Cyklistika je velký byznys, ale ještě ji neumíme využít

Podle Petra Ďoubalíka je současná koncepce cyklistických tras v České republice špatná. Značit a propagovat cyklotrasy po nebezpečných silnicích může jen ten, kdo cyklisty nemá rád, nebo současné cykloturistice pramálo rozumí. Jeho slova mají váhu, protože v minulých letech vyhledával trasy pro cyklistické průvodce nakladatelství Shocart v půlce Česka, zpracoval studie cyklotras pro oblasti Orlických hor, Hradeckých lesů, mikroregionu Žacléřsko a dnes pracuje na velkém projektu cyklotras v Krkonoších a Podkrkonoší pro tamní sdružení měst a obcí.

Na Horydoly.cz si můžete stáhnout cyklomapu Žacléřska a výtah ze studií cyklodopravy v tomto mikroregionu.

„Kol se za posledních deset let prodalo obrovské množství, ale určitě to není proto, že by se lidé chtěli prohánět po okreskách. Kdyby do dnešního dne nevisela jediná cykloznačka na silnici, málokomu by to chybělo. Všiměte si, že ani po sto letech nikdo nevyznačil autotrasy nebo motorkotrasy. Máme proznačenou silniční síť, jejímiž právoplatnými uživateli jsou i cyklisté. Proč by tedy oni měli mít najednou nějaké svébytné značení? Jsou snad cyklisté a cykloturisté o tolik hloupější, než statisíce řidičů?

Když si dnes lidé kupují kolo, mají představu, že na něm pojedou v klidu pěknou přírodou, budou objevovat zajímavá místa a sportovat na zdravém vzduchu. Naše silnice jsou bohužel vhodné jen k tomu, abychom se po nich přepravili autem s koly na střeše do turisticky přívětivých lokalit a tam teprve sedli na kolo. Proto má smysl v první řadě precizně vytipovat sítě cyklistických komunikací ve všech národních parcích, chráněných krajinných oblastech a ostatních turisticky atraktivních prostorech. Musí to ale být alternativy silnicím! Peníze vydané do takových rozumných cyklistických projektů se určitě vyplatí a výsledkem budou i vysoké prodeje kol.

Jaký je stav budování cyklistických tras v Česku?

Je v tom neuvěřitelná džungle. Už termín "budování cyklotras" je zavádějící, ačkoliv se zhusta používá. Většinou jde totiž jen o obtažení několika silnic v mapě tlustou fixkou a pak instalaci drahých směrovek. Opravdu budovat by se měly cyklostezky, ale na ty scházejí peníze a odvaha. Problémy jsou i s odkupem pozemků.

Cyklostezkou se rozumí komunikace, která slouží pouze cyklistům, případně i pěším a bruslařům. Ty bychom potřebovali. Žluté směrovky na silnicích jsou vyhozené peníze, ale to se bohužel těm, co k nim dopadají, právě líbí.

Z vnějšku to vypadá jako boj o peníze z tuzemských a evropských fondů…

Tak to také je. Za pár let budeme mít za tyhle peníze proznačené snad všechny silnice, jen jezdit tam na kole bude o život. Krásně se poslouchají velká čísla o vybudovaných cyklotrasách, ale jen tomu, kdo si pod nimi mylně představuje krásné a klidné nové cyklostezky. Ve skutečnosti je to jen chaotické zdvojování stávajícího silničního značení. Je s podivem, kolik nejrůznějších subjektů se začalo montovat do cykloznačení. Naproti tomu o pěší turistické značení se stará vzorně víc než století samotný Klub českých turistů. Důvod je zřejmý, není to tak dobrý kšeft. To chce pohorky, kyblíky s barvami, štětec a hodně nadšení pro věc. Nedá se to montovat z auta, několik tisícovek za kilometr. Abych ale jen nepomlouval, nemyslím si, že je vše ztraceno. Stále častěji potkávám lidi, kteří problém vnímají stejně jako já a chtějí s tím něco dělat. V posledních letech navíc spolupracuji s desítkami starostů, kteří jsou úplně bezvadní a za svoje peníze vyžadují smysluplné dílo.

Myslíte, že by pomohlo předání pravomocí s cykloznačením výhradně do rukou Klubu českých turistů?

Ač to zní v dnešní době zpátečnicky, jsem přesvědčen, že by prospěla větší centralizace. Jestli by roli centra měl sehrát zrovna Klub českých turistů, nevím. Na rozdíl od pěšího značení tuhle roli nezvládá. V současnosti spíše jen eviduje, co se kde urodí. Navíc Klub českých turistů se sám programově zříká zřizování cyklotras pro horská kola a to se mi zdá hloupé, neboť považte, že právě až objev horského kola s sebou přinesl požadavek na vyznačování cyklotras. Dokud jsme jezdili jen na eskách a favoritech, po cyklotrasách ani pes neštěknul. Tady dochází k nedorozumění: horské a trekingové kolo neznamená, že lidé chtějí řádit v terénu a jezdit šílené krkolomnosti. Tato kola jsou pro běžného uživatele ideálními koly pro obyčejnou cykloturistiku. Na silnicích dnes trénují hlavně silniční cyklisté, cykloturistika utíká ze silnic do lesů, tam se hodí kola s lehkými převody, dobrými brzdami a odolnými plášti a právě tam chybí i ono značení.

