Poker: sport, hra, hazard?

Poker jako sport

Česká pokerová scéna má své hrdiny. Jan Škampa vyhrál prestižní turnaj seriálu European Poker Tour a získal 17,5 milionu korun. Martin Staszko skončil druhý na Main Event World Series of Poker a vyhrál 98 milionů korun.

Jejich příběhy jsou podobné mnoha dalším slavným sportovcům. Oba mají za sebou tvrdý trénink a postupně stoupající kariéru. Jan Škampa analyzuje hru z ryze racionální stránky přes matematiku, v níž má vysokoškolské vzdělání. Martin Stazsko dává do hry více kreativity a emocí, protože ještě než přišel do profesionálního pokeru, patřil do šachové špičky.

Tréning, kariéra i finanční výhry odpovídají praxi všech ostatních populárních sportovců na Škampově a Staszkově úrovni.

Rozdíl je snad jen v tom, že veřejnost vidí doslova v přímém přenosu, jak jim konto narůstá nebo se naopak vyprazdňuje přesně podle výsledků na turnajích. Nikdo se tím netají, vše je průhledné. 

Ve většině ostatních sportů je spojení závodníků a peněz více či méně zamlžené a pro nezasvěcené bývá nejasné.

Za pokerovými špičkami  se bojuje na turnajích u reálných stolů i v on-line hernách na mnoha úrovních o různě velké peníze. Kdo zná například strukturu fotbalových lig, nebo třeba šachových turnajů, pro toho není pokerový výkonnostní sport nic neobvyklého.

Amatéři potom hrají pro zábavu na mnoha soutěžích, kde se nedá moc prohrát, ale také ne vyhrát významné finanční částky. Fotbalisté podobné soutěže nazývají pralesní ligy. Všichni sportovci, kteří je hrají, svůj sport milují, ale vědí, že špička je pro ně nedosažitelná. Dávají svému sportu hodně, ale jejich život je někde jinde.

Poker je zábavná hra

Přenosy ze světových pokerových turnajů mají v současnosti vyšší sledovanost než golf či fotbal. Zájem v Česku se také zvedá. Objem prosázených peněz válcuje tradiční formy sázek. Odhaduje se, že poker už má 40% podíl na všech sázkách.

Komentované přenosy z pokerových turnajů nemusejí Češi sledovat jen na zahraničních televizích, nebo na webových stránkách, ale také na sportovním kanálu veřejnoprávní České televize a v české mutaci Eurosportu.

V Česku se podle loterijního zákona a po následném rozhodnutí soudu mohou hrát veřejné pokerové turnaje o peníze pouze v registrovaných kasinech a na registrovaných internetových herních serverech. Zároveň se rozrůstají soukromé pokerové kluby. Kasina mívají obvykle daleko vyšší poplatky, než internet nebo kluby. V zahraničí se hrají velké pokerové turnaje také na dalších místech. 

Nejvíce lidí hraje poker on-line. Většina bere rekreační hraní jako relax podobně jako třeba klasické české karetní hry prší nebo mariáš, případně jako solitaire v každých Windows na domácím počítači.

Další se v on-line turnajích učí vůbec pořádně hrát, sbírají zkušenosti a schraňují peníze pro účast na velkých živých turnajích. Hraje se téměř výhradně na celosvětových pokerových serverech, jako například Allslotscasino.com, protože český herní trh je malý a hráči potřebují širokou komunitu soupeřů, aby našli dostatek soupeřů na své úrovni a zároveň mohli herně růst. Je to úplně stejné, jako v obdobné světové šachové komunitě.

ČTĚTE TAKÉ: Geocaching v pokeru 

Poker může být hazard? Ano, ale....

Ministerstvo financí považuje poker za hazardní hru. Proti tomu stojí většina hráčů, kteří tvrdí, že k výhře je potřeba umět hrát a mít mnoho dalších dovedností. Část se lze naučit studiem a tréninkem, něco odkoukat od úspěšnějších soupeřů a špičkoví hráči ještě k tomu ovládají umění, které mají od přírody. Je potřeba i trochu štěstí, jako v jakémkoliv jiném sportu. Poker je v tom hodně podobný anglickému bridži, šachům, či asijské hře go.

Ač to finanční úřady dělají, nelze házet dovednostní karetní hru poker do jednoho pytle s čistě hazardními ruletami, hracími automaty, nebo třeba skořápkami. V nich nemá hráč na případnou výhru nebo prohru téměř žádný vliv.

Každá hra o peníze, nejen karetní, se samozřejmě může zvrhnout v hazard. To nelze zastírat ani u pokeru. Hodně lidí se při tom zruinovalo, zbankrotovalo, anebo se neúnosně zadlužilo. Stává se to, když se hráč s vidinou lehce vyhraných peněz nesmyslně vrhá do akcí, které nemá šanci vyhrát. Nasází velké peníze proti silným soupeřům, zúčastní se příliš drahých turnajů, nebo si dokonce půjčuje na turnajové poplatky.

Klíčovou dovedností při dlouhodobém hraní pokeru nakonec není znalost hry nebo psychologie soupeřů, ale dobré zacházení s bankrollem, což je v pokerovém slangu suma, kterou má hráč k dispozici. Znamená to nepouštět se neuváženě do turnajů, které by vás mohli finančně zničit. Zvláště u hraní naživo je potřeba počítat nejen s přímými poplatky, ale také s ubytováním, jídlem, dopravou a dalšími zdánlivě drobnými vydáními. U on-line turnajů je potřeba hlídat drobnější, ale o to častější a nenápadnější výdaje ve virtuálním prostředí.

Pro orientaci: Na evropské špičkové turnaje se platí zápisné pět tisíc eur. Na malé domácí klubové turnaje stačí pět set až tisíc korun.

V různých učebnicích pokeru se uvádí různé bezpečné hodnoty, ale základem je, aby si každý hráč předem stanovil, kolik peněz může prohrát. Za jakou hranici nesmí zajít za žádnou cenu, ať se děje, co se děje. Poker je totiž pouze hra a je potřeba také normálně žít. Racionálně si tedy stanovte, kolik peněz potřebujete na živobytí a kolik financí chcete obětovat hraní. Pokud vyhrajete, je to báječné. Jestli stále prohráváte, musíte s tím skončit, abyste neohrozili existenci svoji nebo dokonce své rodiny. Štěstí je možné pokoušet, až zase dostanete výplatu v zaměstnání.

Kdo tyto výdaje nesleduje, je hazardér neboli patologický hráč, čili gambler. Nehraje pro potěšení ze samotné hry, ale baží po vítězství za každou cenu. Neohlíží se na skutečnost, že vlastně nevyhrává vůbec nic a naopak se propadá do spirály dluhů. Někdo má v sobě dispozice k takovému chování, jiný těmto svodům odolá. Tak zvané "bažení" je stejný psychický mechanismus, jaký se spouští například u obézních lidí při přejídání, alkoholiků, drogově závislých, ale třeba také vyznavačů adrenalinových sportů. Cesta z toho ven vede jen přes psychiatrickou léčebnu.