Marina Cvetajevová, mýtus a skutečnost

Jestli nemáte silný žaludek, nečtěte knihu Marina Cvetajevová, mýtus a skutečnost.

Rusko-česko-rakouská literární vědkyně Maria Razumovsky popisuje sice život básnířky Mariny Cvetajevové (Marina Cvetajeva) v jádru mezi dvěma světovými válkami, ale z knihy vyvstává pochmurný obraz Evropy, kterou křižují kosmopolitní nomádi vyhnaní levičáckými režimy z Ruska a Německa.

Nikdo je vlastně nechce, nemají se kam uchýlit, chybí jim jakákoliv jistota a při tom touží po vlasti, jakkoliv tam vládne perverzní a vrahounský režim.

V této atmosféře se propadá do materiálního bahna původně středostavovská holčička, později uznávaná básnířka a nakonec jurodivá nuzačka.

Jako koule na kulečníku se chvílemi z vlastní vůle a jindy z nejasných rozkazů někoho nahoře potlouká nejprve v Rusku, posléze po Evropě a nakonec se dostává zpět do Ruska, kde umírá.

Marina Ivanovna Cvetajeva se narodila roku 1892 v Moskvě do rodiny univerzitního profesora, který posléze založil Puškinovo muzeum. Život v Rusku nebyl posledních pár století nikdy ideální, ale Moskva na přelomu 19. a 20. století byla ještě snesitelným místem k životu. Mělo se to rychle změnit.

Marinu vždycky vedla k umění její matka. Marina sice v jednom okamžiku vyměnila klavír za papír a už se ke klaviatuře nikdy nevrátila, ale hudba a Puškinova poezie byla pro ni inspirací po celou tvorbu. Lépe by bylo říci, že pro celý život. Cvetajevová žila jenom proto, aby psala poémy.

Nic jiného neuměla. Nepracovala, nestarala se o domácnost, nevydělávala peníze. Asi by v žádném režimu nedopadla dobře, ale extrémní politické podmínky panující v Eropě přes dvě světové války ji sklátily do hrobu velmi rychle.

V šestnácti letech jí zemřela matka a ona se začala cítit dospělá. V sedmnácti vydala první básnickou sbírku a vdala se. Měla dvě děti. Kopírovala při tom chyby, které v životě udělala její matka - ve výchově, vztahu k manželovi, vydělávání peněz i životu jako celku.

V osmnácti se stala básnickou hvězdou Moskvy. Kulturní Petrohrad měl v tu dobu svoji Annu Achmatovovou, poněkud zaprděná Moskva vyzvedla Marinu Cvetajevovou. Obě konkurentky měly nakonec podobný osud. Obě totiž psaly básně o bělogvardějcích, hrůzách nového komunistického režimu a o těžkých niterných pocitech. Cvetajevová na tom byla snad hůř, protože navíc byla velmi nepraktická v běžném životě a měla muže budižkničemu. Achmatovové manžela bolševici popravili a syna poslali do těžkého žaláře.

V roce 1914 vstupuje manžel Cvetajevové, Sergej Efron do bolševické Rudé armády, odkud dezertuje k Bílým. Více o něm Marina neví. Lásku si však uchovává,

V roce 1922 dostává povolení k emigraci. Stěhuje se do Berlína a ještě téhož roku do Prahy. Na tři roky zakotví v Mokropsech, Jílovišti a Praze. To už Efrona najde a žijí spolu. On údajně studuje a chystá politické a kulturní věci. Žádné z nich kvůli podlomenému zdraví a neschopnosti neuskuteční.

Aspoň tak to navenek vypadá. Zřejmě je však členem sovětských vraždících komand, které operují po celém světě podle rozkazů bolševické tajné policie. Čeka ho asi přitlačila ke zdi a naverbovala do svých řad.

Cvetajevová žije s dětmi a manželem ze stipendia, které jí stejně jako tisícům dalších Rusů poskytuje československá vláda. Je to součást Masarykovy strategie, která předpokládá, že bolševismus v Rusku brzy padne, stipendisté vezmou moc do svých rukou a zároveň budou přátelsky nakloněni Československu.

Náklonnost těchto lidí zůstala, stejně jako komunistiký Sovětský svaz. Masarykův předpoklad tedy vyšel jen zčásti.

Zobrazit místo Marina Ivanovna Cvetajeva na větší mapě

V polovině 20. let se rychle zhoršuje ekonomická situace především v německy mluvících zemích a ruku v ruce s tím narůstá německý nacionalismus a posléze nacismus. Marina Cvetajevová se v roce 1925 přesouvá z Prahy do Paříže.

V Paříži se schází ruská komunita z celé Evropy. Kontinent se ovšem rychle radikalizuje, Němci i Rusové tlačí na pilu, všude se hemží utečenci, exulanti, extrémisté, tajní a budoucí despotové i hrdinové.

V této atmosféře se prolákne, že Efron dělá pro Čeku. Nikdo s Cvetajevovou nepromluví, stipendium z Československa končí, literární časopisy zanikají a Marina už nemá ani na jídlo, natož pak na oblečení.

V roce 1938 odjíždí manžel Efron s dcerou nazpět do Ruska. O rok později po vypuknutí 2. světové války za nimi odjíždí i Cvetajevová se synem. Efron umírá ve vězení možná už v roce 1939 po výslechu u Beriji, nebo také až v roce 1941, kdy byli v Moskvě postříleni všichni vězni před příchodem německé fronty. Dceru odvádí NKVD do vězení a vymlátí z ní potrat. Syn později narukuje do Rudé armády a zemře na frontě.

Marina Cvetajevová si bere život. Stane se tak roku 1941 v městečku Jelabuga v Tatarstánu, kde je sběrná oblast Moskvanů evakuovaných před frontou blížící se k hlavnímu městu.

Nešťastný život nechtěné nomádky, řeklo by se. Možná. ...ale verše, které Marina Cvetajevová napsala, přetrvají věky.

Životopis nazvaný Marina Cvetajevová, mýtus a skutečnost, je pěkná bichle. Má 412 stran.

Čtenář v něm nenajde ani jednu ilustraci. Kapitoly mají pouze čísla. Jediné oživení poskytují Marininy verše, kterými autorka knihy občas proloží text.

Čtení vyžaduje soustředění, aspoň základní znalost evropských a ruských reálií tehdejší doby a také načtené básníky meziválečné a předválečné generace. Často se mluví nejen o Puškinovi, ale také třeba o Pasternakovi, Rilkovi, Erenburgovi či Mandelštamovi.

Pokud se ovšem do tohoto jedinečného životopisného díla začtete, nikdo a nic vás od něj neodtrhne. Cvetajevová, Rusko, Československo, Evropa, bolševici a emigrace se plasticky a barevně vyloupnou z černobílých stránek knihy.

Praha, Garamond 2009. Orientační cena 270 Kč. Vázané.

Čtěte také: Marina Cvetajevová - Verše Čechám