Děcko není kopie dospělého cyklisty

Jak lze katastrofickému scénáři předejít? Při nákupu kola si stále opakujme: "Děcko není dospělý."

Furtošlapky? Torpéda? Přehazovačky?

Pro čtyřleté caparty jsou vhodná kola se stálým převodem, takzvané furtošlapky. Není na nich potřeba přemýšlet o brzdění a volnoběhu. Jaký udělá malý cyklista pohyb, tam jede.

Sedlo by měl mít tak nízko, aby z něho dosáhl nohou na zem. Nebude se tolik bát.

Pětileté děti už zvládají kola s protišlapací brzdou zvanou torpédo. Při zpomalování jen reflexivně šlápnou dozadu a nemusí se zabývat brzdovými pákami na řídítkách.

Od sedmi let děti přicházejí na chuť převodům, od devíti jsou schopné řadit na přehazovačce i přesmykači. Vhodnější jsou pro ně lehčí trekingové než horské modely.

Řazení by se mělo ovládat spíše otočnou rukojetí než páčkami.

Důležitá je údržba

"Pro naprosté laiky je nejlepší nechat si poradit ve specializovaném cykloobchodě a názor si nechat potvrdit z co nejvíce stran," uvádí technik sportovní laboratoře Strojírenského zkušebního ústavu v Jablonci nad Nisou Aleš Pleskot. "Největší rozdíly jsou v brzdách, ráfcích a pláštích."

Podle Pleskota neplatí často používaná nadsázka, že v supermarketech se prodává místo kol šrot. I tam se dá najít dobré kolo za slušnou cenu. "Zákazník zároveň nesmí zapomenout, že jakékoliv kolo včetně dětského vyžaduje údržbu." Bez ní se i špičkový bicykl stane udřeným soumarem a radost z jízdy se vytratí. A to by byla škoda, protože podle Aleše Pleskota kvalita všech kol od nejdražších po nejlevnější stále stoupá.

Vysoká řídítka a nízké sedlo. Řídítka by měla být výš než sedlo nejméně o deset centimetrů.

Je to obráceně než u dospělých. Jde o rozložení váhy. Děcko totiž potřebuje pořádně sedět a jednoduše rukama řídit. Většinu váhy by tedy mělo nést sedlo. U dospělých bývá tento poměr půl na půl nebo dokonce více ve prospěch rukou na řídítkách.

Dosažitelné řazení, brzdy a kliky. Jestli uvidíte na dětském kole dospělé brzdové páky a řadící páčky, utíkejte rychle pryč a neohlížejte se jako Lotova žena!

Na brzdové páky dospělé velikosti totiž prckové nedosáhnou. Pak ovšem také nemohou dostát nejdůležitější cyklistické poučce: "Rozjet se můžeš, ale zabrzdit musíš."

V menší míře platí požadavek na dětské ovládání také v případě řazení. Pro dětskou ručku jsou přijatelnější otočné rukojeti gripshift než jejich pákoví konkurenti. Děcka nemají dost síly, aby zmáčkly páčku a přehodily na větší rychlost, a někdo dokonce jejich malé prsty na řazení vůbec nedosáhnou.

Důležitá je délka klik. Pokud budou namontované z modelů pro dospělé, dítě na ně nedosáhne. V horní úvrati bude mít koleno u brady a v dolní se bude snažit šlápnout aspoň špičkou.

Přijatelná váha a perfektní design. Potěžkali jste si někdy horské kolo v dětské velikosti? Pokud ještě ne, tak to zkuste – asi vám spadne čelist! Většina dětských kol je totiž výrazně těžších než dospělých modelů.

Velká váha ani tak nevadí na vesnici, kde kolo stojí opřené po celé léto na dvorku. Dítě se na něj kdykoliv posadí a jede. Důležitost nižší váhy však rychle stoupá ve městě. Kolo rodiče uloží někde v kočárkárně nebo ve sklepě a chudák prcek se s ním musí vláčet po schodech ven. To by každého přešla chuť na cyklistiku.

Zdálo by se, že design dětského kola nehraje roli, když s ním jeho dočasný majitel stejně každou chvíli flákne o zem. Nic není vzdálenější skutečnosti. S krásou kola je to stejné jako s váhou. Pokud se dítěti nelíbí, nejezdí na něm. Proto bychom měli v obchodě vybírat model i barvu společně s potomkem.

Doma bychom mu potom měli kromě odrazek a fosforeskujících nálepek dovolit nalepit na rám, co ho napadne. Holčičce klidně povolme Justina Biebra a klukovi lebky od metalové kapely. Je to jejich volba, jejich kolo, jejich pohyb a nakonec i jejich zdraví.

Autor je majitelem cyklistického obchodu Velorama.
Tištěná verze tohoto článku vychází zítra 21. října v časopise Puls.