Zemřel popularizátor geodézie Lubomír Chamout

Zeměměřický inženýr, pedagog a publicista  Lubomír Chamout  zemřel v neděli 11. listopadu  2012 ve věku 58 let.

Je známo, že Lubomír Chamout se k pedagogické práci dostal po praxi ve  Vojenském  projektovém ústavu v Praze, kde jako civilní zaměstanec byl u unikátních geodetických měření, která ústav na tehdejší dobu velmi moderním způsobem prováděl.  

Po privatizace Vojenského projektového ústavu  se začal Chamout od roku 1991 věnovat pedagogické činnosti. Postupně působil, aniž by změnil katedru, jako odborný asistent na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze, dále na Fakultě lesnické a enivironmentální České zemědělské univerzity v Praze a  do poslechních chvil života na Fakultě životního prostředí stejné univerzity.

V průběhu jednadvaceti let své pedagogické činnosti byl úspěšným řešitelem grantů Fondu rozvoje vysokých škol, byly mu úředně potvrzeny užitné vzory a dále se spolupodílel  na řešení výzkumných úkolů na mateřské katedře biotechnických úprav krajiny, kde dlouhá léta garantoval  několik odborných  předmětů. Krátce před smrtí mu byl dokonce přijatý vynález.

Chov pavouků na vlákna do teodolitů

"Chamout byl dlouholetým propagátorem oboru nejenom ve škole i na veřejnosti. Napsal povícero článků o historii  zeměměřictví a k dějinám jej přivedla i náhoda. Přiženil se do rodiny konstruktéra geodetických přístrojů a jejich výrobce Jana Ludvíka Friče. Jeho žena Kateřina Chamoutová byla totiž  Fričovou vnučkou a Luboš měl tak možnost poslouchat vyprávění v té době ještě žíjící babičky Fričové o tom, proč a jak se ve Fričových dílnách chovali pavouci, jejichž vlákna se využívala pro nitkové kříže dalekohledů k teodolitům," píše se v nekrologu, který uveřejnily odborné webové stránky. .

"Většina studentů jej pro jeho zásady a způsob, jakým hodnotil jejich znalosti, považovala sice za velmi přísného, ale spravedlivého pedagoga. Dbal na to, aby zkouška měla dvě části,  písemnou a poté ústní, kdy skutečně nejméně půl hodiny u něho studenti odpovídali na otázky, které si vylosovali ze tří pohárů. Proto jeho podpis má ve studijním průkaze odhadem přes deset tisích studentů, které zkoušel, vedl je při cvičeních nebo dohlížel na jejich činění v měřických skupinách  na závěrečných praxích," píše se dále na webu určeném zeměměřičům.

"Ústní zkoušky by nemělo nahrazovat zkoušení na dálku prostřednictvím počítačových aplikací. Vždyť při ústním zkoušení máte ještě poslední možnost studenta naučit to, co zrovna neuměl," říkával pobaveně populární a uznávaný pedagog.

O měření se nepíší eseje

Také si nikdo ze studentů nemůže pamatovat, že by jeho přednáška odpadla nebo se nekonala. Prostě k té situaci nikdy nedošlo a pokud nemohl sám přednášet, tak  vždy  za sebe našel náhradu. A to Lubomír Chamout neměl zrovna lehkou úlohu při výuce takového technického předmětu, jakým je zrovna geodézie. Na univerzitě na kraji města to nebyl zrovna pro něho snadný úkol.

"Zdejší studenti se  sice dokážou  naučit rozpoznat a latinsky správně pojmenovat  každého z 250 brouků, ptáků a dalších živočichů, ale naučit je například vypočítat vzdálenost mezi dvěma body, jejichž souřadnice znáte,  to už může být problém," často si stěžoval na menší bystrost a malou snahu o  logické uvažování mladé generace Lubomír Chamout. "Je trochu škoda, že zrovna  mladí lidé na České zemědělské univerzitě neumějí  posuzovat  jevy a skutečnosti obyčejným zdravým selským rozumem," dodával s úsměvem.

"Ona ta geodézie je pro ty mladé lidi těžká, protože se o ní nedají psát eseje,"  říkával ještě na vysvětlenou.

" Myslím si, že přesto všechno měl z většiny studentů radost.  Chamoutovu geodézii jsme se neučili jen proto, abychom měli  zkoušku za sebou, ale také proto, abychom  populárního pedagoga nezarmoutili svými neznalostmi," přiznala jedna z jeho bývalých studentek, která se později stala jeho kolegyní na univerzitě na okkraji hlavního města.

Skaut bez bobříka hladu a mlčení

Mezi spolužáky ze Střední průmyslové školy zeměměřické byl Lubomír Chamout  známý jako skaut, který působil v proslulé Dvojce Jaroslava Foglara.  Říkali jsme mu Skaute  a dokonce jsme mu věřili i že splnil všechny bobříky kromě dvou - hladu a mlčení. I když je pravda, že občas mlčel, když jedl.

Zásady dodržované členy  této zájmové organizace  s dlouholetou historií ovlivňovaly i další Chamoutovo  jednání v rodině,  ve svém okolí i na pracovišti.

"Měl  dar srozumitelně vysvětlit, jak se určité zdánlivě složité  činnosti mají provádět a  co je nejdůležitěší o nich všechno vědět. Možná právě proto na jeho přednášky chodili i kolegové z jiných pracovišť. Tím měla jeho práce pro popularizaci zeměměřictví vyšší hodnotu," píše se v nekrologu zveřejněném na odborném webu.

"Chamoutův podpis má ve studijním výkaze nejméně deset tisíc studentů, které Luboš naučil mimo jiné vyznat se v mapách, vypočítat základní geodetické úlohy a že mezi geologií a geodezií je přeci jenom větší rozdíl než jenom ta slabika," zaznělo na pohřbu  zeměměřiče, publicisty a pedagoga  Lubomíra Chamouta  v pátek  16. listopadu 2012 v Malé obřadní síni Krematoria v Praze ve Strašnicích, kde se s ním rozloučili nejbližší, kolegové, kamarádi skauti  a přátelé.

Autor je bývalým kolegou a přítelem Lubomíra Chamouta.