Jak to chodí na lodi...

Nutno podotknout, že mám ženský orientační smysl - tedy velmi nízký. Na synka se také spoléhat nehodlám. Nějak to snad dopadne.

Jak to chodí na lodi

V dnešním článku popisujeme, jaké jsou podmínky na lodi a jak vypadá denní rozvrh na zájezdu Geotourem, největší českou cestovní kanceláří zaměřenou na kombinaci kola a lodě. V dalších pokračováních budou vybrané trasy.

Chceme projet několik ostrovů včetně návštěvy pevniny mezi Baška Vodou a Dubrovníkem. Aspoň tak to máme naplánováno od cestovky, se kterou jedeme.

Mezi ostrovy se plavíme historickou jachtou Kneža z roku 1870. Kapitán je na svoji loď náležitě hrdý, i když je plavba na lodi řehole. Pět měsíců je posádka nepřetržitě z domova. Odhad tržní ceny lodi je tři sta tisír eur. Na lodi je nás šestnáct cyklistů z jednoho zájezdu a čtyřčlenná posádka.

Malé kajuty

Kajuty v podpalubí jsou malé 2x1,40 m, ale pro přespání úplně stačí. V každé kajutě je umyvadlo a zásuvka, která je funkční během plavby a většinou i v přístavech. Sociální zařízení včetně sprch jsou společné na palubě. Všude na lodi teče z kohoutků pitná voda, která je v přístavech doplňována.

Polopenze je vydatná. Ze snídaně je možné si připravit svačinu na cestu. K večeři jsou většinou úžasně připravené ryby. Kdykoliv je možné si brát ovoce, které je v jídelně k dispozici po celou dobu plavby. V baru se dá koupit víno a jiné pití.

V přístavech kuchař zkouší rybářské štěstí a několik olihní se pokaždé chytí na obyčejný provázek s návnadou. Cyklisté jsou většinou ve věku 30 až 40 let, nicméně se tu najdou i zdatní důchodci a můj desetiletý synek. Důchodci nás v kopcích úspěšně prohánějí. Nejmladší účastník v historii Kololodi byl prý ve věku osm let.

Opravy kol svépomocí

Na ostrově neexistují cykloservisy a s defekty si tedy pomáháme. Na cesty je třeba si vzít hodně vody, je možné, že po cestě na možnost doplnění vůbec nenatrefíte. Ve dvou jsme vysáli čtyři litry za den jako nic. Velké množství záplat na duše také není k zahození. Trny číhají všude.

Každý den je po snídani instruktáž o možných variantách jízdy. Vyfasujeme barevně ofocené mapy, které jsou pro jízdu dostatečné.

Z nabídnutých tras si vybere každý - vyhraněný silničář i ten, který vyhledává makadamové cesty (ěco jako naše vozové lesní či polní cesty) nebo kozí stezky (kamenité stezky vhodné pro ostřejší bikery, někdy s trialovými prvky).

"Na ostrovech je možné jezdit nejen po silnicích, ale i po terénních stezkách," říká majitel a průvodce kololodní cestovky Geotour Zdeněk Kukal. Většinu stezek má sice zmapovaných, pro objevitelské povahy však prý ještě zbývá prostor k vlastním průzkumům.

Vydat se úplně mimo cesty ovšem nejde. "Kolikrát jsme zkoušeli vjet do terénu, ale nejde to. Buď jsme zabloudili, nebo se rychle dostali do nesjízdných míst."

Loď si pro nás dojede

Všechny cesty začínají výjezdem do kopce, moře holt není na vrcholu. Kupodivu ani orientačně méně zdatní jedinci se nemohou ztratit, výklad cest je velmi podrobný. Buď se jezdí okruh a vrací se do původního místa kotvení, nebo se během naší jízdy na kole loď přesune do jiného kotviště, kam odpoledne dorážíme i my.

Trasy se dají stihnout i se zastávkami v místních pohostinstvích - konopách, které jsou pří výkladu také hojně popisovány i s doporučením osvědčeného pití či jídla. Na většině silnic je velmi malý autoprovoz. Po každé jízdě se ještě stačíme vykoupat v příjemně průzračném moři na panenských plážičkách, kam se jinak než pěšky nebo na kole nejde dostat.

Cyklistické Chorvatsko na Horydoly

Okolo Visu na kole

V sedle na Korčule

Sveti Jure v pohoří Biokovo

Fotogalerie jižní Dalmácie

Kololodí na Jadran 2005

Do Dalmácie na kole 2006