Kde se vzalo CFD? Jsou investice vhodné pro soukromé investory?

CFD jsou pokročilou formou tak zvaných futures. Zní to velmi moderně, ale jde o velmi starou metodu obchodování.

Futures zná svět už tisíce let

Už ve starověkém Babylonu, tedy v úrodném půlměsíci mezi Perským zálivem a Středozemním mořem, kde se zrodila evropská civilizace, se futures běžně používaly 3800 let před naším letopočtem. Tehdejší smlouvy o životně důležitých dodávkách obilí byly každá jiná a futures kontrakt zajišťoval oběma stranám ochranu investic.

Ví se, že o dvě tisíciletí později s podobnými futures obchodovali Japonci a individuální formy těchto zajištění se v říši vycházejícího slunce udržely až do 19. století.

Contract for Difference

Během dlouhých věků se futures přeměnily na Contract for Difference, které jsou dostupné téměř každému a díky obchodování na internetu po celém světě. CFD jsou v současnosti nejoblíbenějším způsobem obchodování s komoditami, indexy, měnami a cennými papíry. Umožňuje větší pružnost než tradiční obchodování – například přístup na zahraniční trhy, obchodování s pákovým efektem, frakčními akciemi a krátký prodej.

"CFD jsou komplexním nástrojem s vysokým rizikem rychlé ztráty peněz v důsledku pákového efektu," píše se na eToro recenze. Je to standardní varování před neuváženým investováním. Pokud však investor využije služeb profesionálů, zbytečně neriskuje a je si vědom vysokého rizika, může velmi dobře využít tento finanční nástroj.

Velmi jednoduše řečeno, CFD je dohoda mezi makléřem a klientem o zaplacení rozdílu mezi otevírací a uzavírací cenou cenného papíru. CFD jsou odvozeny od futures. Futures kontrakt je dohoda dvou stran, které se při otevření kontraktu dohodnou na ceně určité akcie nebo komodity. Transakci však dokončí někdy v budoucnu.

Standardní trh s komoditami

V roce 1865 Chicago Board of Trade změnil hru. Zemědělská plodinová burza pro většinu amerických pěstitelů obilí na americkém Středozápadě standardizovala futures kontrakty. Klasifikovala kvalitu pšenice, kukuřice a dalších komodit a stanovila standardní míru obilí. Smlouvy o budoucích dodávkách komodit tak byly stejné pro všechny zemědělce, obchodníky i odběratele. Najednou bylo možné důvěřovat kvalitě, množství i ceně a přestalo záležet, z jaké farmy a od kterého farmáře obilí pochází.

Standardizace smluv se postupně rozšířila na veškerou rostlinnou i živočišnou výrobu.

Další zlomy v obchodování s futures přišly s koncem zlatého standardu roku 1944, kdy státy přestaly garantovat obrovské válečné výdaje zlatem. Koncem 60. let minulého století se s futures začalo obchodovat na burzách mimo zemědělství. Tímto způsobem oceňované komodity jsou nejen zlato a ropa, ale také třeba železná ruda, dřevo, různé druhy kovů, a také stavební hmoty. 

Když se zhroutil světový Brettonwoodský systém roku 1971 a jednotlivé světové měny přestaly být fixovány na  americký dolar, měny se staly vysoce volatilními, to znamená, že se rychle měnily jejich kurzy. Doslova se tím otevřela stavidla pro futures. Co dříve zažili zemědělci a po nich těžaři, to prožili finančníci. Peníze se staly zbožím a spekulovalo se na jejich hodnotu.

Futures plní funkci termínového trhu. Prodejce má předem garantovanou cenu za komoditu, kterou teprve vypěstuje, vyrobí nebo vytěží. Kupující předem ví, kolik za to zaplatí a může plánovat své výdaje.

Obchodují se peníze, rizika, měny, akcie, indexy...

Pak přišel přelom tisíciletí a na Wall Street se masivně obchodovalo už nejenom s měnami a od nich odvozenými futures, ale rovnou s akciovými indexy, s riziky a dalšími složitými finančními nástroji. Tak vznikly rozdílové smlouvy, které se dnes označují CFD. Mají jen velmi vzdálený vztah k podkladovým komoditám.

Pohyb cen futures ovšem láká banky a velké investory. Nezajímá je podkladové aktivum, tedy kukuřice, pšenice, kakaové boby, ropa, zlato, železná ruda a další, ale důležité jsou pro ně poklesy a vzestupy cen na burze. Je to pro ně obdobné, jako obchodování s měnami, akciemi a dalšími cennými papíry. Bankéři nehodlají vlastnit komodity, tedy je ani reálně prodávat či nakupovat, ale vydělávají nebo prodělávají na cenových pohybech.

Při velké míře zobecnění lze říci, že hodnotí rizika komoditních obchodů a získávají finanční prémie za jejich správné ohodnocení.

Jinak řečeno, pokud se investoři domnívají, že cena komodity poroste, koupí kontrakt s garantovanou cenou. Poté, co cena komodity opravdu vzroste, prodají kontrakt za vyšší cenu. Výrobce dostane svoji garantovanou cenu v okamžiku výroby, bankéř vydělá na správném odhadu a nakupující získá komoditu za cenu, která platí v okamžiku prodeje. 

Jedná se tedy o složité a rizikové nástroje, které ovšem mohou velmi dobře vydělávat. Samozřejmě i prodělávat. V každém případě patří do rukou profesionálů. Amatéři nemají ani nejmenší šanci uspět na trhu plném finančních žraloků, obřích korporací, bank a investičních institucí.

Kromě potřeby značného finančního vzdělání je k jejich obsluze nutný obrovský přehled o trhu, tedy obrovské množství dat. A také velké množství peněz, protože futures se kupují jako hromadné kontrakty.

Výhodou CFD pro malé investory, jakožto obchodování s futures, je že neexistuje žádné skutečné vlastnictví podkladové aktiva. Nemusí tady kupovat železniční vagóny naložené pšenicí, uhlím či železnou rudou, ale mlže nakupovat po malých částkách. Místo aby kupovali celé akcie nebo futures kontrakty, získává pouze jejich zlomky.