Na jahodách ve Finsku

Finsko také nejsou jen tisíce jezer se sauničkami rozprostřenými na jejich pobřežích ve střední a jižní části země.

Teplá jezera na jihu

Málokdo si v tuzemsku uvědomí, že Finsko je dlouhé 1160 kilometrů, což je dvojnásobek délky České republiky. Tím pádem jeho klima není omezeno jen na arktické podnebí Laponska. Na jihu vládne teplé středoevropské podnebí.

Na jihozápadním pobřeží je možné vylehávat na písčitých plážích, koupat se v obrovských jezerech či provozovat jakékoliv letní sporty. Velkou výhodou letního slunovratu, že to všechno lze dělat i v noci.

Rodinná farma

Do doby, než mi bylo nabídnuto jet do Finska na sběr jahod, jsem tuto zemi opomíjel stejně jako vy. A stejně jako mnozí z vás jsem se smál, že budu na severu Evropy dělat práci typickou pro jižní státy Španělsko a Itálii.

Už první dny ve Finsku mi ukázaly, že jsem se hluboce mýlil. Teplé věci zůstaly po celou dobu pobytu netknuté.

Kolikrát mě někdo přepadne s otázkami, jak jsem se vůbec dostal do Finska, kde a jak jsem hledal práci. V tu chvíli si uvědomím, že jsem měl obrovské štěstí, kterého si nesmírně vážím.

Najít brigádu ve Finsku na farmě by až tak těžké nebylo, ale dostat se na malou rodinnou farmu, kde vás berou za téměř člena rodiny, je už těžší.

Tvrdá severská povaha

Seveřané jsou vůči lidem opatrnější, ale vůbec ne nepřátelští. Když ve vás poznají dobrého přítele, jsou ochotní udělat první poslední, přátelství je upřímné a pevné. Nikdo nemusí bát, že by mu při cestě za brigádou na sever hrozilo okradení či špatné zacházení.

Je ovšem důležité si uvědomit, že obyvatelé severu jsou vskutku drsní lidé a zvyklí tuze pracovat, tudíž od vás budou očekávat odpovídající prácovní morálku.

Finové jsou ze severských států asi největší nadšenci do Slovanů, zejména střední Evropy. Zajímají se o naši kulturu, o naše technické výrobky, kupříkladu traktory Zetor či automobily Tatra a Škoda.

Klidný život na venkově

Ve Finsku vítězí vzdělání technického směru nad humanitním. Finové rádi jezdí studovat v rámci výměnného studijního programu Erasmus právě na české vysoké školy.

Můj dlouholetý kamarád, studující tehdy na vysoké škole, se seznámil s přátelským a sympatickým Finem, který jej vzápětí pozval na léto do Finska. Ale protože věděl, že pro nás jsou severské země drahé, domluvil jemu i mému bratrovi brigádu u rodinky žijící padesát kilometrů severně od bývalého hlavního města Turku, odkud je brával na různé výlety po jihozápadním pobřeží Finska.

A tak se zrodila několikaletá spolupráce a hlavně opravdové přátelství. Život uprostřed lesů a jezer je velmi klidný, leckterý obyvatel velkoměsta či penzista by toto místo považoval za učiněný ráj na zemi.

Farma postavená na mírném kopečku obehnaná poli a vzdálenějšími lesy, silnice prašné jako na Divokém Západě, potok a malé jezírko na dohled z kuchyně. Malé dvoutisícové městečko vzdálené necelé tři kilometry, jehož atmosféru dotvářejí pánové posedávající s mariášem před malým činžovním domem, kluci prohánějící se po malém náměstíčku na mopedech, holky vysedávající na rampě skladu a auta střídající se před dvěma supermarkety.

Nad městem ční kovová věž, z níž shlížíte na nekonečnou rovinu finského jihu. Pohled na stromy a louky ruší jen v západu Slunce odrážející se lesklá nekonečná hladina jezera Pyhajarvi.

Koupání, saunování a grilování

Až na hlavní cesty spojující toto městečko s velikány jako je Turku, Eura či Loima, jsou zde převážně hlinito-kamenité cesty, vhodné jak pro bicykly, tak i auta.

Po takové cestě se dostanete k jezeru, jež je široko daleko vyhlášeným rekreačním místem, ovšem neuvidíte zde přeplácané stavby hotelů, restaurací, barů a diskoték, nýbrž poklidné dřevěné sruby se zelenou upravenou trávou, stylovým zahradním nábytkem a naleštěnými Mercedesy.

O kousek dál na vás vykoukne menší záliv s jemným pískem, oblými kameny a molem. Voda dle síly větru naráží na břeh větší či menší silou, rozbíjí se o zdejší kameny a zejména při západu slunce skýtá dojemnou podívanou na hru přírody.

