René Kujan: Znovu na Islandu

1. července

14 den: Konečně v cíli

René dnes odpoledne doběhl do nejjižnějšího místa Islandu - na pobřeží Kotlutangi! Právě se veze autobusem nazpátek do Reykjavíku, odkud poletí domů do Česka. "Poslední etapa byla dlouhá přibližně 40 kilometrů," říká do telefonu. "Měl už jsem všeho plné zuby, a tak jsem fakt rád, že mám další běžecké dobrodružství za sebou."

5:30 h a 40,0 km. Z předností běžeckého vozíku jsem se dlouho netěšil. Přišel silný protivítr. Na posledním kilometru mi usilovali o život zase nějací ptáci stejně jako při startu na severním pobřeží Islandu. Ubránil jsem se džípíeskou, kterou jsme přivázal na šňůrce, a zdatně se s ní oháněl kolem sebe jako řemdihem. 

Závěrečná oslava proběhla jak má být - na benzinové pumpě jsem si dal islandskou polévku kjotasupa. Kamarádka v Reykjavíku mi řekla, že vůbec nevypadám unaveně, ale že děsně smrdím. Tak jdu do sprchy.

30. června

13. den

5:36 h a 37,0 km. Tý vole, vidím moře na druhý straně ostrova! Konečně zase přišlo hezké počasí. Je přece léto, ne? Turbotrekking s batohem na zádech mi ale už leze krkem. Sedřenou kůži ze zad jsme našel i na vnitřní straně trika. Dnes spím v karavanu a večeři mi uvařila máme nejlepšího islandského maratonce a olympionika Kariho Steinna Karlssona. Tomu říkám dovolená.

29. června

12. den

5:48 h a 33,9 km. Vítr se uklidnil až večer. Svištím proto až do tří hodin do rána. Zítra se mi snad podaří srovnat denní režim na nějakou snesitelnější úroveň.

28. června

11. den: Fjallabaksleið nyrðri

5:30 h a 36,0 km. Přijel mě povzbudit islandský kamarád. Přivezl hamburgery, hranolky, sýry a salámy. Přežral jsem se tak, že mě to ještě v noci tlačilo do žaludku a budilo ze sna. Na radu místních rangerů měním vozík na krosnu. Uzavřená cesty F208 je prý v katastrofálním stavu. Místo tří brodů na trase jich bylo patnáct a k tomu přibyly strašné kopce. Měli tedy pravdu. Jsem teď hodně pomalý a ještě navíc mi bágl dost odřel záda. Už se zase těším na vozík.

27. června

9.-10. den

5:57 h a 37,0 km. Po delší vynucení přestávce jsem znovu na cestě.  Vítr se uklidnil až večer, a tak dřu až do tří hodin do rána. Je tu mlha, déšť a ještě snesitelný protivítr. Do spacáku se rozhodně těším.

25. června

8. den: Nyidalur

15 h a 90 km. Den XXL! Po třiceti kilometrech jsem si dal krátký odpočinek na chatě Nyidalur. Pak jsem běžel dalších šedesát kilometrů až do čtyř hodin do rána. Běžím doslova s větrem v zádech. Vichřice, která mě přiková k zemi až do čtvrtka, bude foukat rychlostí 20 m/s.

24. června

7. den

6:13 h a 34,9 km. Mám za sebou náročný den. Jsem urvaný jako tibetský jak. Cesta se proměnila v říční koryto. Naštěstí bylo většinou vyschlé. K tomu se objevil starej kámoš protivítr. Škoda, že jsem nevěděl, jak mu říct, že ho zase rád vidím. Mokré boty jsem raději neřešil, snad uschnou v noci, když nebude pršet.

23. června

6. den

6:27 h a 42,5 km. Slunečný den kořeněný vyplavenými cestami, sněhovými poli a bahnem. Trasa vede do kopců. Jsem znaven. Potkal jsem starší německý pár v expedičním  terénním autě. Prý co tam dělám a odkud jsem? Pak se na sebe podívali bylo jim to jasné - takové ptákoviny dělají jen Francouzi a Češi!

