Expedice do neznáma: Arménie

Pár přátel stačí mít

Vždycky jsem chtěla vzít batoh na záda, objevovat krajiny nepoznané a kráčet cestami nevyšlapanými. S přesně takovým cílem se skupinka mladých, perspektivních, cílevědomých a odhodlaných kamarádů z Čech a Moravy ve složení čarokrásných dívek Anči, Bětky, Barči a nebeských kluků Kuby H., Ondry a Kuby M. vydala na třítýdenní cestu do Arménie a Gruzie.

Odlet z Katovic

Plán cesty byl nejistý. Jistotu celého výletu tvořily pouze data odletů, což i pro nejmenovaného Kubu M. bylo dost svazující. Nejprve chtěl odletět o den dříve, v den odletu pro jistotu zaspal a nestihl Regio jet z Prahy do Ostravy, ale vše jsme stihli a na letiště do polských Katovic jsme dojeli v bujaré náladě každý s osmi pivy v těle. "To bude čůrací let," pomysleli jsme si. Jelikož jsme studenti a celý výlet si jel na vlnách "za málo peněz hodně muziky," musely přijít na řadu české praktiky. Zlaté české ručičky spolu s vyčůraností Čechům rovněž vlastní se spojily a vznikla z toho úspora peněz v podobě spojení dvou batohů dohromady za přispění bederních pásů a potravinové folie. Na palubu jsme tedy nastupovali oděni v bundách, na nohou pohory, v ruce stan, ale se splněným váhovým limitem. Dobrodružství mohlo začít…

Gamarjoba, Gruzie

Po příletu do gruzínské Kutaisi jsme si připadali, že jsme spadli do medu, jelikož roj včel v podobě taxikářů byl neodbytný. Po téměř probděné noci v letadle byla hodina rozhodovacího brainstormingu hodně náročná, ale podle kréda mého nejlepšího kamaráda "hlavně nehledej chybu v sobě," za všechno mohli taxikáři. Následoval rychlý přesun do Tbilisi. Po prohlídce rozpáleného hlavního města jsme usoudili, že rozžhavené betonové zdi velkoměsta nejsou nic pro nás, a tak následoval přesun nočním vlakem do Jerevanu, hlavního města Arménie.

Z Jerevanu až na konec světa do Sevaberdu

Příjezd do Arménie se odehrával v podobném scénáři, nálet včel na slaďoučký med. Vše bylo odbouráno naší asertivitou a odhodláním smlouvat, což některé taxikáře evidentně odradilo. Naše požadavky jet do téměř opuštěného města Sevaberd, odkud jsme chtěli vycházet na třídenní trek, se mnohým nezdál natolik výdělečným, zvlášť když jejich krycí jméno téhle horské vesničky bylo džungle. Všichni dobře známe, že trpělivost růže přináší, a tak i my jsme se po hodině pochodování v okruhu 50 metrů okolo jerevanského vlakového nádraží vydali na cestu.

Přechod Geghamských hor

První den jsme vystoupali okolo 1300 výškových metrů a za pomoci vrstevnic, které se vlnily ve staré vojenské mapě, jsme první den tábořili u horského jezera Aknalič. Zatímco Kuba M. zažíhal oheň, Kuba H. žhavil svůj fotoaparát, no nedivte se, hory a spousta kytek, to je něco pro něj. Začínal už svou pětistou fotku.

PANORAMA: Horské jezero Aknalič. Foto: Jakub Holec
Kliknutím na snímek otevřete velké panorama:

Ráno jsme posnídali a vydali do sedla mezi rudé sopečné kameny, kilometry chůze naskakovaly, o výškových metrech nemluvě. Během prvního výletu se ustálilo v našich slovnících mnoho motivačních pojmů:

• direkt (přímé vedení trasy co jen to šlo)
• Vaňousovo tempo (Vaňous = učitel Vaněk, extremní sportovec)
• to nenajdeš (každý z nás se vždycky snažil po vykonání své osobní potřeby zakrýt stopy)

Na třetí nejvyšší arménskou horu Aždahak (Azhdahak 3597 m) jsme zvolili Vaňousův direkt, pár fotek a rychle k dalšímu jezeru, stavba stanů za pomocí místního pasáka ovcí.