Vedlejší záliv už tak klidný není, ovšem pro lidské pohodlí přívětivější, nabízí finskou tradici a zároveň sen mnoha cestovatelů – saunu přímo u jezera. Kromě této finské jedinečnosti je zde krásná pláž s jemným pískem, při větších vlnách si zde připadáte jako u vod Atlantiku. Zaskočí-li vás špatné počasí, můžete grilovat v zastřešeném altánku s rožništěm uprostřed.

Finové rádi takové místa využívají k relaxaci. Saunu, pláž a grilování propojí do jednoho velmi příjemného dne, ve kterém získají energii na rozdávání.

Že je venku přes třicet stupňů a voda v jezeře je teplá? Nevadí, do sauny se jde i tak. Z ní se skáče šipka rovnou do jezera a následně se sedí na pláži, sluní se a popíjí výtečné pivo Karhu, Olvi či sladký alkoholický nápoj Koff. Griluje se, zpívá a pije. Nakonec se spokojení Finové naloží do aut, rozezní se motory jejich silných aut a vydávají se na cestu domů. Často pokračují do měst za zábavou, především karaoke.

Práce na jahodové plantáži

Při práci se zdejší život vyhýbá jakémukoliv stresu. Ráno Finové v poklidu snídají stylem švédského stolu. Tento výmysl západních sousedů je velmi vytříbený, neboť se najíte do syta a s radostí, jako byste byli pozváni na královskou hostinu.

Na pole nastupujete v plné síle, práce začíná kolem osmé hodiny ranní, kdy Slunce už je dávno na obzoru a začíná rozpalovat první paprsky, takže zanedlouho ze sebe svlékáte i ty nejspodnější vrstvy.

Krkavci slyšící vaše kroky odlétají od jahod, jichž se zřejmě stihli pořádně najíst, a vám tak přidělat práci navíc, protože špatné jahody musíte vyhazovat. Špatné jsou špatnými i pro to, že jsou často velmi nasáklé vodou a musíte je ze stonku opatrně brát, abyste neshodili okolní. Jahody se sbírají do malých, laminátových košíčků, které při naplnění váží nejvýše pět kilogramů.

Výhodou přátelského prostředí je, že s vámi pracují i dvě rozdováděné dcerky farmáře, které se vás marně snaží naučit finsky, a když vidí, že v té hatmatilce plavete, z plného hrdla se začnou smát, až vás to popadne také.

Než se nadějete, je jedenáctá hodina a to je čas oběda. Žena farmáře rozprostře na stůl jídlo, obrovské kastroly plné brambor, masa a omáčky či polévky. Ve Finsku oběd nemá dva chody, jako v tuzemsku, ale pouze jeden. Čili buď je na oběd jen polévka zahuštěná brambory a zeleninou, nebo jen druhý chod obsahující většinou brambory.

Milovníci brambor, zeleniny a masa budou ve Finsku jásat, zdejší obyvatelé na ně nedají dopustit. Oběd je ještě obohacen o chleba s máslem, který se podává před začátkem jídelního obřadu. K pití je mléko či finská mehua, tedy limonáda či šťáva.

Po obědě vás nohy zanesou zpět na pole, těžko ohýbáte své přecpané tělo a v poledním žáru byste nejradši lehli na pláž a spali. Naštěstí už doděláváte zbylé řádky a za dvě hodiny na vás dvě malé slečny volají: "Kahviii!" To znamená konec směny.

Krásné odpoledne, příjemný večer a bílá noc

Opět se setkáváte s farmářem, jeho osmdesátiletým otcem, s nímž se dá krásně hrát na harmoniku, zpívat ruskou Kaťušu a popíjet finský koňak.

Po siestě se dozvíte, v kolik hodin bude sauna, a v poklidu se přesunete do sprchy a vzápětí už šlapete na kole směrem do malého městečka Ylane, kde na vás v knihovně čeká internet a o pár minut později vytoužený okamžik dne, jezero a pláž.

Po návratu na farmu už vás vítá farmář s pivem v ruce, zve vás ke stolu a nabízí výběr z nápojů. Až dostatečně vychladnete a teplota v sauně je tak akorát, vlezete dovnitř a debata probíhá uprostřed vedra, kde tu a tam farmář chrstne vodu na kamna a vám se náporem tepla ztratí slova v neznámu.

Sledujete jeho vysmátý a spokojený obličej, slibujete si, že příště náraz tepla nedáte na sobě znát, avšak chlapi severu jsou silnější. Po řádném vypocení vás čeká opět grilované maso, zelenina a pivo.

Příjemná debata se všemi členy rodiny, po níž uleháte do postele ve svém podkrovním bytě s výhledem na zelenou louku a modrou oblohu, byť je deset hodin večer. Další den může zítra začít.