Jak je tedy myšlena ona centralizace?

Pro mikroregion Žacléřsko jsme zpracovali koncepci centrální cyklistické mapy. Je vymyšlena tak, aby byla levná (rozdává se lidem zdarma), aby se dala každý rok aktualizovat (je v digitální podobě) a aby skýtala všechny informace, které cyklista či cykloturista potřebuje. Najdete na ní všechny vhodné komunikace pro kolo i s rozlišením povrchu (zjednodušeně pro silniční, trekové a horské kolo), všechny vyznačené cyklotrasy, názvy všech cyklokřižovatek, vzdálenosti, turistické zajímavosti a dokonce i informace typu kudy cesta nevede. Šedou barvou jsou všechny ostatní silnice a cesty, které nepovažujeme za vhodné pro jízdu na kole. Kdo chce, ať si po nich jede, ale může tušit, co ho čeká. Bohužel, stovky kilometrů cyklotras v republice, o nichž už byla řeč, by v naší koncepci vyfasovaly právě tuto šedou barvu. Od centrální mapy si slibujeme, že se o ní bude vědět a stane se autoritou, se kterou se budou zájemci o zřizování cyklotras chodit radit. Dnes není totiž výjimkou, že si cyklotrasy vyznačí dokonce jeden samotný penzion pro potřeby svých klientů. Vznikají spousty účelových mikroregionů a jejich území se často překrývají. Každý by byl nejraději, kdyby východiskem cyklotras byl právě on. Tato nekoncepčnost bez pohledu z větší výšky vede k duplicitám, zmatku a konečně i k mrhání penězi. Nyní pracujeme na zrodu této centrální cyklistické mapy pro Krkonoše a Podkrkonoší. Nápad se setkal s velkou podporou u Krkonošského národního parku, který by měl v budoucnu mapu udržovat a poskytovat zájemcům. Vynikající je to, že mapa se stala a stane katalyzátorem setkání dříve izolovaných skupinek lidí, kteří se cykloturistikou v regionu zabývají. Součástí centralizace by mělo být i jasné celorepublikové stanovení kritérií, jak musí vypadat silnice, aby na ní mohla být vedena cyklotrasa. Jde především o frekvenci automobilové dopravy, stav krajnice, povolenou rychlost a přehlednost. Vyplácat statisíce korun za cykloznačky po silnicích by nemělo být v budoucnu tak snadné.

Vydává se mnoho cykloturistických map a atlasů. Podle nich se nedá dobře jezdit?

Mapy se stále vylepšují. Mnozí vydavatelé pochopili, že kromě oněch diskutabilních silničních cyklotras mohou lidem doporučit další, alternativní cesty. Nacházím i první vlaštovky v podobě zaznamenané klasifikace povrchu cest. Každý průměrně šikovný člověk si tak najde vhodnou trasu výletu, ať má galusky nebo hrubý vzorek na horském kole. Najdete ale i cyklotrasy v mapách, které vás dostanou. Pak nosíte kolo po rozoraném poli, dokonce i potokem. Jejich tvůrci je buď udělali od stolu, nebo nerozuměli mapě. Legrační je, že další vydavatelé takovou věc obkreslí do svých map také. Cykloturistika se tak může stát velmi dobrodružným podnikem.

Vám se to stává?

Běžně se mi stává, že při rekognoskaci terénu dojíždím do slepých cest, ačkoli v mapě vedou dál. V mapách je mnoho cest, které už dávno neexistují. To se ale dá spíše pochopit, než to, že najdete v mapě nepoužitelnou cyklotrasu s přiděleným registračním číslem.

Můžete uvést příklad?

Jistě. V mých oblastech je to například v Orlických horách cyklotrasa č. 4074 z Neratova k pevnosti Hanička. Je jako stvořena pro každého, kdo s oblibou nosí kolo koryty potoků, bohužel nikoho takového neznám. Její zákres v mapách je totální nesmysl. Na opačném konci hor vás mapy přemlouvají, abyste jeli po modré značce s pěšáky, ačkoli cyklotrasa je odjakživa vyznačena po silničce do Polomského sedla a později zase Ruským údolím. V Podkrkonoší můžu zemědělsky laděným cyklistům doporučit trasu č. 22 v okolí Dolního Lánova. Naštěstí bývají vidět věžičky kostelů, a tak se ani ve vzrostlém poli možná neztratíte. V Krkonoších se lidé těžko smiřují s tím, že někde jsou vyznačeny nesjízdné cyklotrasy a naopak na Luční boudu nebo Labskou louku po bezvadné cestě nemohou.