PANORAMA: Nejvyšší arménská sopka Aždahak. Foto: Ondřej Vosecký
Kliknutím na snímek otevřete velké panorama:

Třetí den ve třech tisících metrů nad mořem nám ukázal, že sluneční paprsky jsou poněkud intenzivní, nejvíc to odnesla Anča, která se probudila do arménské krajiny připomínající Mongolsko s opuchlou tváří rodilé Mongolky.

Právě poslední den přechodu hor byl plný uvědomění si, že bohatství je relativní pojem. Potkali jsme místní rodiny žijící v jurtách hledajíce nejbližší mobilní signál na deset kilometrů vzdáleném kopci.  Všichni jsme si uvědomili, že celý život je o okamžicích, nikoli o zdolaných vrcholech, vystudovaných titulech a množství peněz na účtu. Cestou kolem lehce se vlnících vyhaslých sopek si pokládáme otázku, co je to vlastně chudoba? Zdejší chudoba rovnala se nezkrotné svobodě, která se odrážela v jiskřících se očích divokých koní.

Monastýr Geghard a snídaně snů u Three G’s

Pro sestup z hor jsme zvolili luxusní transport s "milk guyem," gazík, který by byl pro komfortní jízdu určen pro čtyři osoby, pojmul devět lidí, navíc šest napěchovaných báglů, a k tomu dva kanystry čerstvého mléka. Všechno lepší než ťapkat z kopce dolů. Život je přece o okamžicích.

Vyhozeni u cesty jsme byli odhodlání jít na stop a podívat se k vyhlášenému chrámu Geghard, který byl již ve 3. století vytesán z jednoho kusu skály. Když najednou, týpek sundává "spd“čka" z nohy a spustí na nás anglicky. Zažíváme příjemný šok po týdnu trápení se s ruštinou. Zve nás k sobě domů, prý s manželkou mají nový start up bed and breakfast, ale vše je zatím ve fázi příprav. Zjišťujeme, že se jedná o holandský manželský pár, který pracuje v arménských sklenících a učí Arménce pěstovat kytičky. Nenápadný dům nás ohromil svým neskonalým výhledem z nádherné verandy. U Three G’s, jak si tihle sympaťáci nazvali svůj nový byznys (dům je u měst Garni, Goght, kostela Geghard) jsme strávili nádherný večer, absolvovali jsme prohlídku monastýru, družili se, umyli se, utřeli ve froté ručnících(!!!) a zalehli na verandě s TÍM výhledem. Na další dny jsme si naplánovali ještě pár výletů v Arménii. Kdybychom jen tušili, co se stane…

Vždy připraveni – being flexible

Původní plán prohlídka Jerevanu, horského jezera Sevan a trek v Dilijanu byl zamítnut z důvodu toho, že jednak nebyl žádný direkt spoj, což se nám moc nepozdávalo, a navíc v gruzínských horách se udělalo hezky. Během hodiny jsme se rozhodli, že přejedeme do Tbilisi. Začali jsme jednat – lítali jsme po tržišti, dělali generální nákup na tortily do vlaku, měnili peníze, utráceli poslední arménské, zajišťovali poslední volná místa do vlaku.

Až po nasednutí do vlaku jsme si uvědomili, že naše arménské putování je u konce. Putování, ve kterém jsme se setkali nejen se skvělými Holanďany, kterým jsme řádně zkolaudovali Three G’s camping, ale především jsme zažili nezkrotnou svobodu v okolí nádherných třítisícovek, která se v našich hlavách ukotvila na hodně dlouhou dobu…

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Další zastávka: Kavkaz, Gruzie…

PANORAMA: Tbilisi, hlavní město Gruzie. Foto: Jakub Holec
Kliknutím na snímek otevřete velké panorama:

Cesta do neznáma na Horydoly

I. Arménie

II. Gruzie

III. Kazbek

IV. Svanetie