Slackline vyvolává závislost

Zeptali jsme se Jakuba Kwětoně, proč chodí po lajně a proč je spoluzakladatelem ochodu Slackshop.

Proč jste založili obchod právě na slackline?

Máme to asi tak, že je díra na trhu. Dají se tady koupit nějaké sety, ale přijde mi, že jenom pár kousků.

Jaké máte značky?

Koupíme popruhy, koupíme železo...

Je to tedy v podstatě váš výrobek?

Jo.

Poslechněte si ROZHOVOR o slackline (21 MB, WMA, 44:33 min). S Jakubem Kwětoněm hovořil Kuba Turek v Růžové čajovně.

Podívejte se na obrazový MANUÁL, jak natáhnout slackline.

Nepůjdou po vás Hudysporty, Rockpointy a ostatní obchody?

Myslím že ne. Nečekáme nějaký velký zisk. Hlavní je, že jsme první oficiální obchod. Slackline je tady už dva roky. Za ty dva roky se úroveň obrovsky zvedla. Teď je tedy dobrá doba na otevření krámu, protože o slacklajně začínají lidi vědět. Pro spoustu lidí je to ještě novinka, ale maličko o tom už ví i veřejnost.

Na všechny internetové krámy, které vozily z ciziny levné věci, zatlačily kamenné obchody, aby zvedly ceny. Teď je za to šetří antimonopolní úřad.

Naše výhoda je, že zatím nemáme konkurenci. Prodávají to i ostatní, ale my jsme levnější. Navíc chceme z naší internetové stránky udělat nejen obchod, ale také komunitní web. Plánujeme tipy, návody, zprávy z akcí.

Takové stránky tady ale už existují.

Karel na Slacklive to dělá tak, že materiál nakupuje, ale nemá to jako podnikání. Postupuje způsobem: Tady máš matroš, dej mi prachy. My prodáváme normálním způsobem.

Kolik lidí v Česku chodí na lajně?

Aktivně to jsou stovky slacklinistů. Tvrdé jádro loni tvořilo nějakých padesát lidí a letos tak sedmdesát. Myslím, že letošek je přelomový. Chodí čím dál víc lidí, obtížnost triků raketově stoupá.

Na čem je to vidět?

Letos se přešla na Frýdlanstkém cimbuří highline. Byl to Kolouchův projekt, ale pod vedením Stefana z Německa, který už chodí deset let a je to pro nás v Česku takový guru. Loni tam všichni naši popadali, ale letos jsme to přešli všichni čtyři, co jsme to zkusili.

Na závodech se systém bodování ještě vychytává, aletřeba loni stačilo lajnu přejít a udělat otočku, kdežto letos člověk musel na lajnu naskočit a udělat tam nějaký trik, aby se vůbec dostal do finále.

Co jsou dneska dobré triky?

Pokročilé triky jsou skoky. Hodně dobrej trik je salto. V Čechách to udělá na závodech jen Smolda. Na hihgline udělají backflip jeden-dva lidi na světě. To se ale během pár týdnů určitě změní.

Na to nikdy normální člověk bez gymnastické průpravy nikdy nebude mít.

Slack line, když je natažená nízko nad zemí, je masová zábava. Může chodit úplně každý. Myslím, že Češi jsou takoví, že přijdou do parku, roztáhnou si deku, házejí si talířem a při tom je spousta příležitostí natáhnout lajnu.

Jak se má tedy začínat?

Já jsem začal chodit vloni. Dostal jsem se k tomu přes kamarády, co lezou po skálách. Jeden si pořídit lajnu a ještě večer jsme ji šli natáhnout. Největší problém je začátek. Nevím, jestli jsi na tom někdy stál...

...ano, ale ne moc dlouho.

To je právě vono! Každej to má stejný. Kromě gymnastů všichni musí hoďku nebo dvě zkoušet a padat. Musíš pomalu zatěžovat svaly, až přijdeš na to, jak stát. Po hodině je většina lidí schopná udělat prvních pár kroků. To je moment, kdy je to začne bavit. Hodně lidí ale odradí, že nejde chodit hned od začátku.

Na co je tato forma provazochodectví vlastně dobrá?

Chodění po lajně vyvolává závislost. Je to zvláštní pohyb. Pro mozek je těžký pochopit, co se děje mezi nebem a zemí. Nemáš pevnou půdu pod nohama.

V lajně a hlavně na kotvících bodech vznikají strašné síly. Jak poznáš, že je všechno v pořádku?

Způsobů, jak lajnu natáhnout, je víc. Základní je kladkostroj, ale stačí jenom lezecké karabiny. Standardem je textilní materiál s nosností dvě tuny. Přesto lajny praskají. Je to spotřební zboží. Průšvih je, když praskne smyčka okolo stromu, to pak lítá železo a může dojít je zranění. Zásada tedy je, že používáme co nejméně elementů, kde můžeme udělat chybu (smyček, uzlů, karabin), a zároveň všechno předimenzujeme.

Co je ve vašem sportu nejvyšší level?

Jasně že highline. Jen co opustíš zem, začneš ztrácet kontakt s pevnou hmotou. Když stojíš třeba na turistické vyhlídce a koukáš dolů, říkáš si: "To je hloubka, to je peklo!", ale jsi spojený se zemí. Na highline jsi uprostřed prostoru, není čeho by ses zachytil.

Nějaké velké projekty?

Chození nízko nad zemí mě už moc nebaví. Největší zážitek jsem měl ze zmiňované hajlajny na Frýdlanstkém cimbuří v Jizerkách. Přešli jsme také na Dogu v Tiských stěnách. Chystáme megalajnu přes soutěsku Džbán v Divoké Šárce. Bude to hodně vysoko a přes sedmdesát metrů daleko.