pan doktor Pirk si totiž Běchovice střihnul letos po třicáté! A pak, že doktoři nejsou závisláci! A pozvali ho na pódium. "Co bych jim radil?" odpověděl na dotaz moderátora, co jako s námi, co nám poradit. "Radit můžu devatenáctiletému klukovi, ale tohle – tohle jsou ostřílení matadoři…" Tak jsme se hezky nafoukli. A taky jsme pana doktora naposled viděli zepředu. Pak nám zmizel – asi někde na špici.
Běchovická imprese
A teď mi výše jmenovaný pan doktor promine – nebo spíš nepromine. Jedno malé přiznání: Mea culpa: Jsem kuřák! Ne silný, fakt ne, ale když je mi fajn a mám chuť, tak si to cigárko dám. A teď, hodinu před startem, mi fajn bylo. Krásné počasí sluníčko, teplota akorát. Jenže: Kolem krásní rozběhaní zdraví a nadšení lidé, tak kde si zapálit to smardlavé cigáro?! Vytratil jsem se na takovou loučku mezi panely. A už tam jeden seděl. Tak trochu v mým věku. Na prsou číslo, v ruce cigáro. Spiklenecky jsem na něj mrkl a ukázal tu svoji cigaretku. "Já se tak stydím," špitl. Sedl jsem si kousek dál a styděli jsme se oba. Ale krásně! Fuj a promiňte, pane doktore!
Oldřich Nový... a go!!!
Obloukem se vracím k tomu názvu článku. Na rozhejbání do nás bušily třeba Stouni se svou nesmrtelnou Satisfaction. V cíli na Pražačce duněl Jim Morrison a jeho Personal Jesus, jenže ke startovnímu výstřelu zazněl hypnotický song Mistra Nového: Jen pro ten dnešní den stojí za to žít.
A je to fakt. Kouzelný den i přes trápení mezi pátým a šestým kilometrem, které je nekonečné. Přes dech beroucí Hrdlořezák – ale tam to jde vydržet, protože od Pražačky už vine krásný pivní vítr. A tím pivkem jsme taky ty stodvacáté narozeniny zapili. Jo, byl to den, pro který stojí za to žít.
S trailovým oživením dvouapůlkilometrového okruhu po férvejích, protažením lesního seběhu a pak zdoláním blátivé rokličky s prudkým výběhem, které si i tady v metropolitním hvozdu vyžádala matka příroda, se rozběhly letošní Motolské jamky. Tradiční součást... celý článek
Jak jinak složí běžec hold legendě než během? Po roční pauze se běžela Zátopkova 10 v Lomené aleji u Staré Boleslavi přesně v den (104.) výročí narozenin Emila i jeho ženy Dany. Na žlutém
Líbezná až panenská krajina na česko-německé hranici v pestrobarevném podzimu přivítala opět své běžce. Trail Running Cup tady má už svoji oblíbenou základnu. I když letos se ji snažilo narušit stohlavé stádo
S trailovým oživením dvouapůlkilometrového okruhu po férvejích, protažením lesního seběhu a pak zdoláním blátivé rokličky s prudkým výběhem, které si i tady v metropolitním hvozdu vyžádala matka příroda, se rozběhly letošní Motolské jamky. Tradiční součást
VIDEO
FACEBOOK
TWITTER
INSTAGRAM
PINTEREST
ENGLISH
Jirka Ransdorf
