Na jakých bobech jezdí vaše děti?

Celý sněhový peloton se proto rozpadá na tři skupiny - nebezpečné, nepohodlné a přijatelné.

Solidní poježdění

Zatím nepřekonatelné jsou klasické pekáče a klouzáky čili ježdíky neboli lopaty. Dají se řídit, brzdit a poskytují relativní pohodlí i bezpečí.

Boby jsou sice o něco těžší a méně skladné, ale děti se na nich tolik nenamočí. S klouzáky je to horší. Kdo nemá kombinézu, okamžitě se mu sníh dostane pod bundu a do kalhot.

Nic moc, ale odpoledne si zajezdíte

Plastové napodobeniny snowboardů jsou sice pro pravé snowboarďáky škoda peněz, ale na odpolední zábavu na kopečku za městem postačí.

Do stejné kategorie patří mnoho modelů plastových saní. Jejich nevýhodou je, že obvykle jedou jen po tvrdém udusaném sněhu a v prašanu se beznadějně zastaví.

Plastové náhražky tedy pravé dřevěné nebo železné sáňky nenahradí, na pořádnou jízdu ve dvou to sice není, ale malé dítě pod dohledem rodičů se na nich může vozit s radostí.

Neovladatelná zbraň

Nejhůře na tom jsou jezdci na velikých talířích s dvěma držadly po stranách. Je to nejhorší a nejnebezpečnější zbraň na dlouhém svahu. Nedá se absolutně řídit a rotuje.

Bláznivá nekontrolovatelná jízda má svůj půvab na krátkém mírném svahu s rovným bezpečným dojezdem, ale jinak ohrožuje jezdce i ostatní děti v okolí.