Úžasné putování podél Dunaje

Můžete se být jisti, že kopce vám během cesty těžkou hlavu dělat nebudou.

Pětileté děti na kolech

Pětileté děti jsou schopny v pohodovém terénu ujet bez problémů denně 30 až 40 kilometrů.

Pokud jedou v partě, každý den bydlí v jiném pensionu, cestou navštíví mnoho hřišť a svezou se přívozem, na takový týden jen tak nezapomenou.

Možná už je pátý den budou trochu bolet nohy, ale přece se před kamarády neshodí.

Rovinatá trasa skrz historická města

Podunajská cyklostezka nevede divokou krajinou jako třeba cyklostezka Innská nebo Enžská, zato projíždí množstvím pěkných historických měst.

Pokud bych si měla vybrat, rozhodně dám přednost horám před městy, v cyklistický řeči tedy Enži před Dunajem, ale kvůli dětem jsme se letos rozhodli pro pohodu na Dunaji. Na dovolenou jezdíme především kvůli nim.

Startujeme z Pasova

Podunajská stezka vede územím čtyř států – Německa, Rakouska, Slovenska a Maďarska. Máme vyzkoušenou nejoblíbenější část z Pasova do Vídně. Jednu část tedy absolvujeme s dětmi.

Z Pasova vyrážíme po proudu řeky po levém břehu, po pár kilometrech opouštíme Německo, projíždíme Engellhartszellem, přívozem se necháme přeplavit na pravý břeh Dunaje a zákrutou řeky zvanou Schlögener Schlinge, ve které Dunaj dvakrát změní svůj směr, se dostáváme do Inzellu.

Následuje jeden z nejhezčích úseků. Jedeme úzkou silničkou sevřenou mezi lesy, cestou nepotkáme ani živáčka natož auto. Dostáváme se do Aschachu, kde se nepříjemným provozem musíme přes dosti frekventovaný most dostat na levý břeh Dunaje. S dětmi jsou to trochu nervy, ale zvládáme to, všechny poslouchají na slovo.

Konečně jsme na druhé straně, vzdálíme se na pár kilometrů od Dunaje a pokračujeme přes vesničky u Feldkirchen. Krátce před Weidetem opět najíždíme k Dunaji a po přehradě se krásnou silničkou dostáváme do městečka Ottensheim.

Děti ten den mají za sebou 46 kilometrů a závěr finišují rychlostí 19 km/hod. Asi nemají dost. Jakmile dorazíme do pensionku ve vesničce Rodl, děti odhazují kola a naskakují na traktůrky, odrážela a šlapací auta. Místním vozítkům neřeknou jinak než káry a další dny řeší jen to, zda na dalším pensionu budou zase káry.

Z Ottensheimu pokračujeme stále po levém břehu do Lince, průjezd velkoměstem je až neuvěřitelně hladký, cestou míjíme spoustu hřišť a krátce před Steyreggem zastavujeme u Pleschiger See. Na koupání to sice není, ale děti aspoň vymáchají unavené nožky.

Pokračujeme přes Abwinden malými houpáky do Mauthausenu. Odbočku na koncentrační tábor vynecháváme a po hrázi proti větru dojíždíme do Mitterkirchenu. Na hrázi dáme malou pauzu, děti zmrzku, maminy kafe, pension už je na dosah.

Držíme se pořád na levém břehu a po třiceti kilometrech dojíždíme do našeho cíle, městečka Grein. Děti nás přemluví na přívoz, tak v centru Greinu čekáme na loďku, přejedeme na pravý břeh, dáme pár kilometrů a za hodinku zase loďkou zpátky. 

Je už večer, naše pětidenní putování končí. Mrňousové ve vozících croozerech byly úžasní, ale ještě větší pochvalu zaslouží větší děti na kolech. Příští rok už určitě zvládnou kolo s přehazkou, a tak jim možná třicet kilometrů bude málo.

DUNAJ PŘED PÁR LETY: Děti v cyklovozících z Pasova do Vídně

Zobrazit místo Běžky a kola na větší mapě