Cesta do hor

Jsou dva typy cest, po kterých se v životě můžeme vydat.

Pustá srdce

Jedny jsou asfaltové dálnice, které jsme postavili. Nedá se na nich žít, a tak nám nezbývá, než se po nich řítit závratnou rychlostí. Z jednoho místa do druhého. Od začátku do konce. Nevidíme, neslyšíme a naše srdce zůstanou pustá.

Žíly matky Země

A pak jsou tu stezky. Klikatí se údolími podél řek, proplétají se divokými pralesy, strmě šplhají do hor. Nejsou rovné, a tak než dojdete nakonec, spatříte úžasné věci. Potkáte nespočet poutníků a moudrých tuláků, vaše oči se naplní tisícem barev, vaše uši uslyší tisíce písní a vaše srdce bude plné až po okraj. Tyto stezky tu byly od nepaměti, jsou žilami matky Země.

Dva rodiče, tři kluci a čtvrtý na cestě

Celou cestu do hor na kole i po svých absolvovali rodiče se čtyřmi kluky Matějem, Šimonem, Daníkem a Jakubem (v mámině bříšku).

K jednomu kolu byl připojený dětský cyklovozík, ke druhému dětské kolo tažnou tyči trailgator.

Jak všechno zabalit?

Balení nám zabralo skoro celý den. Když jsem naložil zadní i přední brašny a zkusil se projet u nás po polní cestě, myslel jsem, že neujedeme snad ani kilometr. Řídítka jsem musel držet obrovskou silou, protože brašny si s předním kolem dělaly co chtěly.

Všechny věci, které budeme potřebovat, se ale vešly. Však se ještě po cestě uvidí. A ono to nakonec i šlo. Dokonce se dalo jet i do kopce, nebo alespoň tlačit kolo, když byl v cestě opravdový pruďas.

Všechen náš náklad byl v klidu, dokud jsme brázdili haldký asfalt a neklidně se natřásal, když jsme jezdili po polních cestách. Nic však nespadlo a každá věc si během prvních pár desítek kilometrů našla příhodné místo. Prostě a jednoduše systém uložení jednotlivých věcí se ujasní docela rychle během prvních dnů a nocí, přestávek a deštivých přeháněk.

Ráno nám trvá dvě hodiny, než vše zabalíme. Respektive dvě hodiny od probuzení přes snídani, balení spacáků, stanů a nádobí. Když spíme u vody, stihneme i ranní koupání, a tak se může mezi devátou a desátou vyrazit.

Podívejte se na zabalené náklady: Máma+Šimon, Táta+Daník, Matěj.

Někdy je náklad těžší a jindy zase lehčí. Ta horší varianta nastane, když opustíme supermarket s novou zásobou ovesných vloček, hrozinek, chleba, těstovin, ovoce a zeleniny. Zásoby na dva tři dny se pak během jízdy pozvolna mění v energii spotřebovávanou usilovným šlapáním do pedálů, což má za následek příjemné odlehčení kola. Taková chvilka úlevy je samozřejmě znovu vystřídána dalším nezbytným nákupem a tak se kolo-běh neustále opakuje. Holt, když se šlape, musí se také pořádně jíst.

Podobný cyklo-klus je nutné absolvovat i s vodou, jen je to trochu rychlejší, protože zásoby vody jsou skromnější a je nutné ji doplňovat, kde se dá. V horách u chladivých pramenů a v nížinách u dobrých lidí, kteří právě sedí na své zahrádce nebo v různých hospodách a občerstveních.

A nakonec velkou část našeho nákladu tvoří stan a věci na spaní, vařič a nádobí, oblečení a obutí a taky naše malá elektrárna a hltače elektronů neboli elektrospotřebiče, ale o tom až někdy příště.

VIDEO

Stáhněte si Cesta do hor (MP4, 125 MB, 9:51 min)

Podívejte na YouTube (horší kvalita):

Autor je vydavatelem serveru LivePla.net.