Bike sraz na Vysočině

Ještě že byl po ruce, tedy na kole, namakanej silničář Leoš z Města. Ten co na mé věčné dotazy: "...kde to vlastně jsme?" odpovídal, a já mu za to dodatečně děkuji.

A teď něco k trasám, byly to pěkné bonbónky, hlavně výjezdy po loukách. To jsem ještě nezažila, ale vše je jednou poprvé, a toto poprvé opravdu stálo za to. Za zmíňku stoji i "tlačáky" sobotního podvečera mezi šutry(teda pro mě tlačáky, chlapi se s tím lépe poprali), ty mě docela dostaly a bez proteinových tyčinek bych tam byla ještě dnes.

O sjezdech nic moc nenapíšu, protože já radši nahoru než dolů. Ale všichni říkali že sjezdy jsou užasný, tak jo teda, byly perfektní, pro žádný srababy.

Pa Pa příští rok, Irma Mezníková

Start: Nové Město na Moravě

10km asfalt + 66km terén = 76km

silnici do Zubří jsme začali docela bušit, a tak se peloton roztáhl na prvních 3 kilometrech do délky asi 1 kilometru

ve sjezdu k táboru v Zubří jsme profičeli po rozbořené hrázi Zuberáku; po několika kilometrech jednoduchého, lehce zvlněného terénu lesních či polních cest jsme se dostali k Lísku, kde nás čekal první z mnoha zlatých hřebů dne

z Lísku se terén začal už opravdu zvedat a z Velkých Janovic jsme se dočkali slíbených galejí (ty pak braly konec zhruba po 60 kilometrech)

mezi nezapomenutelné zážitky účastníků se zajisté zapsal krásný, místy trochu vynášivý sjezdeček do Dalečína, kde si ještě všichni dělali „prdelky“

ovšem úsměv na rtech záhy přešel při výjezdu louky nad Dalečínem do křečovitého sevření mimických svalů (první moment, kdy se nám podařilo vytlačit krůpěje potu na čelech všech účastníků)

pak jsme přelezli jakousi říčku a jali se šplhati (tlačiti) s řidítky v úrovni očí jeden krpálek – za jiných okolností samozřejmě jetelný; odměnou nám ale byly průseky, jež jsme míjeli, které až nestoudně poodhalovaly největší vnady okolní přírody

a tak jsme poněkud udýchaní spočinuli a odpočinuli na Vítochově u kostelíčku raně gotického s románskými prvky, odtud už jsme měli rozhlednu na Karasíně jako na dlani, to ale naši svěřenci ještě netušili, jaké peklo je čeká předtím, než ten vzduchem měřený kilometr zdolají; ano, dovoluji si říci, že tato louka byla kopcem pravdy

po těžkém výšlapu na Karasín nás uvítala skupina slabší, která na nás již pěknou dobu čekala; dali jsme kofolu, sebrali silničáře (co se elegantně vyhnuli té krásné, neposečené a nádherně tlumící louce s cca 20% stoupáním), našli jsme zakufrované ovečky a vyrazili jsme vstříc Vírské přehradě

sjezd se neoběšel bez pádů, ale nebylo to nic, co by stálo za řeč, většinou šlo o sjetí do korýtka a otočení celého složitého a pevně provázaného mechanizmu bajka a jezdce kolem osy přední náby

po přejezdu hráze a vyjetí jedné stojky jsme se ocitli v místě dalšího zlatého hřebu – sjezd do Víru, který s dostatečnou věrností (hlavně s procentuální) kopíroval sjezdovku do Víru; tedy pro přirovnání: sjezd kopečku obtížně schůdného pěšky a to v jakémkoli směru

ucházející oběd ve Víru zkalila retardovaná obsluha

výše zmíněný ucházející oběd se však moc dlouho nezdržel, protože k rychlému vytrávení došlo hnedle v následujícím kopci (stoupání víceméně v kuse až na Horní Les – překonané převýšení více jak 400 metrů)

každý detail výjezdu jsme si náležitě vychutnali, něco krve vypotili, něco bidonů popili – ale za ten výhled (hlavně na Javorově Kopci) to rozhodně stálo; na vyhlídce jsme si krásně (ale krátce odpočinuli) a jali se jeti vyšťaviti na Horní Les (asfaltová cestička, 20-25% stoupání, převýšení něco přes 100 metrů na zhruba 1,5 kilometru

následný sjezd do Nyklovic někteří pojali doslova downhillově, a tak se není čemu divit, když obyvatelé Nyklovic (zrovna tam probíhala nějaká hasičská oslava) měli oči jako tenisáky

krátký úsek silnice mezi Nyklovicemi a Sulkovcem byl opravdu jen na sražení tepovky (i když někteří pojali Sulkovec jako rychlostní prémii)

v Sulkovci již bylo patrno, že někteří bajkeři toho začínali mít plné kecky. To nás čekala méně náročná pasáž, většinou Polabí a ultrašiting sjezd do Dalečína (rychle a zběsile). V Dalečíně jsme dali kofolu a samozřejmě rozdělili skupinu Elite na Super Elite (Jimramov, Štarkov, Bohdalec) a Semi Elite (tedy po silnici do Písečného, na Skalák a alou domů)

z Unčína výjezd po asfaltce (vše pěkně na sluníčku, které nás pěkně drtilo) až nad Jimramov a technickými pasážemi jsme to sfrnkli dolů

z důvodu časové tísně jsme se v Jimramově nezastavovali a valili to po červené směrem Štarkov

výjezd na Štarkov oběma zbývajícím zástupkyním něžného (a některým zástupcům drsného) pohlaví v pelotonu dával poslední kapky

výjezd na Bohdalec – supr technický výjezd (ultradlouhý a ultradrsný) zakončen značně trialovým materiálem - ale jetelný, Bohdalec je typ kopce, který vyšlape bajker jednou za život

sjezd do Odrance a výjezd na Studnice

sjezdovku ze Studnic jsme si pořádně užili

9km asfalt + 43km terén = 52km

kodrcali jsme si to kolem Koupáku nahoru na Tři Studně a potom lesíkem až na Medlov

z Medlova krásným korýtkem plným uskakujících pěšáků na Kadov

z Kadova na Samotín to už byla pouze rutina hrubší šotolinové cesty; odtud už jenom, co by kamenem dohodil (a zbytek doflusal) na krásný a superrychlý sjezdeček do Blatin

výšlap do Sněžného, někteří si to tam pěkně vychutnali (když jim kapala krev ze spod helem na představec), ale důležité červené krvinky jsme doplnili při zmrzlinovém time-outu ve Sněžném

plni energie jsme neotáleli a supěli na Buchťák; krásný šotolinový sjezd se stal osudným Zuzce M., která si čuchla k zemi

sjezdem jsme se dostali pod Čtyři palice. Kdo ještě věřil, že má dosti sil, tak po trialové pasáži rychle přehodnotil a ve stěně nevídaných kvalit rychle utavil

odtud potom po stopách Horem Dolem až do Křižánek na výborný guláš a točenou kolu

plné žaludky jsme nakopali kmitajícími stehny při výjezdu na Devět Skal a nahoře jsme už měli úplně vytráveno

perfektní technický (místy až brutálně trialový) výjezd nad Fryšavu a opět super rychlý sjezd do Fryšavy … tentokráte kolem golfového hřiště

potom kousek po silnici na Tři Studně a zkratkou jsme se doplácali na Vlachovice a dali si opravdu poslední třešinku sjezd Vlachovákem do Nového Města