Kachna letí do Londýna

"Nechtěla jsem tomu věřit," kroutí hlavou ještě dnes, pár dnů po vydařeném pobytu v kosmopolitní metropoli Kateřina mezi přáteli zvaná Kachna.

Komfortní hostel

Z letiště Heathrow jsme do hotelu v centru Londýna na London Bridge dojeli metrem asi za hodinu a půl. Náš hostel St. Christopher’s Inn byl komfortní, skvělý.

Cvrkot mnoha jazyků, milé přijetí, supr služby. V ceně je minikino, sauna, jacuzzi. Nejluxusnější hostel, co jsme kdy viděli, ale úplně civilní. Žádná křeč. Setkávají se tu studenti - cestovatelé z celého světa.

Trochu se porozhlédneme…

Trochu jsme se podívali po okolí, na jižním břehu Temže je kousek od bydlení historická čtvrť Southwark, našli jsme tam hned takové pecky jako historický trh Borough Market, katedrálu sv. Pavla, Shakespearovo divadlo Globe.

První zádrhel a elegantní řešení: Máme objednanou večeři v restauraci Zakudia Bar, ale vstup je od jednadvaceti let. Kachně je 18, Juditě a Davidovi devatenáct let. Servírka chvilku váhá, ale pak mávne rukou a nechává nás v klidu jíst. Je pátek večer, centrum Londýna a restaurace je narvaná.

Po večeři ještě vyrážíme do města, půlnoc je všude spíš začátek zábavy. V jednom tanečním klubíku máme sraz s kamarádem, který v Anglii studuje a do hostelu se dostáváme k ránu.

Frišno na Temži

V sobotu jsme stihli pouze ruské kolo London Eye a následnou jízdu parníkem, opulentní oběd v Hard Rock Café a voskové figuríny v Madam Tussauds. Ale i tak to stálo za to.

Na parníku odjíždějícím od paty kola nás čekala příjemná průvodkyně, uměla hrát, pracovala s hlasem a grimasami. To se nám líbilo, vše bylo živější. Pozor – na parník na Temži si berte teplejší oblečení než na normální procházku. Fouká tam víc než by člověk myslel.

Po krátkém bloudění v metru, které jsme vyřešili dotazem na turistického asistenta (v Londýně novinka, ale k pohledání!), přicházíme do slavné restaurace Hard Rock Café , co ji nosí na tričku lidi na celém světě. Trávíme tam čtyři hodiny drahocenného času, ale stojí to zato. Porce jako pro obry, milá obsluha, všude štěbetají děti, jejichž rodiče si tuto kavárnu oblíbili jako místo pro narozeninové oslavy.

Strašidelná Madam Tussauds

Judita je nadšená v muzeu voskových figurín, všichni svorně se ve strašidelné místnosti bojíme. Celou londýnskou historii v kostce shlédneme ze sedadel vozíku v podobě slavného londýnského taxíku, pak nás to zaveze do tmavé místnosti a zažíváme hrůzu jako ve strašidelném zámku. Žádné laciné triky jako na Matějské, ale živé figury vrahů a jiných vejlupků londýnského podsvětí.

Večeře v Ruby Blue

Posilněni po náročném dni nás čekalo v exkluzivní restauraci mezi Trafalgarským náměstím a Soho přišlo vhod. Šli jsme rovnou bez čekání v dvousetmetrové frontě a vychutnali si exkluzivní servis. Dámy mají na záchodě asistentku s parfémy, pánům podává pomocník ručníky.

Interesantní, leč raději si vychutnáváme jídlo a po očku sledujeme tři dámské rozlučky se svobodou, které se tu konají. V Británii je to nějaká velká móda. Po večeři vynecháváme doporučený rockový klub, jsme unavení. A vůbec, v Londýně buď musíte vstávat pozdě, anebo za zábavou vyrážet až kolem půlnoci.

Po ránu nakupujeme

Na jaře se tu kupuje móda z outletů, kde jsou k dostání světové módní značky za polovinu ceny. My jsme si chtěli užít spíše atmosféry, barev, vůní a chutí, a tak jsme vyrazili na Camden Market. Tam se prodávají různé exotické oblečky, je to ráj pankáčů a jiných příznivců šílené módy.

Inventura po půldenním procházení obchodů: Kachna – pestré šatičky, barevné ponožky, supr kabelka. Judita – sluneční brejle, pohledy a málem pankáčská bunda. David – sluneční brejle, mikina.

Zašli jsme také do podivného obchodu s latexovými oblečky, hned se nás ujal podivně namalovaný pán, začal na nás zkoušet různé korzety a jiné roztodivnosti a pak řekl: Praha je divná, ale bezvadná. Tím nás dostal.

Tower of London: havrani jsou v klecích

Při návštěvě slavného Toweru jsme se ptali po slavných havranech, které podle legendy chrání Londýn před katastrofou a nepřáteli, ale bohužel byli schovaní v klecích. A hádejte proč? Přeci kvůli ptačí chřipce. Jinak Tower dobrý.

Večer jsme vyrazili na večeři do Mint Leaf, ale už vás nebudeme unavovat vypočítáváním dobrůtek, které jsme měli. Snad jen tolik, že to bylo napůl indické a že jsme si tam pochutnali úplně nejvíc. K tomu bílé chilské vínko.

Po večeři jsme bloumali po centru Londýna, až nám ujelo poslední metro, takže jsme museli hledat nějaký autobus. Vypadali jsme hodně bezradně, takže milý Londýňan si kvůli nám nechal ujet svůj bus a trpělivě pro nás hledal spojení. Našlo se, poděkovali jsme a šup do hajan.

Čtyři dny jsou málo

Londýn je skvělý, čtyři dny jsou málo, nejvíc jsme si užili dobrého jídla, skvělé atmosféry a zajímavých nákupů. Kachna se opravdu tetelila blahem, má totiž toto město moc ráda. Ostatním se tu také moc líbilo a určitě přijedou zase. Stále je co objevovat, ať již v rozlehlém středu města, anebo v okolí. Je to tak na měsíc nebo rovnou na odstěhování sem.