Kamzíci, kozy, kozorožci

Snad proto se občas objeví názor, že všechny zákazy v Tatrách se na kamzíky jen svádějí, zatímco v Alpách kamzíci prospívají i přesto, že je tam povolen jejich lov a turistů je mnohem více. V tomto článku se pokusím uvést některé méně známé souvislosti výskytu horských kopytníků v přírodě.

Antilopy, ovce

Kamzíci jsou přežvýkaví sudokopytníci z čeledi turovitých. Co se týká příbuznosti s dalšími živočichy, podle některých autorů patří mezi kozy a ovce (podčeleď Caprinae), avšak jiní je řadí do zvláštní podčeledi Rupicaprinae (kamzíci). Zdůrazňují jejich příbuznost s antilopami. Věda rozeznává tři druhy: bělák (Oreamnos americanus) žije v severní Americe, středozemní (Rupicapra pyrenaica) osidluje Pyrenejský poloostrov, horský (Rupicapra rupicapra) je středoevropským druhem. Popsal jej už Linné v roce 1758. Postupem času se však ukazovalo, že populace tohoto druhu v jednotlivých pohořích se od sebe liší v detailech stavby těla či v chování.

Tatranský poddruh (Rupicapra rupicapra tatrica) byl tak od svého alpského bratra (Rupicapra rupicapra rupicapra) odlišen až v roce 1971.

Vývoj od doby ledové

Rozdíly mezi poddruhy se dají vysvětlit vývojem v posledních deseti tisících letech. Na sklonku doby ledové žili kamzíci prakticky v celé Evropě, kde se v té době rozkládala oblast chladných stepí. Přivykli životu na otevřených prostorech a když se pak s oteplováním klimatu začaly šířit souvislé lesy, kamzíci zvolili útočiště ve vyšších polohách, kam les nedokázal proniknout. Tím se jednotlivé populace izolovaly a jejich další vývoj probíhal odděleně, v závislosti na místních podmínkách.

Západokarpatská populace se postupně zmenšovala, jak les pronikal stále výše. V Nízkých Tatrách kamzíci dokonce vyhynuli, jejich původní výskyt dnes prokazují jen fosilní zbytky kostí.

Kamzíci dnes

S příchodem člověka-pastevce se životní prostor kamzíků dále zmenšoval, alarmující pokles jejich početnosti lze pak sledovat zhruba od druhé světové války. Z 1250 kusů na dnešních asi 300. (Pro úplnost dodejme, že asi sto kusů bylo opětovně vysazeno v Nízkých Tatrách jako tzv. náhradní populace, tedy záloha pro případ vyhynutí v Tatrách).

Někteří kritici snah na záchranu kamzíka soudí, že tatranský poddruh je vlastně zdegenerovaný a pokud nepřežije sám, nemá smysl se snažit ho zachránit. To však není pravda. Přestože zdejší kamzíci museli projít příbuzenským křížením, nevedlo to k jejich degeneraci. Naopak se dokázali výborně adaptovat na lokální podmínky.

Oproti Alpám, ovlivněným blízkostí moře, mají Tatry drsnější kontinentální klima. Zdejší rasa se tomu musela přizpůsobit, a tak si tatranští kamzíci nezvykli trávit zimu v pásmu lesa, ale téměř pořád setrvávají nad jeho horní hranicí. Není například tato výjimečnost hodná ochrany?

A ti ostatní...

Kamzíci tatranští nejsou jedinými horskými "kozami", které se těší velké pozornosti ochranářů. Alpští kozorožci zažili ve své domovině velmi podobný osud, proto snad nebude na škodu si i o nich povědět trochu více.

V pohořích Evropy, Asie a severní Afriky (mj. Pyreneje, Kavkaz, Altaj) žije sedm druhů kozorožců (rod Capra). Všichni patří do podčeledi koz (Caprinae), rozdíly mezi druhy jsou podobně jako u kamzíků způsobeny izolovaným vývojem populací.

Typickým zástupcem ve střední Evropě je alpský poddruh kozorožce horského (Capra ibex ibex). První historické záznamy o něm jsou už z roku 723 n. l. Ve středověku byla tato mohutná a majestátná zvířata (dospělý kus váží až 90 kg) v Alpách intenzivně lovena pro maso a trofej, ale i pro údajné léčivé účinky rohů, krve a vnitřností. Stavy kozorožců proto prudce klesaly a nechybělo mnoho k jejich úplnému vyhynutí. Na přelomu 18. a 19. století přežívalo poslední stádo asi 60 kusů v oblasti Gran Paradiso v Itálii. Jen přísná ochrana této oblasti (již od roku 1856, dnes národní park) umožnila zdecimované populaci kozorožců opět se zotavit. Z Gran Paradisa se později podařilo navrátit kozorožce i do dalších částí Alp.

Kozorožci v Tatrách?

Je zajímavé, že tito přežvýkavci byli v minulosti také součástí tatranské fauny, ačkoli geograficky nepůvodní. O jejich introdukci se postaral kníže Hohenlohe, který dal přivézt roku 1898 do oblasti Javoriny deset kozorožců z altajských pohoří. Zvířata nepřežila už první zimu, kníže se však nevzdával a opakovaně vysazoval na svém panství další stáda, mimo jiné i kozorožce z africké Habeše. Další pokusy o introdukci v letech 1901, 1902 a 1912 vyústili v aklimatizaci několika desítek kusů, úspěch to však byl jen dočasný. Přestože např. profesor Karel Domin v roce 1926 uvádí, že v Belianských Tatrách se kozorožcům výborně daří, vysazená stáda měla potíže s odchováním mladých a v roce 1945 vyhynuli i poslední jedinci.

Introdukce horských kopytníků

Nejen kozorožci byli vysazováni do oblastí, kde jejich výskyt není přirozený. V současné době se mimo svůj přirozený areál běžně vyskytují i kamzíci. Náhradní populaci tatranského kamzíka v Nízkých Tatrách už jsem zmínil, kamzíky však zastihneme např. i v Malé Fatře. Ale pozor! Tam byl uměle vysazen alpský poddruh, takže nelze tamější stádo považovat za "výpomoc" tatranské populaci. Naopak hrozí, že se jedinci obou poddruhů začnou mezi sebou křížit, což je nežádoucí. Například genetická výbava v Tatrách domácích kamzíků, která umožňuje již dříve zmíněnou adaptaci na kruté zimy, by mohla být znehodnocena introgresí cizích genů.

O něco menší riziko nese přítomnost alpských kamzíků na Králickém Sněžníku, v Jeseníkách, Lužických horách či Labských pískovcích. Ani tam kamzíci nejsou původní, a ačkoli je setkání s nimi jistě milé, do tamní přírody vlastně nepatří.

Tatranské přírodě se podrobně věnuje server Tatry.cz

Kamzíci na HORYDOLY

KDE SE VZALI: Kamzíci, kozy, kozorožci

ZÁPADNÍ TATRY: Cintorín pre kamzíky

OCHRANA PŘÍRODY: Kamzičí argumenty

OCHRANA PŘÍRODY: Tatry pod palbou argumentů

2012: Kamzíků v Tatrách rychle přibývá

2003: Tatranští kamzíci se množí

ZELENÍ ÚŘEDNÍCI: Už nám to dochází