22. června

5. den: Mývatn

6:31 h a 51,5 km. Panebože, to je taková paráda, mít zase všechna kolečka pohromadě! Musel jsem to včera oslavit tradičním způsobem - pořádným hamburgerem na pumpě. Dnes jsem si užil trochu asfaltu a hurá zase na polňačky. Měl jsem krásné počasí, ale muchničky nedaly pokoj. Já vím, proč k k jezeru Mývatn jezdím radši v zimě.

21. června

4. den: Reykjahlíd

4:55 h a 33,1 km. Konečně se mi podařilo sestoupit k jezeru Mývatn. Deset kilometrů jsem ztratil hledáním jedné polňačky - tundračky. Ale když mi majitel hotelu Reykjahlíd nabídl přístřeší, nesl jsem se z hor jako vítr! Po pětačtyřiceti kilometrech mám konečně spravené kolo mého běžeckého vozíku díky Eyrun z BikeHike. Z dnešního běhu mě ovšem bolí víc ruce než nohy. Těším se do postele. Dalších jedenáct dnů budu spát zase na karimatce.

20. června

3. den

6:28 h a 26,1 km. Dneska jsme měl blbej den. Kufroval jsem, nemohl jsme najít správnou polňačku, tedy spíš tundračku. Pak jsme ještě ulomil přední kolo. Skoro celý dem pršelo, což mi náladu také nezvedlo. Zítra u Mývatnu zkusím spravit vozík. Vzdušnou čarou je to 15 kilometrů, to bych mohl dát do osmi do večera.

19. června

2. den 

5:02 h a 42,4 km.Užil jsme si trochu asfaltu a už jsem zase na štěrku. Kolem osmé večer mi bylo nějak divně. Pak jsem si vzpomněl, že  bych se měl najíst, protože jsem měl jen tatranku ke snídani. Všechny krámy s vozíkem dohromady vážily 50 kilogramů. Musela nastat redukce, ale asi jsem stejně neušetřil, neboť jsme si vzal o to víc jídla a vody.

18. června

1. den: Kopasker

5:52 h a 43,4 km. Konečně se do toho mohu pustit! Auto, vlak, taxi, letadlo, autobus, taxi, letadlo, taxi, auto, autobus, taxi...A pak už konečně přišly na řadu nohy. Z Rifstangi do městečka Kopasker. Pes si útok rozmyslel, jen co kámen uviděl, zato nějaké přerostlé vlaštovky mě málem uklovaly. Silnice byla blblá až hrozná, střídaly se hluboké díry s roletou jako prase.

17. června

Hraunhafnartangi

Po úspěšném zakončení projektu prvního sólového oběhu Islandu v roce 2012 se René Kujan vydal na Island i tento rok. Letošní běžecký projekt – pokus o spojení nejsevernějšího s nejjižnějším bodem Islandu – startuje takřka na polárním kruhu symbolického 18. června. Na 85. výročí pravděpodobné smrti polárníka Roalda Amundsena. Oproti loňské akci zaznamená letošní běh několik změn. Bude kratší, ale zato náročnější.

Běžce René Kujana čeká zhruba 500 km vnitrozemím subarktického ostrova. Předem nelze přesně odhadnout, kolik kilometrů bude činit jeho denní penzum. Na překonání ostrova si vyčlenil čas 15 dní. Teoreticky by tak na něj mohlo čekat každý den zhruba 33 kilometrů se zátěží kolem 30 kg (váha samotného nákladu, bez započítání hmotnosti vozíku). V praxi bude záležet na aktuálním vývoji nevyzpytatelného islandského počasí, množství sněhu na cestách a na výši hladiny řek.

FRAM neboli Kupředu!

10. června

Přípravy na odlet z Prahy do Reykjavíku 

Čtěte podrobnosti: René Kujan se pouští do další šílenosti. Připravujeme jako obvykle podrobné zpravodajství o běhu našeho reportéra. 

1. června

Vysoké Tatry: Poslední ostrý tréning

René Kujan absolvoval poslední ostré tréningové soustředění před běžeckým dobrodružstvím na Islandu. Podívejte se na fotografie:

Přečtěte si všechny články od René Kujana na Horydoly