Vraťme se k tendenci dělat cyklotrasy po silnicích. Je to jen naše specialita?

Nechce se věřit, že by to byl škodolibý záměr přivést cyklisty přímo pod kola aut. Určitě ne, ale v České republice se za posledních patnáct let na silnicích hodně změnilo. Počet aut se i na obyčejných okreskách zmnohonásobil, silnice jsou většinou v horším stavu, ohromně přibylo náklaďáků a ty už nejezdí vůbec pomalu. Tam kde se kdysi na kole dalo normálně jet, dnes jde o život. Ještě před devíti lety jsem jel z Prahy, kde jsem učil, domů do Hradce Králové na kole! Byl jsem sice od výfukových plynů přiotrávený, ale že jsem vůbec ten nápad měl… Dneska by to nešlo a už by mě to kvůli bezpečnosti ani nenapadlo.

Dodáme-li na tyto silnice cykloznačení, pak vlastně cyklistům říkáme: "Pojeďte tudy". Představte si, jak montujete cykloznačku na sloupek a kolem vás se míhají oběma směry auťáky. Já bych na to neměl žaludek. Nedávno jsem jel se dvěma kamarády po připravované páteřní cyklotrase č. 22 pod Krkonošemi a Jizerkami do Adšpachu. Kolem nás svištělo jedno auto za druhým. Aniž by kamarádi tušili, že jedeme po cyklotrase, po pár kilometrech znervózněli a chtěli po mě, abych odbočil, že pojedeme jinudy. To byli dospělí chlapi, zvyklí jezdit i po frekventovaných silnicích. Co by potom říkaly opatrnější ženy nebo rodiče s dětmi!

Jak to, že v Rakousku nebo Švýcarsku něco takového jde?

Když si vezmete mapy s cyklotrasami našich sousedů, Rakouska a Německa, pak v měřítku např. 1:400 000 máte ještě pocit, že se jejich síť cyklotras podobá té naší. Pořiďte si ale mapy podrobnější, nebo ještě lépe vyjeďte tam, a zjistíte, že cyklotrasa mezi auťáky je pouze výjimkou.

Jistě jste se setkal i se zastánci a tvůrci našich silničních cyklotras. Jak argumentují?

Opravdu si myslím, že mnozí to již začínají chápat jako dočasný úlet, jako daň za velkou euforii z boomu renesance jízdního kola. Někdy je to snad pozůstatek potřeby vykazovat co největší čísla, někdy jde opravdu o dobrý byznys bez vztahu k věci samé. Když jsem teď několikrát nanesl požadavek vypracovat zmíněná kriteria vhodnosti silnic, setkal jsem se i s názorem, že kdybychom se jimi doposud řídili, byla by v republice vyznačena nanejvýš desetina toho, co vyznačeno je. K tomu mohu jen dodat, že by to bylo dobře. A za ušetřené peníze by bylo možné postavit alespoň několik kilometrů nových opravdových samostatných cyklostezek!

Jak by tedy měly cyklotrasy vypadat?

Já tomu říkám hledání třetí cesty: pokud možno ani s auty, ani s pěšáky. Cykloturisté jsou určitě do budoucna těmi, kteří budou přinášet do zajímavých oblastí peníze. A ty jak víme potřebuje každý. Trochu však předem lituji ty, kteří se domnívají, že cykloturistické značení přinese zázrak a jejich obcí začnou proudit nekonečné davy nejlépe zahraničních jezdců. Pokud je jejich lokalita turisticky neatraktivní, téměř nic se nezmění. To bohužel platí i o některých velikášských až nadnárodních projektech dálkových cyklotras. Jsem přesvědčen, že v Jizerkách, Českém ráji, na Šumavě, v Podyjí, Lednicko - Valtickém areálu a podobných oblastech se to bude cyklisty vždy hemžit, zatímco z Prahy do Vídně nebo podél Labe do Hamburku pojedou jen jednotlivci.

Je nějaká naděje na komerční využití cyklistického značení?

V zajímavých oblastech se časem vykrystalizují opravdu ježděné trasy. Ty pak bude dobré samostatně vyznačit a propagovat. Veřejnost je bude znát pod svým názvem, tak, jako se například dostala do povědomí Dunajská stezka a některé krásné přejezdy alpských pohoří. Když se ptáme na komerční využití, pak je dobře znovu opakovat, že když není co nabízet, nemá smysl vkládat velké naděje do cykloturistů jako zdroje obživy regionu. Myslím, že bych byl schopen poměrně rychle zakreslit do mapy republiky oblasti, kde bude cykloturistika vzkvétat, kde méně a kde vůbec. Hovoříme však o cykloturistice - součásti velkého turistického průmyslu. Všude však má význam vylepšovat cyklodopravu a podmínky pro sportovně rekreační cyklistiku..