Kradlo se, krade se a krást se bude!

To oni vyhrávají tichou válku, která zuří pod povrchem běžného života. Způsobují, že si předem rozmýšlíme, zda do města pojedeme autem, hromadnou dopravou, nebo nedej bože na kole. Na venkově nesedneme do hospody jinam než na zahrádku. Doma bike zamykáme až tak, že nás to často odradí od jízdy.

Policejní vyšetřování? Kde žijete...

Skoro každý z nás už byl okraden, polovina přišla nejméně o jedno kolo a nikdo s tím vlastně nic nedělá.

Už jste viděli policajta, který vyšetřuje krádež kola? Připomíná spíš pojišťovacího agenta než muže zákona. Sepíše škodu, vyžádá si doklady o koupi ukradeného bike a odhadne škodu. Vyfotí vylomený zámek a všechno pečlivě sepíše do protokolu. Tím jeho práce končí.

Čekali byste vyšetřování ve stylu filmových detektivek? Zajišťování důkazů? Otisky prstů a stopy DNA? Práci s policejní databází? Rychlé uzavření případu s tím, že chytili zloděje, který má na kontě desítky ukradených strojů? Vypátrání ukradených kol a vrácení majiteli? Kde žijete! Nic takového se nekoná. Nikdy.

V tomto ohledu žijeme v banánistánu. Kdo co ukradne, tomu věc patří.

Každé páté kolo je ukradené

Věrohodné statistiky počtu ukradených jídních kol v Česku neexistují. Pokusím se tedy o odhad. Policie oficiálně uvádí každý rok necelých deset tisíc krádeží jízdních kol. Čísla nepřetržitě stoupají už dvacet let. Vzhledem k tomu, že policajti přemlouvají okradené, aby nic nehlásili, protože kolo stejně nenajdou, můžeme klidně uvažovat o dvojnásobku ukradených kol. Protože mnoho okradených si je vědomo, že nemá cenu za policajty vůbec chodit, můžeme přihodit další dvojnásobek. Jsme na nějakých čtyřiceti tisících ukradených jízdních kol ročně.

Ročně se u nás prodá přibližně dvě stě tisíc kol. Znamená to tedy, že každé páté bylo ukradeno! Je to velmi hrubý odhad, ale řádově bude jistě odpovídat. To je strašné.

Při tom by stačilo jediné, aby policie přinutila své vyšetřovatele konat. Pořádně vyšetřovat, chytat zloděje a předávat je soudům. Nejedná se totiž o žádné malé přestupky, které spadají do kompetence obecních úřadů, ale velké trestné činy se způsobenými škodami v řádech desítek tisíc korun na jeden případ. K tomu by soudci přihodili vniknutí do cizího objektu a často i účast na organizované zločinecké skupině.

Srdeční záležitost Niki Lauda

Nepíšu jen tak do větru. Naší čtyřčlenné rodině ukradli za patnáct let už šest horských kol lepší střední třídy. Kradli je všude - ve společné cyklogaráži v paneláku, která je opevněná mřížemi na dveřích i oknech, ve sklepě za čtyřmi zamčenými dveřmi, v restauraci na zahrádce rovnou před našima očima i před obchodem na frekventované ulici.

Vím, nakonec jde jenom o peníze, ale první můj bike brát nemuseli. Byl už chudák odřený, špinavý a úplně ojetý. Shimano Alivio bylo na hraně životnosti, rám byl těžký ocelový, hlavové složení i šlapací středy měly nejlepší léta za sebou. Avšak na horní rámové trubce se pořád skvěla fotka a podpis mého idolu z dětství – kolo neslo značku Niki Lauda Mount Fly!

Glosa vyšla ve zkrácené verzi v časopisu BIKE 2013/2.

Čtěte další články k tematu:

Šťastný a veselý, sráči zlodějský!

Radim Kořínek: Závodit můžete na kole od 20 000 Kč

Ukradli kolo, které objelo svět

Ukradené kolo (pojištění)