Zimní Hardangervidda

První výprava, na kterou se Roald Amundsen vydal společně se svým bratrem a jedním z přátel, mu jen shodou šťastných náhod nepřinesla smrt.

Zimní Hardangervidda, jak asi tušíme, nesnese srovnání s procházkou po teritoriu obhospodařovaném podnikem Sady, lesy, zahradnictví.

Ačkoli se teploty většinou pohybují do snesitelných -20 °C, doprovází je zhusta nesnesitelný vichr o vysokých rychlostech.

Rozlehlé planiny neposkytují mnoho místa pro pochod v závětří. Postavit zmítající se stany je někdy nadlidský úkol i pro šestirukého Eduarda.

Když náhodou někde v dálce mezi chuchvalci vloček uzříte chatu, radost nad tímto nenadálým objevem vás brzo přejde.

Jste-li z Alp zvyklí alespoň na nouzové noclehárny, tady na ně zapomeňte. Chaty jsou neobsazené a důkladně uzamčené.

Nic velkého tady neroste. Nic malého tady nenajdete pod nánosy sněhu.

Kiosky se suvenýry a smažákem v rozpečené housce tady nevedou.

Všechno, co si odsud v zimě odvezete, je série fotek s nádherně bílým, úžasně monotématickým pozadím, na němž se krčí několik zkřehlých a omrzlých postaviček.

Víc nečekejte.

Někdy se ale stane, že i z tohohle mála žije lidský duch po mnoho let.

Zvětšit mapu