Vládne na nebi Běžíšek?

Já nevím, jak dosahujete klidu a míru vy. Možná si někde v koutě beze spěchu ubalíte jointa zvícího středně přerostlého krokodýla a za vypouštění kroužků kouře meditujete nad smyslem křesťanského svátku uprostřed jednoho z nejateističtějších národů.

Možná raději rukou zabrousíte mezi lahve ve vašem domácím baru a vybaveni sklenicí s ledem a limetkou v jedné ruce a značkovým uvolňovačem svalového tonusu v druhé se odebíráte do nejméně frekventované místnosti vašeho domu, abyste na chvíli unikli nesmyslnému konzumnímu shonu řítícímu se na nás v tento vánoční čas.

Každý má svůj recept. I já jsem něco okoukal od starších a zkušenějších harcovníků (díky, Štefane!). Jelikož neumím řádně nakládat s drogami a mé občasné experimenty s ďáblem jménem alkohol většinou nedopadají úplně nejestetičtěji, nejetičtěji ani nejetiketštěji, zvolil jsem cestu nejmenšího odporu. Běh.

Jelikož ale ostatní lidé mají v tento den převážně jiné starosti, nečekal jsem, že by se našel 24. prosince nějaký oficiálně pořádaný maraton. Jedinci se sklony ke svévolnému počínání to ale vlastně ani nepotřebují.

Maraton o jednom účastníku má mnoho výhod. Nikdo vás nehoní, můžete střídat tempo, zvolnit, zrychlit jak vás napadne, a v každém okamžiku tohoto zápolení budete v čele závodního pole. Jistě, vůkol nejsou jásající davy, ale kdo by je při té dřině vlastně vnímal, že.

Ačkoli první od konce, jste zároveň první od začátku, první v cíli, jediný doběhnuvší účastník náročného Vánočního maratonu! To nejvyšší místo na bedně máte zaručeno! A je-li v nebi nějaký vládce jménem Běžíšek, jehož narození si v onen den připomínáme, udělá mu vaše bláznivé počínání jen radost.

Pořádný punkrock začíná letos na nádraží v Neratovicích. Je až k nevíře, kolik lidí posedne stejně blbá myšlenka jako vás. Jít si na Štědrý den zaběhat. To jsou nápady!

Nápady, které hned na počátku trasy stihnu sdílet s dalšími pěti sportovníky, z toho dvěma ženami. Ještě než se stačím pořádně zapnout do běžecké bundy a spustit starou dobrou GPS, prožene se okolo jeden běžec a hned v zápětí běžecký pár. Další pár potkávám o několik kilometrů později. Pak už jen všude klid a mír. A hodně rybářů kolem řeky.

Soudě podle některých vystrašených pohledů na nečekaně náhle se zjevujícího šílence, řekl bych, že ne všichni měli právě aktuálně platný rybářský lístek.

Kroky (nikoli však Františka Janečka) mne vedou podél řeky Labe přes Kostelec, hopsa hejsa do Brandejsa, probzučet Č(m)elákovice, mihnout se kolem Lysé a pak už jen nekonečně krásný, svěží vzduch borových lesů po dešti v Kersku.

U přátel po rychlé sprše vyslechnu povinné litanie á la Co jsi to za magora?! a z rukou nejsličnější přítomné přebírám medaili pro vítěze. Vlastnoručně vyřezávaná, dřevěná, krásná. A jediná. Taková je. Medaile. A je k ní přimknuta i opravdová marlborka pro relaxaci plicních sklípků! Hurá!!!

Pod stromečkem následně nalézám běžecké kompresní návleky a sportovní osušku v nádherné červeno-bílé kombinaci. Podle dalších darů to vypadá, že si mne (tou dobou již patrně značně nepříčetný) Běžíšek zařadil do kategorie hodných hochů. Mno, možná se mi podařilo vlichotit se do jeho přízně svým neotřelým způsobem oslavy jeho příchodu na svět. Příští rok to asi zkusím zas. Ono se to fakt rentuje.

Klid a mír, brothers and sisters! To vám přeju já, vítěz Vánočního maratonu!