Pražské schody

Jejich konkurence v oranžových dresech je už od prvního poslechu ostřejší. "Co je, k***o?" pokřikuje na zaostávajícího závodníka jeho kolega. "Do piči řetěz." Třetí kontruje: "Tak rači nafoukni, k***o."

O chvíli později se necelých třicet závodníků řadí na start nad hradními terasami s výhledem na celou starou Prahu. První sjezd po zámeckých schodech sice jede celý balík pohromadě, ale už v první vlásence se začíná tvořit desetičlenná skupina, která si to rozdá o vítězství. V druhém kole už odpadávají slabší jezdci nebo ti, kteří měli technické potíže a ztrátu už nedotáhnou.

Trasa vede uličkami a po chodnících Malé Strany, a tak se téměř celou dobu jede po dláždění, malých kostičkách i kočičích hlavách. Ačkoliv není mokro, žulové kostky kloužou. A to je ani nemusí diváci polévat vodou, jak škodolibě navrhují štamgasti hospody U Bonaparta, kteří si vynesli stolek se židličkami ven, aby s půllitrem v ruce povzbuzovali závodníky.

Na tomtéž místě si ulevuje dlouhovlasý divák-cyklista: "To bych se radši vysekal někde v lese než tady."

Trať měří jeden a půl kilometru, je zatáčkovitá a s velkým převýšením. Nejlepší ji proto zdolávají za čtyři až pět minut. Celý závod se jede na jednu hodinu plus jedno kolo. Vítězem letošního ročníku, který se jel ve středu 4. června, se stává Stanislav Hejduk, za ním skončil po urputném boji Francouz Absalon a na třetím místě končí Spěšný.